Vývoj práce na operačním sále

Publikováno Květen 3, 2015

V počátcích chirurgie se, alespoň podle dochovaných historických pramenů, nedá o práci na operačním sále hovořit ve smyslu, jak ji známe dnes. Ve středověku nebyli dokonce chirurgové (ranhojiči)ani považováni za lékaře. Respekt a uznání získali znovu až díky francouzskému královskému chirurgovi Ambroise Paré, který si získal proslulost především znovuobjevením staroegyptské metody podvazování krvácejících cév u amputovaných končetin.

Nahradil jí do té doby běžně používané vypalování rány žhavým olejem či plamenem, které pacientovi způsobovalo častokrát větší bolest a šok u poraněných, než samotné zranění. Operovalo se kdekoli a do objevu bakterií v druhé polovině 19. století také bez dodržování zásad asepse a antisepse. Operačním oděvem byl běžný civilní šat a pracovalo se holýma rukama. Teprve po objevu bakterií se začala do praxe zavádět opatření potřebná k tomu, aby se dosáhlo relativní nebo absolutní nepřítomnosti choroboplodných zárodků.

Na rozdíl od sester, od kterých se pracovní oděvy vyžadovaly, nenosili lékaři až do 20. století žádné speciální oděvy. Chirurg měl běžný oděv, přes který nosil řeznickou zástěru, aby si nezašpinil šaty od krve. Nosil ji jak při pitvách, tak při převazech i operacích. Ta měla navíc vepředu kapsu s knoflíkem, kam si asistenti odkládali své poklady- byl to především stetoskop, ale také dýmka a tabák, poznámkový blok a někdy též trofeje získané při pitvách, ucho nebo palec. Knoflík sloužil jako pomůcka, kolem které si chirurgové omotávali nitě, které používali na zašití operační rány. Nevadil ani fakt, že byly nasáklé a slepené krví a hnisem od různých pacientů. Výkony se dělaly na operačních sálech typu amfiteátrů nebo auditorií s centrálně umístěným vyvýšeným operačním stolem a několika řadami sedadel okolo, na kterých seděli studenti nebo diváci a pozorovali operační výkon. Pacient ležel na dřevěném stole či lavici, odtékající krev se vsakovala do pilin, které byly rozprostřeny na podlaze. Nechyběly ani nádoby na zachycování tělních tekutin a odpadů. Nebo kýble s pískem a lopatkou na posypání kluzkých krvavých skvrn na podlaze……..

………..pokračování v knize Po stopách historie ZDRAVOTNICTVÍ