… o všem, co vás zajímá

ilustrace sestraSedím na sesterně. V mezidobí, kdy zapisuji do ošetřovatelské dokumentace pacienta údaje o poskytované ošetřovatelské péči a jeho potřebách, slyším pláč v povzdálí. Vykouknu ze dveří sesterny. Na opačné straně chodby pozoruji paní v civilním oděvu, která právě vychází z pokoje pacienta nacházejícího se v terminálním stádiu nemoci. Blíží se směrem k sesterně. Pomalu přichází. Slyšitelné jsou pouze dopady podpatků na povrch okolní podlahy. Krok, za kterým následuje další a další. Žena se ztrápeným výrazem na tváři otírá kapesníkem poslední slzu skrze řasenkou zmazanou tvář. Stojí přede mnou. Představuje se jako manželka pacienta XY, jehož prognózu lékaři zhodnotili jako infaustní. Najednou se ocitám v situaci, kdy běžně kladené otázky snadno zodpověditelnými zcela nejsou, zda vůbec jsou. „Myslíte, že lékaři opravdu nenaleznou způsob, jak manželovi pomoci? Trápí se bolestí? Proč zrovna on?“ Tato situace, ve které se nacházím mi opět připomíná pouze to, že jsem stále obyčejným člověkem, a že sebevětší odborné znalosti mi nyní nemusí pomoci zodpovědět. Otázkou je, zda pohled na ztrápenou tvář této ženy dokážu zapomenout v okamžiku, kdy opustí prostředí sesterny, či zda ve mě výraz její zchvácené tváře zanechá stopu, která dovede ovlivnit mé budoucí jednání.

S pojmem emoční neutralita se zajisté během výkonu profese setkal každý z odborníků v oboru. Mnohé výklady přednášejících profesorů na školách bychom mohli shrnout do věty: „Udržujte si emoční odstup, ale současně si zachovejte i svou lidskou stránku.“ Věta, která jako celek může popisovat smysluplné jednání a profesionální přístup, avšak rovněž věta, jejíž jednotlivé části nemusejí jít vždy „ruku v ruce“.

Emoční odstup je v mnohé odborné literatuře definován jako tzv. odosobněný postoj. Budeme-li se však chovat „odosobněně“, kde se bude nacházet právě zmiňovaná lidská stránka? Bude i nadále součástí tohoto profesionálního postoje, či zmizí do neznáma kam, a před pacientem zůstane stát na pohled empatický, ale prázdný obal?

Co je myšleno tzv. lidskou stránkou? Odpověď nemusí být vždy zcela jednoznačná. Individuální rozdíly můžeme nalézt i mezi námi odborníky. Lidskost může v očích každého z nás představovat odlišnou hodnotu, stejně tak může mít rozdílnou podobu, např. podobu empatie zapuzující lhostejnost vůči druhým prostřednictvím určitého vhledu do pacientova vědomí aj. Obecně lze říci, že při výkonu profese nelze opomíjet fakt, že i zdravotničtí pracovníci jsou pouze lidé, neboť lidskost dovede být největším bohatstvím, o které se lze při práci podělit, jelikož mnohdy může být tím jediným, co můžeme pacientovi při své práci nabídnout.

Staré a moudré přísloví praví: „Všeho moc škodí.“

Emoční nákaza je definována jako proces, v rámci kterého jedinec nebo skupina ať už vědomě, nebo nevědomě ovlivňuje emoce nebo chování jiné osoby nebo skupiny tím, že na ně přenáší emoční stavy nebo chování. (Poláčková, 2018)

Nákaza, pojem který v nás probouzí pochmurné emoce. Pravdou je, že nelze na sebe samého přenášet veškeré životní sváry druhých jedinců, poněvadž jaký by byl přínos? Přínos pro sestru, či přínos pro pacienta? Stal by se ošetřovatelský proces efektivním? To je otázka, na kterou si musí odpovědět každý z nás sám.

Závěrem

Emoce provází život již od narození. Obohacují náš život zkušenostmi, či poukazují pouze na to, co se uvnitř nás skutečně skrývá. Při výkonu profese nelze opomíjet i tuto oblast naší osobnosti, neboť právě díky ní nejsme pouze stroji plnými racionálních informací a odborných vědomostí, zkrátka „prázdnými obaly“. Dělají nás tím, kým doopravdy jsme. Tato nesnadná práce učí nás samotné pracovat nejen s emocemi, ale i na sobě samém.

„Emoce zapalují jiskru, jež uvádí do chodu mašinerii rozumu; z té pak vychází záře potřebná k utváření předpokladů i racionálních hypotéz.“ (Santiago Ramón y Cajal)

Autor:

Lucie Mészárosová, DiS.

Všeobecná sestra chirurgického oddělení, Nemocnice s poliklinikou Havířov, p.o.

___________________________________________________________________________

Bibliografie:

POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva. Emoce: regulace a vývoj v průběhu života : funkce a zákonitosti emocí, sociální a kulturní souvislosti, měření emocí. Praha: Grada, 2018. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-5128-3.

Emoce: „Strašák ve skříni“ versus lidskost v nás?
5 (100%) 1 vote

Napsat komentář

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Pro 2018 >>
PÚSČPSN
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...