… o všem, co vás zajímá

Poslední měsíce začala média masivně informovat o Krizi ve zdravotnictví-nedostatek sester, lékařů, omezení zdravotní péče, uzavírání některých oddělení v nemocnicích. Kde se stala chyba? Jak mohlo k této situaci dojít?

bat

Jsem všeobecná registrovaná zdravotní sestra se středoškolským vzděláním (maturovala jsem v roce 2003). Pracovala jsem asi čtyři roky zcela mimo obor, ale nakonec jsem se vrátila ke zdravotnictví-nejdříve jako sestra na rehabilitaci, poté jako sestra v ambulanci zubního lékaře. Nemám žádné další školní vzdělání- veškeré zkušenosti sbírám každodenní praxí a občas se zúčastním školení pro nasbírání povinných kreditních bodů.

Podle mého názoru je současná krize způsobena více faktory:

1) Systém vzdělávání

Dříve stačilo všeobecné sestře absolvovat čtyřleté studium, které se stejně zakládalo převážně na teoretické přípravě. Praxe (z mé zkušenosti) bylo zoufale málo, pouze 50% veškeré výuky. Ke spoustě výkonů jsme se jako žákyně vůbec nedostaly (cévkování, podání transfúze, ošetřování stomií a spousta dalších výkonů nás úplně minula nebo jsme ji viděly dvakrát v životě – v učebnici a pak jednou v praxi). Možná má někdo ze středoškolské praxe jiné zkušenosti a získal na ní spoustu dovedností, ovšem já jsem ji vnímala pouze takto.

Podávat i.v. léky (aplikovat infúze) jsme nemohly vůbec. Takže už tenkrát absolventka SZŠ, která nastoupila do zaměstnání, uměla výborně a bezchybně vypracovat ošetřovatelský plán a anamnézu pacienta, ale při aplikaci infúze se ji klepaly ruce, protože to zkrátka dělala poprvé v životě. Nicméně praxí pod odborným dozorem se zdokonalila a vše se naučila. Za tři roky praxe, které by jako student VOŠ trávila převážně ve školní lavici, nikoliv praxí v běžném nemocničním nebo ambulantním provozu, by nikdy tolik dovedností a zkušeností nezískala.

Poté byla zavedena registraci pro lékařské a nelékařské obory. Myšlenka byla, jasná-chceme pozvednout úroveň českého zdravotnictví a vyrovnat se Evropě vzděláváním zdravotníků, všichni se tedy musí zaregistrovat, chodit na časově náročná školení, sbírat kredity, kdo nestihne nasbírat dostatečný počet bodů nebo nepracoval v oboru dostatečně dlouho, se musí nechat přezkoušet. Své uplatnění tedy nalezli hlavně administrativní pracovníci a začala honba za kredity.

Nicméně registrovaní zdravotníci nebyli finančně ani jinak zvýhodněni a s vyplazeným jazykem, často bez finanční podpory zaměstnavatele a ve svém osobním volnu honili a honí body na jakékoliv přednášce i s tématy mimo svůj obor. Z počátečního (možná dobrého) úmyslu se stal byznys a dle mého i zbytečný stres a finanční zátěž pro zdravotníky.

Pak si někdo opět řekl, že pro české zdravotnictví něco udělá a vymyslel, že po 4 letech výuky na SZŠ už nebude existovat zdravotní sestra, ale pouze zdravotnický asistent-některé výkony mu omezíme, osekáme- bude chodit na stejnou školu jako sestry, učit se téměř to samé jako sestry, ale kompetence sester mít nebude- bude takovou pravou rukou sestry- to sestra zaručeně potřebuje. Doposud zvládala veškerou péči s dopomocí ošetřovatelky či sanitáře, ale teď  potřebuje asistenta.

A pokud chce asistent pracovat, jako zdravotní  sestra musí na VŠ, to znamená absolvovat minimálně tříleté vzdělání, opět s osnovami převážně teoretickými, praxe jen 50%. Pokud se rozhodne pro takové vzdělání absolvent SZŠ, může mu praxe vyhovovat, protože si možná vyzkouší některé odborné úkony, ke kterým se při studiu na SZŠ nedostal. Pokud ovšem takové vzdělání absolvuje student gymnázia nebo nezdravotnického oboru jsme opět na začátku- titul Bc, ale praxe minimální. Takže teď přijde absolvent VŠ do praxe, s titulem Bc., umí vlastně to samé jako (před lety) středoškolsky vzdělaná sestra, stejně se musí zaučit, finančně si příliš nepolepší, ale rozdíl je markantní- má přece titul  a VŠ, což oddělení, kterému chybí zkušené sestry, moc nepomůže. A tady začíná krize- vysokoškolsky vzdělaný člověk asi záhy pochopí, že pracovat v třísměnném nepřetržitém provozu a být přitom finančně nedoceněný, není jeho vysněným životním cílem a raději odejde do zahraničí nebo mimo obor zdravotnictví, kde nabídnou více peněz za méně stresu a menší časové vytížení.

2) Politika

Nerozumím tomu, jak se můžou zákony o veškerých  vzděláváních, povinnostech a kompetencích pracovníků ve zdravotnictví (a tento problém se týká i mnoha jiných oborů) schvalovat bez důkladného zvážení důsledků těchto rozhodnutí v praxi (například ministr zdravotnictví a jeho inovativní návrh na vzdělávání 4+1- rok navíc ve výuce nikoho dostatečně nezaškolí a je pouhou ztrátou času, pokud se ovšem nebude jednat o rok souvislé praxe, o čemž silně pochybuji).

3) Finance

Samozřejmě, že zdravotní sestry a ostatní nelékařští pracovníci mají rodiny, které musí živit a finanční závazky, které musí plnit. Pokud tedy pracují téměř nepřetržitě, směnují, slouží o víkendech i svátcích a na výplatních páskách mají stále téměř stejnou (nebo minimálně se zvyšující) částku, nic je nemotivuje k tomu, aby ve zdravotnictví nadále zůstávali. Proč stát podporuje obrovskými finančními prostředky armádu, stavby dálnic a nefunkčních tunelů a na jeden z nejdůležitějších státních resortů, kterým zdravotnictví bezpochyby je, již dostatek financí nezbývá?

4) Přístup lékařů

Lékař a sestra by měli spolupracovat a tvořit funkční ošetřovatelský tým nikoliv vztah nadřízený-podřízená. Věřím, že ironie některých lékařů, úkolování sestry zbytečnostmi (umývání lékařem zašpiněného hrnku od kávy…) a podceňování funkce sestry může být důvodem odchodu sester z nemocničního oddělení, ambulance nebo oboru (znám takové případy).

Vážení lékaři jsme také vzdělané, stejně jako vy a přestože některé nemáme tituly a vysoké školy o pacienta se dokážeme postarat kvalitně a bezchybně. Berte nás prosím jako zprostředkovatelky vaší naordinované péče, nikoliv jako vaše myčky, uklízečky a poštovní doručovatelky.

Výše uvedené body, jsou dle mého názoru hlavním důvodem probíhající krize.

Řešení vidím v celkové změně:

Vrátit vzdělávání sester opět na SZŠ (čtyřleté studium v oboru všeobecná sestra bez nutnosti absolvovat pro výkon tohoto povolání jakoukoliv vyšší nebo vysokou školu)

Přepracovat osnovy, ubrat teoretickou část výuky a zvýšit praktickou část alespoň na 70%, žákyním na praxi nechat více prostoru k vyzkoušení ošetřovatelských úkonů. VŠ, kde převažuje opět jen teorie a navíc délka studia budoucí sestřičky může odradit, stejně nic nezachrání. Navíc za dobu, kterou by budoucí zdravotník strávil studiem na vysoké škole, lze praxí v provozu nabrat spoustu zkušeností a dovedností, bez kterých se v našem oboru neobejdeme. Podle mého názoru by bylo nejlepší dosadit do politické funkce pouze zkušenou zdravotní sestru  s praxí u lůžka a středoškolským vzděláním-ta jediná by dle mého byla kompetentní rozhodovat o důležitých zdravotnických záležitostech. Práci si sama vyzkoušela, věděla by, co obnáší, jak je náročná a že nejdůležitějším faktorem pro kvalitní výkon zdravotní sestry je praxe, praxe a praxe. Také by dokázala toto povolání adekvátně finančně ohodnotit

Vše, co jsem v tomto článku uvedla je jen můj názor. Samozřejmě můžete nesouhlasit nebo namítat, že nejsem dost kompetentní k tomu, abych současnou zdravotnickou situaci jakkoliv komentovala nebo chtěla vyřešit. Ale myslím si, že v jednom se shodneme-současné zdravotnictví a jeho krize řešení potřebuje, protože pokud dojde k omezování zdravotnické péče, nejvíce poškozeným bude vždy pacient.

Zdravotní sestra Hana.

 

Soutěž o nejlepší článek na téma- Zdravotní sestra (zdravotník) a krize ve zdravotnictví.

Více ZDE.

Krize ve zdravotnictví
4.4 (88%) 10 votes

Napsat komentář

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Pro 2017 >>
PÚSČPSN
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...