… o všem, co vás zajímá

Rehabilitační ošetřování

  • je jedna z forem odborného ošetřovatelství zdravotních sester včleňující některé prvky fyzioterapie a ergoterapie do ošetřovatelské péče
  • zahrnuje prevenci trofických změn, podporu základních pohybových činností a je cílena na zvládnutí jednoduchých životních úkolů (pasivní cvičení, dechová cvičení, polohování a podpora aktivizace a vertikalizace pacienta, včetně reedukace fatických funkcí)
  • většina z těchto činností zdravotních sester je prováděna bez ohledu na možnost spolupráce pacienta a je komplexní péčí celého týmu

Cíle rehabilitačního ošetřovatelství:

  • jde o ucelené zdravotně-ošetřovatelské soustavy a patří jsem:
  • zpomalení ztráty funkčních schopností
  • zabránění vzniku nepříznivých sekundárních změn či zmenšení následků změn primárních
  • vycvičení či vytvoření podmínek pro výcvik nových, náhradních funkčních mechanismů

Kontraindikace:

  • není ordinace lékaře
  • polytrauma, kraniotrauma
  • nestabilní pacient, kdy RHB je pro něj nadměrnou zátěží

Kategorie činností v rehabilitačním ošetřovatelství

  • zabývají se prevencí sekundárních změn, podporou základních pohybových činností a jednoducho sebeobsluhou

 

Prevence sekundárních změn

  • řadíme jsem svalovou atrofii, dekubity, kloubní ztuhlost a cirkulační poruchy
  • prevence změn trofiky, zkracování měkkých tkání (kloubní pouzdra a vazy, šlachy, svaly), proleženin, celkové adynamičnosti pohybové soustavy vedoucí k oslabení kardiovaskulárního aparátu
  • v intenzivní péči jde o pasivní cvičení, kdy cviky provádí sestra nebo fyzioterapeut, cílem je uchovat co největší rozsah pohybu, cirkulaci a aktivní činnost nervové dráhy, jedná se o procvičení segmentů náchylných k extrémnímu tuhnutí či zkracování

 

Polohování

  • je nejšetrnější a také nejúčinnější metoda boje proti proleženinám, používají se pomůcky různých tvarů a materiálů, zásadou je uchovat fyziologické zakřivení páteře a osu těla
  • flexe – ohnutí
  • extenze natažení
  • abdukce – přitažení
  • addukce – odtažení
  • zevní a vnitřní rotace
  • u ležícího pacienta je řada negativních faktorů zhoršujících schopnosti kůže:
    • nehybnost, jednostranná dlouhotrvající poloha, hmotnost pacienta
    • shrnutá podložka nebo prostěradlo, porucha inervace a vyměšování
    • bolest, sklon ke zkracování měkkých tkání
    • u starých lidí oslabení kardiovaskulárního aparátu, poruchy cirkulace, zvýšená únavnost, snížená adaptabilita a porucha rovnováhy

 

Účel polohování:

  • omezit bolestivou aferentaci z poškozené části těla (u spastiků ji vyvolá vznik flekčních či extenčních zkrácenin)
  • zabránit zkracování měkkých tkání
  • zabránit vzniku kloubních ztuhlostí a deformit
  • usnadnit práci kardiorespiračního aparátu, zlepšení prokrvení postižených partií
  • stimulace proprioreceptorů (čidel uložených v kloubech, šlachách a svalech)
  • prevence proleženin (predilekční místa vzniku proleženin jsou různá podle aktuální polohy pacienta, na zádech = hrbol kosti týlní, hřebeny lopatek, kost křížová, lokty HK a paty DK, na boku = velký trochanter stehenní kosti, hlavička kosti lýtkové, zevní a vnitřní kotník, na břiše = hřebeny pánevních kostí, kolena)

 

Typy polohování:

1. preventivní

  • ve střední poloze, svaly se navzájem nepřetahují, na kloubní plochy je vyvíjen rovnoměrný tlak
  • pomůcky jsou molitanové (věnečky, klíny, válce, půl válce, …), bedýnky, nafukovací polštáře nejrůznějších tvarů
  • poloha a postavení kloubů při poloze:
  • na zádech – hlava podložená jen mírně nebo vůbec, HK = mírná abdukce rameních kloubů (upažení), mírně pokrčené lokty (semiflexe), ruka v úchopu koule, palec směřuje vždy proti ostatním prstům, DK = mírně podložená kolena a hlezna (paty ve vzduchu), chodidla zapřená o bedýnku (v pravém úhlu, bedýnka musí přesahovat přes prsty)
  • na boku – polštářkem podložená hlava, HK = položeny tak, aby nevisely z lůžka, DK = lehce pokrčená kolena s měkkou podložkou mezi nimi, imitace kroku
  • na břiše – celým trupem spočívat na polštáři vysokém asi 10 cm, HK = přirozeně položené, DK = mírně podložená kolena, bérce zvednuté tak, aby chodidla spočívala volně ve vzduchu

 

2. funkční

  • vychází ze základní funkce končetin
  • ruka = úchop, palec v opozici k ostatním prstům
  • DK = krok

 

3. v úlevové poloze

  • antalgická poloha
  • poloha u bolestivých stavů při ústřelech (lumbago), u dechových obtíží

4. korekční

  • pomůcky jsou vyrobené ze speciálních materiálů (sádra, kramerova dlaha, X-lite, sanplast, ….)
  • indikuje se u sekundárních změn či primárním postižení,kdy je nutné upravit a fixovat určitý segment v žádoucí poloze
  • toto polohování provádí fyzioterapeutka, jedná se o přikládání již zhotovených dlah, četnost a doba polohování je dle domluvy lékaře a RHB pracovníka (většinou 2x denně a někdy na noc)

 

Respirační fyzioterapie

  • u pacientů upoutaných na lůžko dochází zákonitě k hypofunkci respiračního systému a tím k omezení aktivní dýchací plochy (zvětšuje se fyziologicky mrtvý prostor DC)
  • kontraindikace je u kardiaků, kdy se nesmí provádět prohloubené dýchání, dochází totiž při něm k prudkým změnám tlaku krve v oblasti srdce a cév, dechovou gymnastiku lze provádět pouze v rytmu pacientova dechu

 

Dechová gymnastika

  • je nutné několikrát denně prodýchnout plíce metodou maximální nádech a maximální výdech (pouze u kontaktních a spolupracujících pacientů)
  • realizací je položení celé plochy ruky na místa, které chceme prodýchat a mírným zvětšujícím se tlakem napomáháme pacientovi k co největšímu nádechu či výdechu, tím že mu tlakem zmenšíme prostor
  • provádí se v jakékoliv poloze pacienta, jedná se o statickou dechovou gymnastiku
  • je spojena s pohyby HK a DK
  • ke stížení dýchání se může použít nafukování balonku nebo gumové rukavice
  • použití Flutteru (hadička ve tvaru dýmky s kuličkou uvnitř) pro nácvik aktivního výdechu, kdy se přenáší vibrace z kuličky na DC (v sedě v horizontálním postavení bránice)

 

Typy dýchání:

    • horní hrudní, podklíčkové – ruce jsou položeny v podklíčkové oblasti
    • střední hrudní – pouze vpravo, samostatně se prakticky neprovádí
    • dolní hrudní – ruce jsou položeny v oblasti dolních žeber
    • brániční – ruce jsou položeny nad pupkem
    • dechová vlna – jedna ruka je položena na hrudníku, druhá nad pupkem a provádí se nádech = hrudník, břicho a výdech = břicho, hrudník

 

Dechová rehabilitace při a po UPV:

  • je pasivní a aktivní
  • nemocný se „zapojuje“ úpravou polohy (zvýšená poloha hlavy, pokrčené všechny končetiny, uvolnění), měl by být bez teplot a odpočinutý
  • sestra používá rukavice a má zahřáté ruce a instruuje nemocného (uvědomění si pohyby bránice), při bolesti aplikuje analgetika
  • nácvik kašle a odkašlávání (má tři fáze vdech, kontrakce břišního a hrudního svalstva a prudký výdech)
  • dýchání proti odporu (nafukování balónku nebo rukavice)
  • vibrační či drenážní masáž, před odsáváním, při výdechu přiložení rukou a lehké chvění ve směru bronchiálního stromu směrem ke sternu (při bolestivém a výrazném poklepu hrozí spasmus bronchů, dojde ke zhmoždění tkáně)
  • přikládání dlaní na místa, které chceme pomoci prodechnout a jejich mírné stlačení proti pacientově výdechu

 

Pronační poloha

  • poloha na břiše u pacientů s UPV a dlouhodobě ležících, kdy se touto metodou provzdušňují dolní laloky plic, které se v polosedě neprovzdušňují (fyziologicky mrtvý prostor)
  • u dětí se podkládá klínem hrudník, válcem bérce a polštářem hlava, která je otočena ke straně
  • u dospělých je to poloha na břiše s podložením suprakmenových stimulačních zón (pánevní a klíční kost)

Podpora a výcvik základních pohybových činností

  • aktivní otáčení na lůžku (eventuálně s co nejmenší dopomocí )
  • aplikace infůzí – pokud možno ne do postižené HK (např. u CMP)
  • zvedání na podložní mísu – přidržet pokrčené DK v oblasti hlezen, HK se přidržet eventuálně přitáhnout se pomocí hrazdy (pokud není pacient po operaci v oblasti břicha)

sed :

    • s DKK na lůžkudůležité je, aby sklon trupu a DK byl doopravdy pouze v oblasti kyčelních kloubů (chodidla zapřená o bedýnku, přes kolena připevněná podložka aby nedošlo k pokrčení kolen a tím ke sjetí pacienta)
    • s DKK z lůžkapřes bok do sedu, pod chodidla schodek (pro lepší stabilitu), v sedu lze provádět tzv. rytmickou stabilizaci ( „strkání“ – vychylování trupu pacienta z osy a ten je nucen udržovat rovnováhu zapnutím trupového svalstva), ruce pacienta jsou položeny na stolku v jeho zorném poli, lépe a snadněji je používá

stoj :

  • u lůžkao širší bázi (lepší stabilita), rytmická stabilizace, modifikace stání (na špičkách, na patách, vysoko krčit kolena….. )
  • přesun– z lůžka do křesla a zpět
  • chůze– správná obuv (pevná obuv) – žádné pantofle !!! (snadné zvrtnutí – pacient je soustředěn na to, aby pantofle neztratil ne na chůzi), pomůcky – chodidlo, berle, hůl……

 

Výcvik sebeobsluhy

  • znamená naučit pacienta formou praktického předvedení a nácviku nejdůležitější úkony sebeobsluhy za změněných podmínek, tzn. při určité pohybové omezenosti (jak se umýt, obléknout, najíst, ..)
  • naučit se využít eventuelních pomůcek daných k dispozici

Stimulace vnímání, bazální stimulace

  • podpora identity, navázání kontaktu s okolím, orientace v čase a prostoru, zlepšení funkce organismu
  • neustálý přísun nových podnětů
  • základní (somatická, vibrační a vestibulární) a nástavbová (čich, chuť, hmat, sluch, zrak)
  • pochopit potřeby pacienta, porozumět jeho stylu komunikace, poskytnutí prostoru pro orientaci, pocit jistoty a bezpečí, rozvoj osobnosti
  • vždy je nutný proškolený personál, rehabilitační pracovník

 

Somatická stimulace:

  • iniciální dotyk (celou plochou ruky, pohlazení)
  • koupel (masáž) stimulující a zklidňující, podle Bobatha
  • diametrální koupel
  • polohování (hnízda, mumie)
  • masáž stimulující dýchání ( u odpojování od ventilátoru)

 

Vestibulární stimulace:

  • pohyby hlavy a celého těla, vždy je nutná souhra dvou lidí, provádí se v ose hlavy a páteře (u poranění hlavy se pohybuje celým tělem, hlavou ne)

 

Vibrační stimulace:

  • speciální pomůcky, velmi intenzivní vnímání těla, pozor na symetrii (neprovádí se u epileptiků, křečových stavů a varixů)

 

Nástavbová stimulace:

  • zaměření se na smysly člověka
  • hudba
  • fotky rodiny
  • plyšové hračky do rukou
  • oblíbené vůně
  • oblíbená jídla a nápoje (jen v malém množství na připomenutí chuti)

Nejčastější chyby:

  • špatně odebraná anamnéza
  • péče postrádající kontinuitu
  • nepřemýšlení nad pocity pacienta
  • nedostatek času
  • odmítání konceptu bazální stimulace z důvodu neporozumění či nepochopení

Hospitalizmus

 

  • je silná negativní reakce na hospitalizaci, často vzniká nucenou nečinností nemocného
  • jde o to, že se pacientovi nedaří vyrovnat s nemocí, pobytem v nemocnici a zadaptovat se přiměřeným způsobem = maladaptace (nesprávná adaptace)
  • často postihuje děti, které jsou hospitalizovány bez rodičů a staré lidi, kteří mají oslabený kardiovaskulární aparátu, poruchy cirkulace, zvýšenou únavnost, sníženou adaptabilitu a poruchu rovnováhy
  • nemocný reaguje na stres, onemocnění a vychýlení z rovnováhy adaptačním syndromem, který má tři fáze:
      • fáze poplachová – organismus se snaží připravit na nebezpečí, je porušena rovnováha, změny žláz s vnitřní sekrecí
      • fáze rezistence – organismus se vyrovnává s nemocí, stav se normalizuje
      • fáze vyčerpání – je-li stres z nemoci velký nebo přidá-li se další zátěž, vyčerpají se rezervy organismu a může se objevit i šok a tento stav může dojít až ke smrti

 

  • adaptace v duševní oblasti probíhá v těchto obdobích:
      • náhlé změny životního stylu – náhlý přechod ze zdraví do nemoci je provázen bouřlivou reakcí, pacient je vzrušený, bezradný, hledá jistotu a pocit bezpečí u zdravotnického personálu
      • aktivní adaptace – dochází k uklidnění, nabytí duševní rovnováhy, zájem o uzdravení, spolupráce se zdravotnickým personálem (u sestry je důležitá empatie, rozhovor a získání si důvěry)
      • psychického selhání – při dlouhodobé nebo nelepšící se nemoci se pacient stává netrpělivým, ztrácí víru v uzdravení a důvěru v personál, je přecitlivělý, nesnášenlivý, nespravedlivý, snadno vyvolává konflikty
      • rezignace – nemocný přestává bojovat o uzdravení, je pasivní, nespolupracuje, ztrácí smysl života, vše nepříznivě ovlivňuje celkový stav pacienta

 

Formy a projevy hospitalizmu u dospělých:

        • regresenávrat do „ dětství „ (u větších dětí ale i u dospělých)
        • apatie – netečnost, nemá zájem o okolí ani o sebe
        • deprese – spojena i s pláčem, odmítání jídla (všeho, léků, tekutin ..), stereotypní pohyby – (např. děti v kojeneckých ústavech – kývavé pohyby)
        • negativismus – aktivní (dělá opak toho co se mu řekne – naschvál) a pasivní (nedělá vůbec nic, když se nepodají léky, sám si je nevezme, nedělá naschvály, ale nepomáhá, často staří lidé, neurotici)
        • poživačnost – vyhledávají sociální kontakty (zejména ze sociálně slabších rodin u dětí i dospělých – u dětí nápadnější)

 

Formy a projevy hospitalizmu u dětí:

  • fáze protestu – dítě pláče, volá matku, odmítá zdravotnické pracovníky, zlobí se, nechce se nechat ošetřit, drží se matky (nechce se pustit)
  • fáze zoufalství – dítě pláče (nevzlyká), nevydává zvuky, ztratilo jistotu, že matka přijde (nikdo ho neochrání), pocit zrady, přestává reagovat na okolí, smutné, stísněné, nepřizpůsobivé chování
  • fáze odpoutánísnaží se vytvořit si oporu, fixuje se na náhradní osobu, případně na hračku (sestra, plyšový medvěd), když se dostane do 3 fáze odpoutání – tak po návratu do rodiny zažívá opět 1 fázi, pokud je dlouho od rodiny a nedošlo k separační reakci tak dítě nemělo vytvořeny sociální vztahy s rodinou

Prevence hospitalizmu:

  • hospitalizace pouze v závažných případech
  • zkracování doby hospitalizace – zvláště u malých dětí a starších lidí
  • pokud lze tak hospitalizovat děti s rodinnými příslušníky
  • dodržovat kontakt s rodinou
  • dodržování rituálů (čtení před spaním, pouštění televize, apod.)
  • udržení nemocných v tělesné i duševní pohodě
  • nevyměňovat si informace v přítomnosti nemocného a příbuzných
  • práci u lůžka nevykonáváme mlčky, udržujeme s nemocným kontakt pomocí rozhovoru
  • nemocného neoslovovat babi, dědo, ale příjmením nebo na dohodnutém oslovení
  • být klidná, trpělivá, pokud je třeba opakovat několikrát různé pokyny

 

!!!!! Vždy pamatovat na to, že hospitalizace je pro pacienty určitým stresem a nemocnice neznámým prostředím !!!!!

Rate this post

Napsat komentář

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Pro 2017 >>
PÚSČPSN
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...