… o všem, co vás zajímá

Slovo uniforma je francouzského původu a znamená to samé, co v češtině slovo stejnokroj. V době národního obrození se uniforma nazývala Rovnošat. Dle Reisenauera (1983) je „uniforma jednotný oděv stanovený zpravidla předpisem platným pro určitou skupinu lidí“. Takovou skupinou byly do nedávné doby i zdravotní sestry, jejichž uniformu si pamatujeme dodnes.

uniformyA protože nic nevzniká jen tak samo od sebe, prošla i uniforma sester dlouhým vývojem. Ve středověku používaly jednotný oděv pouze církve. Uniformy v pravém slova smyslu se začaly užívat až v 17. století. V roce 1670 zavedl král Ludvík XIV. pro své vojáky povinnost prezentovat se při generálních přehlídkách ve stejnokrojích. Pomocí vojenských uniforem se vojáci odlišovali od civilního obyvatelstva a zároveň mezi sebou. Ke konci 17. století se začínají objevovat i jiné druhy uniforem, například řemeslníků, úředníků apod.

U zdravotních sester se jednotné oblečení objevilo už během krymské války (1853–1856). Ruský chirurg Nikolaj Ivanovič Pigorov s sebou přivedl na frontu 32 pečlivě vyškolených a vybraných ošetřovatelek, které ruská velkovévodkyně Jelena Pavlovna vybavila stejným oblečením. Skládalo se z dlouhých hnědých šatů, přes které měly oblečenou bílou zástěru, která šaty chránila. Na krku nosily stříbrný kříž zavěšený na modré stuze. Jednotně však byly oblečeny i sestry na druhé straně barikády – na straně Anglie, kam přišla Florence Nightingale s dalšími 38 vyškolenými ošetřovatelkami. Všechny byly oblečeny do tmavých šatů s dlouhými rukávy, které si při práci částečně chránily bílou zástěrou. Na hlavě nosily bílý čepec, který byl nedílnou součástí tehdejšího běžného civilního oděvu. Uniformu v podobě šedých šatů s dlouhými rukávy a se sukněmi až ke kotníkům, bílým čepcem a zástěrou zavedla Florence Nightingale později jako oděv pro posluchačky školy, kterou založila v Londýně u nemocnice sv. Tomáše. Sestry se oblékaly stejně nejen proto, aby chránily svoje civilní oblečení, ale také aby vyjádřily svou stavovskou hrdost a příslušnost k ošetřovatelské profesi.

Sestry byly na své uniformy hrdé

První diplomované sestry nosily uniformu s velkou hrdostí, byly velmi pyšné na svou profesi, velice ji milovaly a hrdě se k ní hlásily. Pečlivý, střízlivý stavovský vzhled pokládaly vedle svého vzdělání za velmi důležité kritérium své důvěryhodnosti. Trvale usilovaly o zlepšení svých pracovních podmínek, o zvyšování kvality vzdělání a samozřejmě ošetřovatelské péče. V tomto úsilí byly díky své kultivovanosti, svému zápalu a vytrvalosti velice úspěšné a získaly vysokou společenskou prestiž. V českých zemích začaly sestry nosit uniformu až na začátku 20. století. V rozmezí let 1902–1910 nosily opatrovnice ve Všeobecné nemocnici v Praze šaty s dlouhými rukávy a zapínáním vzadu. Tento oděv musely nosit od ranní vizity až do doby, než šly spát. Chránily si tak své civilní šaty, které měly vespod.

35v1Na praxi nosily pracovní uniformu, kterou tvořily bleděmodré šaty až ke kotníkům, s dlouhými rukávy a s vysokou manžetou, která se musela při práci vyhrnout. K uniformě patřila také bílá zástěra s kapsou, bílý skládaný čepec, černé punčochy, černé boty a každá diplomovaná sestra nosila odznak. Vrchní sestra a řádová sestra představená měly ještě tzv. slavnostní (vycházkovou) uniformu, která se na počátku 20. století podobala oblečení řádových sester. Tvořily ji tmavomodré šaty s krátkou pláštěnkou, čepec s bílým okrajem a tmavomodrým mušelínovým závojem. Později se od tohoto oblečení ustoupilo a bylo vyměněno za střízlivé šaty s kulatým bílým límečkem a čepcem, který se shodoval s čepcem pracovní uniformy.

Třetím typem uniformy, kterou nosily české sestry, byla uniforma pro návštěvní službu. Skládala se z šatů šedé barvy, u nichž nesměl chybět bílý límeček, manžety na dlouhých rukávech a odznak. Šaty byly doplněny dlouhou pláštěnkou, čepec byl nahrazen tmavočerveným baretem a jako svrchní oblečení nosívaly sestry složitý tmavý hubertus. Na své oblečení byly sestry vždy hrdé, svému oblečení věnovaly velkou pozornost a postavení diplomované sestry bylo po dvacetiletém trvání ošetřovatelské školy velmi vysoké. Získaly velkou prestiž v očích veřejnosti, mimo jiné i za svou zcela samostatnou práci v terénu – zejména v ošetřovatelské a zdravotní službě v rodinách, v poradnách pro matky a děti, v organizacích ligy proti tuberkulóze apod.

Šaty se zkrátily a čepec nahradilo „téčko“

Po únoru 1948, když byly zrušeny ošetřovatelské školy a vznikly zdravotnické školy, byla zrušena i tmavá slavnostní uniforma a pláštěnka. V 50. letech 20. století bylo povinností nosit při práci v nemocnici úplný sesterský stejnokroj. Pracovní uniforma se zjednodušila. V délce šatů a zástěr se začal držet krok s módou. Uniformu tvořily bleděmodré šaty s kulatým, později špičatým naškrobeným límečkem, který se hladce vyžehlený připínal k šatům. Pod něj se připínal odznak s nápisem „Sloužím lidu“. Uniformu dále tvořil bílý čepec, který kryl vlasy, a bílá plátěná zástěra, která musela být do poloviny lýtek nebo delší. Zapínala se propínacími knoflíky vzadu v pase. Zpočátku patřily ke stejnokroji i černé punčochy, ale ty později nahradily bílé ponožky v bílých nebo černých botách na zvýšeném podpatku. V zimě mohly sestry nosit bleděmodrý nebo bílý flanelový kabátek nebo svetr téže barvy. Při přecházení z budovy do budovy nosily tmavomodrou pláštěnku z vlněné látky, která byla těžká a nepraktická. Stejnokroje praly, žehlily a zašívaly pracovnice ústavních prádelen. Nároky na udržování zevnějšku byly vysoké. Pomocné sestry a elévky nosily šaty s úzkým modrobílým proužkem. Na počátku 60. let odložily sestry skládací čepec a po krátkém období „pekařských sítěk“ přišla téčka, z nichž se skládal čepec, který sestry povinně nosily až do roku 1990.

Už jako malé holčičce se mi moc líbil sesterský stejnokroj, který se skládal z modrých šatů, bílé zástěry a bílého čepce. Mnozí si na něj jistě pamatují, československé sestry jej nosily od poloviny 70. let až do začátku 90. let. Osobně jsem tuto uniformu nosila na počátku 90. let jako studentka střední zdravotnické školy na praktický výcvik v nemocnici. Musím poznamenat, že v té době už nebylo nošení uniformy tak přísně sledované. Už nebylo například povinné nosit čepec, o jehož údržbě, zejména žehlení, kolovaly mezi kolegyněmi legendy. Šaty nemusely být u krku pevně sepnuté sesterským odznakem, ale byla povolena mírná rozhalenka a odznak mohl být připnutý na zástěře. Délka zástěry ani šatů nebyla striktně stanovena, byla však vyžadována taková, jež umožňovala práci a nedovolovala nechtěné odhalení spodního prádla.

Doba, kdy po chodbě důstojně procházela sestra v naškrobeném čepci a šustící bílé zástěře délky pod kolena, je nenávratně pryč. Ačkoli byl tento stejnokroj na pohled opravdu hezký, měl samozřejmě i své nedostatky. Mít na sobě šaty a zástěru v parném létě, kdy v československých nemocnicích neexistovala klimatizace, a kvalitně pracovat bylo opravdu náročné. Ještě obtížnější to bylo v situacích, kdy bylo nutné obléct si ještě sterilní empír. Proto některé kolegyně zástěry odkládaly a nosily pouze šaty, které však samostatně vypadaly jako noční košile, nikoli jako oděv pro reprezentantky ošetřovatelské profese. Možná i to byl jeden z důvodů, proč u nás došlo po revoluci v roce 1989 k postupné proměně sesterského oblečení.

Vystřídaly je šaty pastelových barev, později i slušivé kalhotové komplety, někdy s lemy odlišné barvy, jindy jen bílé, k nerozeznání od lékařů. V chladnějších obdobích bývá oděv doplněn různými svetříky, mikinami či plášti krátkými i dlouhými. O jednotnosti oblečení, tedy o stejnokroji, nelze již v dnešní době mluvit na jednom klinickém oddělení nebo ve zdravotnickém zařízení, natož u profese jako celku.

bez názvu

Při nedávné návštěvě nemocnice jsem na jednom úseku klinického oddělení viděla u tří sester tři různé typy sesterských šatů – různých střihů i barevného provedení. Zatímco v minulých letech, v době jednotné sesterské uniformy se vrchní a hlavní sestry často odlišovaly od ostatních nošením čistě bílých šatů, v dnešní době tomu tak není. Z jednotné pracovní uniformy se postupem času stal pracovní oděv, který se v současné době řídí vyhláškou č. 306/2012 Sb. Ve výše popsaném případě se jednalo o sestry na stejné úrovni hierarchie ošetřovatelského týmu, všechny byly sestry u lůžka ve směnném provozu.

Na krásné sesterské uniformy můžeme již dnes jen s nostalgií vzpomínat. Jejich doba pominula. Co by však nemělo pominout je účel, pro který je sestry nosily.

Od „rovnošatu“ k tričku a kalhotám aneb šaty dělají člověka, uniforma sestru
4.75 (95%) 4 votes

Napsat komentář

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Říj 2017 >>
PÚSČPSN
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...