… o všem, co vás zajímá

Sesterna

Bol raz jeden starček, ktorý bol už veľmi starý, zle videl, dobre nepočul a ani zuby už žiadne nemal. Keď jedol, jedlo mu padalo z úst na zem.

Jeho syn a nevesta ho preto nepozývali ku stolu, kde jedávali oni sami . Jedlo mu nosili za kachle, kde sedával stále v kúte kuchyne.

Jedného dňa, keď mu doniesla nevesta na tanieri polievku, starčekovi tanier vypadol z rúk a rozbil sa. Nevesta naňho začala kričať, že im v dome všetko poničí, riad porozbíja, že mu odteraz budú dávať jedlo do drevenej misky. Starček iba smutno sedel, pozrel na svojho syna a ťažko vzdychol, utrel si slzy, ale nepovedal nič.

O niekoľko dní neskôr sedel starčekov syn aj s manželkou v jedálni a rozprávali sa spolu a pozerali, ako sa ich synček hrá a vyrezáva čosi krásne z dreva,… Obaja manželia boli šťastní, akého múdreho majú synčeka,…

Zrazu sa ho ocko spýta: „Synček náš a čo to má byť – to čo tvoríš svojimi rúčkami z toho dreva?“ A synček pohotovo a múdro odpovedal: „To bude drevená miska, otecko, do tej vám budem dávať jedlo až budete starí ako náš starký.“

Syn s nevestou sa pozreli na seba a rozplakali sa,… Až teraz pochopili, ako strašne ťažko zranili starkého a hanbili sa za to. Od tej doby starček už sedaval s nimi za stolom a nikomu nevadilo, že po vylieva polievku aj po sebe. Až malé dieťa im muselo obom otvoriť oči.

Tí, ktorí máme ešte svojich drahých rodicov vážme si ich, veď aj my raz budeme starí a nevládni, s trasľavými rukami. A tí čo už rodičov nemajú a zachovali sa niekedy ku nim zle, odprosme ich v modlitbe… Aby sa naše deti raz nechovali tak ku nám, ako sa my teraz chováme ku svojim rodičom…

 

 

Paní učitelka Hovorková, která učila ve druhé třídě, měla potíže s jedním ze svých žáků.

Jednou se ho zeptala: „Co je to s tebou, Pepíčku?“

Pepa jí odpověděl: „Já jsem chytřejší, než na druhou třídu. Moje sestra je ve třetí třídě a já jsem chytřejší než ona!  Myslím, že bych měl taky patřit do třetí třídy.“

To už bylo na paní učitelku příliš. Zavedla Pepíčka do ředitelny. Pepa čekal u sekretářky a učitelka vysvětlila řediteli, o co jde. Ředitel jí řekl, že si hocha vyzkouší sám. Pokud nebude umět odpovědět na některou z otázek, půjde zpátky do druhé třídy a hotovo. Učitelka s tím souhlasila.

Přivedla Pepu k řediteli, vysvětlila mu podmínky zkoušky a Pepa souhlasil.

Ředitel: „Kolik je 3 x 3 ?“

Pepa: „Devět.“

Ředitel: „Kolik je 6 x 6 ?“

Pepa: „36.“

A tak to šlo dál s každou další otázkou, o které si ředitel myslel, že by ji měl žák třetí třídy umět zodpovědět. Ředitel se podívá na učitelku a povídá: „Já myslím, že Pepa už může jít do třetí třídy.“

Učitelka povídá řediteli: „Já mu dám taky pár otázek.“ Ředitel i Pepa souhlasili.

Učitelka: „Co má kráva čtyři a já jen dvě ?“

Pepa (za okamžik): „Nohy.“

Učitelka: „Co ty máš v kalhotách a já ne ?“

Ředitele ta otázka překvapila.

Pepa odpověděl: „Kapsy.“

Učitelka: „Co je tohle: začíná to na P a končí na A, je to většinou kudrnaté, blond, černé nebo rezavé ?“

Pepa: „Paruka.“

Ředitel se posadil zpříma a spadla mu čelist.

Učitelka: „Co je tvrdé a růžové, když to jde dovnitř, a ven to jde měkké a mokré ?“

Ředitel vyvalil oči a než tomu mohl zabránit, Pepa řekl: „Žvýkačka.“

Učitelka: „Co dělá muž vstoje, žena vsedě a pes na třech nohách ?“

Pepa: „Podává ruku.“  Ředitel se roztřásl.

Učitelka: „Co je to: začíná to na S a končí na Ž a je u toho spousta vzrušení ?“

Pepa: „Soutěž.“

Ředitel si oddechl a povídá učitelce: „Dejte Pepu třeba do páté třídy. Moje odpovědi na těch posledních šest otázek by byly všechny špatné.“

 

„Má drahá holčičko, v těchto dnech, kdy vidíš, jak stárnu, bych tě chtěla poprosit, abys byla trpělivá, a především, aby ses pokusila porozumět tomu, čím si procházím. Pokud při našem rozhovoru opakuji tisíckrát tu samou věc, nepřerušuj mě prosím slovy „Vždyť jsi mi to říkala před chvíli“…jen mě prosím poslouchej. Pokus si vzpomenout na časy, kdy jsi byla malá a já ti mohla číst každou noc tu samou pohádku před spaním. Když se nechci jít koupat, nebuď zlá a nebraň mi. Vzpomínáš si, jak jsem se musela honit za tebou, když ses vymlouvala, abych tě přiměla se osprchovat, když jsi byla ještě malá? Když vidíš, jak jsem ignorující vůči novým technologiím, dej mi prosím čas, abych se s tím naučila pracovat, a nedívej se na mě tím svým způsobem… pamatuj, zlatíčko, že jsem tě trpělivě učila dělat mnoho věcí jako slušně jíst, oblékat se, česat si vlasy a vypořádávat se každý den s životními zkouškami…

V tomto období, kdy vidíš, jak stárnu, tě žádám, abys byla trpělivá a aby ses hlavně pokusila porozumět, čím si procházím. Pokud někdy ztratím nit a nevím, o čem jsem mluvila, dej mi prosím čas, abych si mohla vzpomenout, a pokud to nedokážu, nebuď nervózní, netrpělivá ani arogantní. Jen věz ve svém srdci, že nejdůležitější věcí je pro mě být s tebou. A když mi mé staré, unavené nohy nedovolují, abych se pohybovala tak rychle jako dříve, podej mi svou ruku stejným způsobem, jakým jsem ti já podávala tu svou, když ses poprvé učila chodit.
Až přijde můj čas, nebuď smutná… jen buď se mnou a rozuměj mi, až se dostanu na konec svého života s láskou. Budu opatrovat a děkovat za ten dar času a radosti, které jsme spolu mohly sdílet. S velkým úsměvem a ohromnou láskou, kterou jsem pro tebe vždy měla, chci jen prostě říct, že tě miluji… má milá dcerko.“

 

slza na tváři Přečtěte si! ! .. Vrátil jsem se domů , moje manželka právě prostírala stůl k večeři , chytil jsem ji za ruku a řekl jsem jí : – Musíme si promluvit . – Sedla si a začala klidně jíst . Uviděl jsem bolest v jejích očích . Spěchal jsem se a nevěděl jsem , co říct . No musel jsem jí sdělit , o čem jsem už dlouho přemýšlel .

 – Chci se rozvést , – začal jsem klidně . Zdálo se mi , že moje slova ji nerozčúlili , místo toho se mě měkce zeptala : – Proč ? Vykroutil jsem se a neodpověděl jí, co ji rozzlobilo . Mé srdce teď patřilo Džejn . Nemiloval jsem víc svou ženu . Pouze jsem ji litoval ! Následující den jsem se vrátil domů velmi pozdě a viděl jsem ji , jak něco píše za stolem . Nevečeřel jsem , jen jsem si lehl do postele a hned jsem i usnul , protože jsem byl unavený po bohatém dny s Džejn . Ráno mi oznámila své podmínky rozvodu. Nic ode mě nechtěla , pouze mě prosila o jeden měsíc odkladu našeho rozvodu. Prosila mě , abychom se za tento jeden měsíc snažili ze všech sil žít maximálně normálním životem . Uvedla velmi jednoduché příčiny. Náš syn měl o měsíc zkoušky a ona nechtěla narušit jeho přípravu naším rozvodovým procesem. Mně to vyhovovalo. No měla ještě jednu prosbu . Prosila mě , abych si vzpomněl na začátek našeho rodinného soužití , jak jsem ji nesl na rukou do pokoje jako v den naší svatby . Prosila mě , abych ji každé ráno během tohoto měsíce nosil na rukou z naší ložnice k vchodovým dveřím . Pomyslel jsem si , že se zbláznila . Jen proto , abych udělal naše poslední společné dny obhajitelném , přijal jsem její zvláštní požadavek . Mezi námi nebylo blízkosti a intimnosti , což ještě více zdůrazňovalo moje rozhodnutí rozvést se . Proto , když jsem ji nesl v první den , vypadaly jsme velmi nešikovně . Náš syn se smíchem tleskal : – Tati nese mámu na rukou . Jeho slova mě píchli . Z ložnice do obýváku , pak ke dveřím , jel jsem více než deset metrů držíc ženu na rukou . Zavřela oči a řekla měkce : – Nemluv našemu synovi o rozvodu . Přikývl jsem a cítil jsem , jak se mě to na chvíli dotklo. Pustil jsem ji u dveří a ona vyšla ven směrem na autobusovou zastávku , aby odešla do práce . Já jsem odešel do kanceláře . Vešel náš syn a řekl , že je čas vynést mámu . Moment , kdy otec vynáší na rukou jeho matku , se stal základní součástí jeho života . Moje manželka kývla rukou na syna , aby popošel blíž a silně ho objala . Otočil jsem se . Bál jsem se , že si to rozmyslím v tuto poslední minutu. Pak jsem ji vzal na ruce , když jsem šel z ložnice přes obývák do předsíně . Její ruka zavinula mou šíji měkce a přirozeně . Držel jsem její tělo pevně a blízko , stejně tak jako v den naší svatby . Ale její mnohem menší váha mě znepokojila . V poslední den , kdy jsem ji držel na rukou , ztuhl jsem . Syn odešel do školy . A já ji stále silně držel . Řekl jsem jí , že jsem si nevšímal , že v našem vztahu prostě chyběla blízkost . Odešel jsem do kanceláře , a tak rychle jsem vyskočil z auta , že jsem ani nezavřel dveře. Bál jsem se , že cokoliv, co mě zdrží , donutí mě rozmyslet si to , co jsem právě chtěl udělat . Vyšel jsem po schodech . Džejn otevřela dveře a já jsem jí řekl : – Promiň , Džejn , nechci se rozvádět . Džejn se jakoby najednou probudila ze snu . Dala mi facku , pak zabouchla dveře a rozplakala se . Sešel jsem dolů a odešel autem pryč . V květinářství , po cestě domů , jsem objednal kytici květin pro mou ženu . Prodavačka se mě zeptala , co má napsat na kartičku . Usmál jsem se a řekl jí: – Budu Tě vynášet na rukou každé ráno , dokud nás smrt nerozdělí ! ! ! V ten večer jsem odešel domů s květinami v rukou as úsměvem na mé tváři , vyletěl jsem po schodech a našel jsem svou manželku v posteli – mrtvou . Moje manželka bojovala během mnoha měsíců s rakovinou , ale já jsem byl tak zaujatý Džejn , že jsem si to ani jen nevšiml . Věděla , že skoro umře a chtěla mě uchránit od negativní reakce našeho syna v případě , že bychom se rozvedli . Alespoň v očích našeho syna jsem – já – milující manžel . Drobnosti v našich rodinných vztazích – to je to , co má skutečně význam , nejsou to milenky,není to dům , ani auto , ani peníze v bance . Proto si najděte čas na svou polovičku a dělejte ty drobnosti jeden pro druhého , ty , které vytvářejí blízkost a rodinné vztahy . Abyste měli opravdu šťastnou rodinu a opravdouvou lásku se vším co k ní patří!

 

Zdroj: koluje na fcb

Bolek Polívka

Perly Bolka Polívky.

  Když je chlap potichu, přemýšlá.  Když nic neříká ženská, je nasraná.

Klaustrofóbia je strach z uzavřených prostorů. Například: Jdu do hospody a bojím sa, že je zavřené.

Strč mobil do čaju a máš T- mobile. Strč ho do vody a máš Vodafone. Rozlom ho a máš: Oú tú!

Fejsbúk je jak lednička. Chodíš tam každých 10 minut, aj když víš, že tam nic néni.

Všecko sa dá vysvětlit. Bohužel né všeckým.

Když ťa tvoji rodiče přistihnú při cigánění, podívaj sa jim hluboko do očí a chladnokrevně řekni:        „Mikuláš, ježíšek, čápi…“

Bavíja sa dvě vlaštovky a jedna praví téj druhéj: „Bude chcat.“ „Jak to poznáš?“ „Lidi na nás čumíja.“

To, že ti neco nekdy nedojde, neni chyba Českéj pošty.

Proč stvořil pánbu Evu? Aby mňél Vašek s kým zpívat.

Pesimista vidí v tunelu tmu. Optimista vidí světlo na konci tunelu. Realista vidí světla vlaku. Strojvedúcí vidí tři debily na kolejách.

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní.

Život není zlý, to jen lidi jsou kurvy.

Děvka… to je povolání. Kurva… to      je nátura.

Zkúšky sú jak ženské. Nemožete je udělat všecky a už vůbec ne napoprvé.

Nikdo neni dokonalý, aj hovno má své muchy.

Život je krásný, ale člověk mosí byt pořáď trochu opitý.

Život je tak rozmanitý. Každý deň ňa nasere negdo iný.

Nevěřím ničemu, z čeho teče krév pět dní a neumře.

Život je jak žebřík do kurníku. Krátký a posraný.

Šak já to přeca nedělám pro sebe! Já to dělám pro prachy!

Začínál sem z ničeho a většinu z toho pořád mám.

Strana zelených je hromada lidí, keré spojuje enom obdiv k úspornéj žárovce.

Tvářím sa, že pracuju, protože firma sa tváří, že ňa platí.

Když majú manželé problémy, tak za to možú vždycky obě strany. Jak manželka, tak aj tchýňa.

Jak to má kola nebo kozy, tak s tým budú brzo problémy.

 

anatomie
Takto vypadá anatomie ženy………
sestřička logo

  • Spoléhej pouze na ty kolegy, kteří jsou svolní v případě nezdaru ztratit tolik, co ty.
  • Práce ve skupině je základ, pomůže ti hodit vinu na někoho jiného.
  • Chybovat je lidské. Hodit vinu na jiného je ještě lidštější.  
  • Bez ohledu na to, jak dobře vykonáváte svou práci, nějaký váš nadřízený se už postará, aby vaše výsledky byly patřičně zmírněny.
  • V týmové práci vždycky něco nevyjde. A můžeš se vsadit, že to bude tvoje chyba. 
  • Přístroje, které se rozbily, začnou fungovat bezvadně ve chvíli, kdy se objeví opravář, aby je opravil.
  • Jakmile odejde neschopná osoba, podnik za ni získá náborem jinou, minimálně stejně nevyhovující sílu.
  • Bez ohledu na to, jak dobře to uděláš, není to nikdy dost. To, co neuděláš, je vždy důležitější než to, co jsi udělal.

Malý chlapec se zeptal mámy:

– Proč pláčeš ???
– Protože jsem žena, odpověděla mu.
– Nerozumím, řekl.
Jeho maminka ho jen objala a řekla:
– A nikdy ani neporozumíš.
Potom se chlapec zeptal svého otce:
– Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu ??
– Všechny ženy pláčí bez důvodu …… bylo všechno, co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, ale stále nerozuměl, proč ženy pláčí. Nakonec zavolal Boha, a když se dovolal, zeptal se:
– Bože, proč se ženy rozpláčí tak lehce ??

Bůh odpověděl :

Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Stvořil jsem její hruď dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí vnitřní sílu, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, kterých tolik jednou okusí od svých dětí. Dal jsem jí tvrdost, která jí pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě bez stěžování si. Dal jsem jí cit milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když ji její dítě velmi hluboko ranilo. Dal jsem jí sílu přijmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí moudrost, aby věděla, že dobrý manžel nikdy neraní svoji ženu, ale někdy zkouší její sílu a její rozhodnost stát vedle něho bez výhrad. A nakonec jsem jí dal slzu, kterou vyroní, která je výlučně její, aby ji použila kdykoliv je zapotřebí. Vidíš, krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu, jakým si češe vlasy. Krása ženy musí byt vidět v jejích očích, protože ty jsou branou k jejímu srdci, k místu, kde sídlí láska.

 

 

sestřička logo

  • Jestliže lékař pojmenuje tvou nemoc, neznamená to ještě, že ví, o co jde.
  • Lékař je tu od toho, aby nemocnému zakázal, co má nejradši,a potom ho svou léčbou dorazil.
  • Čas na který jsi k lékaři objednán, není časem kdy přicházíš na řadu, ale časem odkdy začínáš čekat.
  • V nemocnici vás uzdraví,ale musíte to přežít.
  • Když tě lékař posle ležet do nemocnice na vyšetření je docela velká pravděpodobnost že odjede na dovolenou a ty tam budeš ležet místo 3 dnů 3 týdny.
  • U nemoci se kterou si tělo neporadí samo, jsou všichni doktoři zbyteční.
  • Skalpel, který nedokáže rozříznout kus kůže nemocného, je schopen perfektně uříznout asistentův prst.
  • Lékem nazýváme každou látku, která má po naočkování kryse za následek vědeckou publikaci.
  • Jestliže lékař pojmenuje tvou nemoc, neznamená to ještě, že ví, o co jde.
  • Rozhodnutí dojít si k lékaři znamená vědět, co vám je a jak se to má léčit, v opačném případě mrháte časem svým i časem lékaře.

Leonid Ivanovič Rogozov (14. března 1934 – 21. září 2000) byl ruský chirurg. Je slavný tím, že sám sobě vyoperoval apendix. Stalo se tak 29. dubna 1961 v extrémních podmínkách stanice v Antarktidě.

Leonid Rogozov Leonid Rogozov byl v roce 1961 jediným lékařem na polární sovětské stanici Novolazarevská v Antarktidě, která byla v důsledku zimních bouří zcela odříznutá od světa. V dubnu se u něj začaly projevovat příznaky akutní apendicitidy, kterou bylo bezpodmínečně nutné vyřešit operací.

Vzhledem k nedostupnosti jiného řešení doktoru Rogozovovi nezbylo, než se – pouze za pomoci lokální anestezie – sám operovat. Během operace, která trvala půldruhé hodiny a během níž dvakrát omdlel, si apendix sám vyoperoval. Aby vůbec viděl na operační oblast, musel použít zrcátko. Sovětská propaganda tento případ využila jako doklad toho, co všechno vydrží ruský člověk.

 

chirurgické nástrojeV petrohradském Muzeu Arktidy a Antarktidy jsou vystaveny chirurgické nástroje, kterými si Rogozov operaci provedl.

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Jan 2020 >>
PÚSČPSN
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31 1 2
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...