… o všem, co vás zajímá

České zdravotnictví se podobá potápějící se lodi. Možná to není patrné na první pohled, péče je stále velmi dobře zajištěna, vše zdánlivě funguje. Ale jak dlouho ještě vydrží tento systém a jak dlouho vydrží v tomto nespravedlivém systému samotní zdravotníci?

batSester je málo, zoufale málo. Ale nejen sester – stejně tak není dostatek ošetřovatelek, sanitářů, pomocného personálu. A ti, kteří ještě ve zdravotnictví zůstali, jsou nuceni pracovat i za ostatní, za ty, kteří chybí. Nejhůře jsou na tom sestry u lůžka. A je už v podstatě jedno, o jaké zařízení či oddělení se jedná. Konkrétní příklady – interní oddělení – příjmy ve dne v noci, spousta odborné práce, těžcí pacienti, agresivní, opilci – 2 sestry, 1 sanitářka při plném stavu 30 lůžek. Sociální služby – imobilní, inkontinentní, zmatení pacienti, základní ošetřovatelská péče i odborné výkony, proleženiny, zápach – 90 pacientů – 1 sestra, 2 ošetřovatelky při plném provozu. Intenzivní péče – pacienti, kteří jsou ohroženi selháním základních životních funkcí, složité přístroje, přesná monitorace fyziologických funkcí, vysoce odborná specializovaná i základní ošetřovatelská péče – 1 sestra na 2 – 3 pacienty v takto závažném stavu, 1 ošetřovatelka pro celé oddělení.

K tomu mají všichni několik desítek přesčasových hodin měsíčně. Takových hodin, které jim byly nařízeny, ale většinou nebyly zaplaceny nebo nebyly zaplaceny penězi, odpovídajícími nucené práci přesčas.

Únava, stres, vyčerpání – běžná realita v životě dnešní sestry. Přitom se jedná o tak náročné povolání, které rozhodně nemůže vykonávat každý. I přes to, že sestry zachraňují lidské životy a často obětují své potřeby, zájmy i pohodlí nebo dokonce zdraví pro dobro pacienta, je profese sestry u nás stále vnímána jako určitý druh podřadné práce. Sestra v očích veřejnosti hlavně vynáší mísu a přináší čas. Taková holka pro všechno, na kterou se zazvoní, když se pokazí televize nebo rozbije mobil, taková služka.

A dle toho také vypadá platové ohodnocení – kdyby byla sestra pokládána za odbornici, bez které by mimochodem žádný lékař v nemocnici nebyl schopen vykonávat svoji činnost, nemohl by přeci její plat dosahovat na 14 tisíc čistého. Sestřičky jsou zoufale podhodnocené jak po stránce společenské, tak po stránce finanční. Pokud sestra nebere ani takové peníze, na které dosáhne dělnice se základním vzděláním v továrně, nemůže se nikdo divit, že sestry ve zdravotnictví nejsou a nebudou.

Plně souhlasím s názorem, že dnešní sestra potřebuje vysokou nebo alespoň vyšší odbornou školu. Podmínky ve zdravotnictví i v celé společnosti se změnily, vysoká škola je potřebná i v řadě dalších oborů, kde dříve stačila pouze maturita. Vždyť i většina sester se vzdělávat chce, dobrovolně studuje návazné studium, zajímá se o odborný tisk, novinky v oboru. Ale pokud má dnes sestra VŠ, nové kompetence, role i odpovědnost, musí být podle toho také odpovídajícím způsobem ohodnocena! Není možné sestry do nekonečna vydírat vzkazem, že se jedná o jejich poslání, tudíž budou muset pracovat i v podmínkách podobným vojenskému cvičišti.

A nejedná se zde jen o peníze.

Měly by být vytvořeny důstojné podmínky pro práci – dostatek pomůcek, léků, materiálu. Proč by měla sestra donekonečna žebrat ve skladu o kousek perlanu a běhat po celé klinice s prosbou, jestli nemají ten a ten lék, protože na oddělení došel, ale musí se podávat i nadále? Jak dlouho bude sestra nucená chodit do práce a z práce o 20 minut dříve a později, bez ohledu na to, že tento čas jí nikdo nezaplatí? Kdy bude vytvořeno důstojné prostředí pro odpočinek v době oběda, kdy se budou moct sestry skutečně v tomto čase v klidu najíst bez nutnosti zvedat telefony, odbíhat na zvonky, řešit nezbytné úkony?

Dle mého názoru dnešní sestry potřebují vyšší než středoškolské vzdělání a studium bylo přesunuto na VŠ či VOŠ z rozumných důvodů. Zdravotnickým asistentům bych vzkázala asi toto – pokud chcete mít stejnou pozici jako sestry, tak přestaňte fňukat, zvedněte zadek a dodělejte si potřebné školy. Když nebudete asistenty, nebude s vámi vedení nemocnic jednat tak, jak s vámi bohužel jedná nyní, a budete moci zodpovídat plně za práci, kterou provádíte.

Pokud si jako sestry chceme vydobýt status rovnocenného partnera lékaře, ne jeho sekretářky a hromosvodu, musíme se zkrátka postavit na jeho úroveň – tedy být vysokoškolsky vzdělané. Také není pravdou, že dnešní bakalářky nemají praxi a nechtějí k pacientovi, jak to s gustem prezentují některá média. Po dobu studia musejí studentky oboru „všeobecná sestra“ splnit 2300 hodin povinné praxe, samozřejmě bez nároku na finanční odměnu. Většina praxe je navíc zasazena do období letních prázdnin – tedy času, který většina studentů jiných škol tráví cestováním nebo si alespoň vydělá na brigádě. A právě tyto studentky jsou často záchranou krize v krizi – tedy v letním období, kdy si sestry vybírají dovolené. Není výjimkou, že zoufalé staniční staví do služeb studentky namísto sester, protože jiným způsobem už nejsou schopny zajistit chod oddělení.

Sestry jsou velmi statečné, silné a cílevědomé, když jsou ochotné podstoupit takto tvrdý dril i přes to, že vyhlídky do pracovní budoucnosti rozhodně nejsou růžové. V této těžké době se jako sestry potýkáme s mnoha problémy vyplývajícími z nedostatku personálu, nejasně stanovených kompetencí jednotlivých členů ošetřovatelského týmu, nefungující hierarchie u sester s různým typem vzdělání či odlišnou délkou praxe, to vše v systému, kde nakonec všichni dělají všechno. A právě v této době přichází shora, namísto podpory a jasných návrhů perspektivního řešení krizové situace, rána pod pás. Najednou je tu návrh 4+1 a návrat vzdělání na střední školu. Jasný vzkaz pro sestry – potřebujeme kohokoli, kdo tu špinavou práci bude dělat, vaše skutečné problémy jsou nám ukradené. Tak toto chceme, milé sestry? Necháme se i nadále takto ponižovat?

Co už vůbec nechápu, jsou pacienti, stěžující si na vzdělané sestry a nostalgicky vzpomínající na staré dobré časy. Vždyť většina dnešních absolventek prošla zároveň SZŠ i VŠ nebo VOŠ, má tedy „něco navíc“. Ne namyšlenost, ale zkušenost. A jsme opět u toho stejného – pokud je sestra v očích pacienta stále služka a děvečka pro všechno, nepotřebuje přece VŠ. Kdyby ji měla, dokázala by třeba také obhájit svůj názor, požadovat svá práva nebo spravedlivou odměnu za práci. Ale to se nenosí. Pacient má vždycky pravdu a sestra neodmlouvá.

Celý systém, vzděláváním počínaje a praxí konče, jako by trpěl těžkou schizofrenií. Na jedné straně je po sestrách vyžadováno vzdělání, odpovědnost, manuální zručnost, komunikativnost, noční směny, práce o víkendech, svátcích, obsluha technicky náročných přístrojů…

Dnešní sestra má být navíc empatická, milá, usměvavá, zvládající ošetřovatelský proces a tvorbu standardů, ochotná dělat kompromisy, prostě dokonalá. A co stojí na té druhé misce vah? Kdo by čekal prestiž, slušný plat a příjemné benefity, je blázen. V reálu na sestru čeká dřina, fyzické i psychické vyčerpání, nuzné peníze, ponižování ze strany nadřízených, kolegů i dalších pracovníků, nadávky pacientů a jejich příbuzných.

Sestry se musí celoživotně vzdělávat – jezdí tedy po seminářích, navštěvují školení, sbírají body jako čestné skautky – ale to vše také musí dělat ve svém volném čase a za své peníze… Potýkáme se s kritickým nedostatkem sester, přesto funguje tým pro kvalitu, který čiperně organizuje další a další audity a vysílá nové a nové kontroly. „Na prvním místě je pacient!“ zní z úst nadřízených. „Dejte mi dokumentaci,“ zní z úst auditora při příchodu na oddělení. Mezi tím, co sestra třesoucí se rukou podává papíry, auditor leští lupu, aby pečlivě zkontroloval, zda jsou proškrtnuté všechny kolonky, políčka, okénka. A nějaká ta chyba (a důvod k odebrání osobního ohodnocení) se vždycky najde. Pokud má být jedna položka červeně, druhá striktně modře a třetí zeleně, proč by měla být diskriminována moje oblíbená růžová nebo fialová? Při příchodu do služby nafasujeme pastelky a budeme malovat! Ovšem ořezávátko každá vlastní, sestřičky. Na kterém že to místě byl pacient?

 Toto je velmi smutná realita českého zdravotnictví. Kdo se může divit tomu, že sestry odchází mimo obor nebo do zahraničí? Co jim kdo nabídne, aby je v nemocnici udržel? Pokud se pacienti stali klienty, se všemi bio – psycho – spirito – a mnohými dalšími potřebami – neměly by se také sestry stát sestrami, kterým je umožněno pracovat v důstojných podmínkách, za slušné peníze, s dobrým společenským statusem? Kdo zachrání potápějící se loď? Ještě chvíle času před potopením zbývá…chvilka, kterou darovaly našemu zdravotnictví sestry samotné ve své obětavosti, dřině, a lásce k pacientům.

Jedna z mnoha neviditelných sestřiček.

Soutěž o nejlepší článek na téma- Zdravotní sestra (zdravotník) a krize ve zdravotnictví.

Více ZDE.

Po nás přijde potopa
4.63 (92.67%) 30 votes

Napsat komentář

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Pro 2017 >>
PÚSČPSN
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...