Pravdivé

Směješ se, protože za smích skrýváš bolest. Ale cítíš, jak tě to tam uvnitř sžírá, jak Tě to stahuje dolů, dolů a ještě níže. Přesto se směješ dál, usmíváš se na všechny kolem a po večerech pláčeš. A tak to jde den po dni a najednou zjistíš, že už nemůžeš ani plakat, a tak se přes den na všech usmíváš a večer si vytváříš svůj vlastní svět, svou ochrannou bariéru, do které se uzavíráš a uzavíráš se do ní čím dál častěji, a najednou už se přes den neusmívá av tom momentě se Tě ostatní začnou vyptávat: Co se děje, stalo se něco? Ne, vlastně se nic nestalo, jen už Tě prostě nebaví předstírat, že je vše v pořádku …