Sesterna
I když to posledně jmenované pacientovi lékaři pořádně osladí, a než mu dovolí ho využít, nejdřív ho týdny ládují všeličím, čemu vznešeně říkají léky, potom z něho vyberou všechny vnitřnosti.
Od pacienta se očekává nekonečná trpělivost. Musí strpět bolesti, čtyřhodinové čekání v předsíni mučírny zvané zubní ambulance, strpět lékařovu špatnou náladu, a co je nejhorší, strpět, že kolem něho chodí nevšímavé hezké sestřičky.
Když přijde pacient k lékaři, promluví si s ním jako s blízkým člověkem – vypoví mu i ty nejintimnější podrobnosti. Když ale promluví lékař, nemluví s člověkem, ale s pacientem. Asi proto nepoužívá jazyk, kterému rozumí člověk z lidu, ale lékařštinu, což je směs špatné latiny, hmkání, pokašlávání, kroutění hlavou a českých spojek. Pacient zpravidla přichází k lékaři neozbrojen.
Lékař, možná proto, aby vyrovnal svůj fyzický a duševní handicap, čeká na pacienta vždy ozbrojen. Přitom typ zbroje se liší podle specializace – od kleští, přes různé druhy nožů, až po obyčejné pero, kterým vás lékař dokáže odepsat ze života mnohem důkladněji než ten nejbyrokratičtější byrokrat.
Proto se domníváme, že je načase podat pacientům pomocnou ruku a vyzbrojit je do boje s lékaři nejmodernější zbraní hromadného ničení – Murphyho zákony. Hned ten první se nedá vyvážit ani naším celonárodním pokladem. Zní takto:
- Když lékař pojmenuje vaši chorobu, to ještě neznamená, že ji umí i léčit.
Lékař léčí. Kdysi léčil léky, dnes většinou dobrým slovem. Na první pohled by se zdálo, že to je krok zpátky – vždyť dobrým slovem léčili už pohanští šamani. Omyl. Když uvážíme, že lékem se v odborné literatuře označuje každá látka, která po vstříknutí pod kůži pokusného zvířete má za následek 100stránkovou vědeckou práci, potom je léčení dobrým slovem pro pacienta mnohem méně nebezpečné. Přesto se našinci neustále dožadují nových a nových léků. Pro takové tvrdohlavce přinášíme pár varování.
- Léky, které vám předepsali, v žádné lékarně nemají.
- Léky, které máte užívat před jídlem, mají jen jeden zaručený účinek – odebírají chuť k jídlu. (To vysvětluje, proč i voda, vypitá u lékaře ma špatnou chuť. Co si potom má člověk počít? Naše rada zní: měnit, dokud je ještě čas).
- Když léky nezaberou, je čas změnit lékaře. Když ani to nepomůže, je třeba změnit chorobu. (Lékař samozřejmě moc dobře ví, že mu ptáček může ufrnknout z klícky, a bojuje o něho jako o život).
- Když máte pocit, že se váš stav zlepšuje, určitě je to proto, že váš lékař onemocněl. (Tady je však třeba kvůli objektivnosti podotknout, že lékař citlivě zvažuje, komu co předepsat, aby mu to co nejméně ublížilo).
Příklad:
Lékař ordinuje pro důchodce:
Jaký máte důchod?
Šest tisíc měšíčně.
Třeba jíst hodně banánů a pomerančů.
Další! Jaký máte důchod?
Pět tisíc měsíčně.
Černý chléb dělá zázraky. Obsahuje všechno, co potřebujete.
Další! Jaký máte důchod?
Čtyři tisíce měsíčně.
No, babičko, není nad čerstvý vzduch. Hodinu denně na lavičce v parku a budete zdravá jako řípa!
Naše rada proto zní:
- Když chcete být dlouho živ, vyberte si lékaře, který bydlí daleko od vás i od hřbitova.
To však nejsou jediná kritéria při výběru lékaře. Tady jsou další:
- Nechoďte k lékaři, který má v čekárně uvadlé květiny.
- Čím nudnější a starší jsou časopisy v čekárně, tím déle budete čekat na trhání zubu, na které jste předem objednáni.
Samozřejmě, že výběrem lékaře si ještě nezabezpečíte, že se z vás stane druhý Metuzalém.
- Poté, co jste vašemu ošetřujícímu lékaři strčili do kapsy obálku s úplatkem, vám oznámí, že vás přeloží na jiné oddělení.
A když vás na to druhé oddělení převezou, vstanou vám vlasy na hlavě.
- Když vás přivezou na operační sál, zjistíte, že jsou tam všichni doktoři i sestřičky mladí, ale všechny operační nástroje staré.
- Proud vypnou vždy tehdy, když máte do poloviny rozvrtaný zub.
Když se po operaci proberete, doporučujeme nejprve zjistit, zda jste ještě stále na zemi, nebo už v ráji. To nebude zas až takový problém. Mezi nemocničním pokojem a rájem je stejný rozdíl jako mezi nebem a peklem. Když zjistíte, že váš odchod do nebeských výšin se z objektivních příčin nepodařil, začněte kontrolovat, co vám ubylo, anebo naopak, co vám přibylo.
- Když píchání v boku nepřestává ani týden po operaci slepého střeva, nechte si udělat rentgen – s devadesátidevítiprocentní pravděpodobností vám tam zapomněli nůžky.
- Když vás svrbí pod kolenem a nemůžete si to poškrábat, amputovali vám nohu pod kolenem nebo ruku po loket.
Přestože sestřičky nosí stejnou uniformu, mají práci přísně rozdělenou.
- Sestřička, která vám nosí jídlo, je vždy stará, zatímco mladá sestřička přijde jen tehdy, když potřebujete pomoci s velkou potřebou.
Z předcházejícího se zdá, že ať pacient dělá co chce, vždy tahá v souboji s doktorem za kratší konec. Je to pravda, ale i na lékaře existuje lék. Jmenuje se krása.
- Pěkná postava vám sice nezaručí lepší zdraví, ale zaručí zvýšenou pozornost lékaře.
Ty, kteří teď budou namítat, že je to příliš jednoduché, upozorňujeme na to, že všechna geniální řešení jsou jednoduchá.
Příklad:
Žena v nejlepších letech (tj. kolem padesátky) dostala infarkt. Když ji sanitka vezla do nemocnice, zjevil se jí Bůh. Žena se roztřeseným hlasem ptá: „Už nadešel můj čas?“ Bůh na to: „Ještě ne, máš před sebou ještě 40 roků.“
Když se žena zotavila po infarktu, namísto toho, aby šla z nemocnice domů, nechala si vyhladit vrásky, zpevnit prsa a ubrat zbytečný tuk. Jestli má žít ještě 40 roků, ať to stojí za to. Nakonec změněná k nepoznání vyšla před nemocnici. Ohlédla se na pěkného mladého muže na druhé straně ulice, vběhla pod nákladní auto a byla na místě mrtvá.
Za pár okamžiků stojí před Nejvyšším a vyčítá mu: „Ještě nedávno jsi mi přislíbil dalších 40 roků života!“
Bůh se na ni pozorně podívá a spráskne ruce: „To jsi ty?“ Já jsem tě takhle změněnou nepoznal!“
(vybráno z knížky MURPHYHO ZRNKA vážně i nevážně – kolektiv autorů, vydavatelství PORADCE, s.r.o., 2002)
že jde o zrnko, co se nachází mezi dvěma mlýnskými kameny. Jedním kamenem jsou pacienti, kteří mu kazí náladu svým věčným kvílením, na druhé straně mu vrchnosti neustále hrozí zdviženým ukazovákem.
Přitom dnes vůbec není jasné, kterých je víc – zda pacientů, anebo vrchností. Avšak – zatímco všichni pacienti jsou jakoby na jedno brdo, vrchnosti jsou různé: od přednosty oddělení přes ministra zdravotnictví, dealera farmaceutických firem až po vrchnost nejvyšší, kterou jedni nazývají Bohem, jiní přírodou.
Není divu, že doktor, otloukaný těmito balvany, se cítí trochu nesvůj a nejistý.
- Pitva ukáže, že pacient, kterého jste léčil na zápal průdušek, měl v krku zapíchnutou kost z ryby.
Abychom hned na začátku nepochovali všechny pacienty, přiznejme, že čas od času nějaký pacient přežije. To je určitě situace, kdy by pacient měl projevit hmatatelným způsobem svojí vděčnost. Podle Murphyho zákona však odměna nikdy nenajde toho správného adresáta.
- Poté, co se vám podaří dostat pacienta hrobníkovi z lopaty, přidělí mu jiného ošetřujícího lékaře.
Tahat pacienta hrobníkovi z lopaty není záviděníhodná činnost. Jednak hrobník se obává, že nesplní plán a nedostane prémie, a jednak pacient je nervózní z neustálého pobíhání mezi bytím a nebytím. Proto je logické, že lékaři nejraději léčí zdravé. Protože se však tímto pravidlem řídí všichni lékaři, začíná být nedostatek zdravých pacientů.
- Bohatého hypochondra dostane vždy kolega, na vás vždycky zbude bezdomovec, kterého vysypali z kontejneru do popelářského vozu a tři hodiny vozili po městě.
Všimněme si, že řeč je o nedostatku bohatých zdravých pacientů. Chudých pacientů je naopak nadbytek, a proto není divu, že se doktor před nimi brání.
- Pacient, kterého vyhodíte z ordinace jako hypochondra, zkolabuje na chodbě.
Chudý pacient nezkolabuje na chodbě proto, že by se chtěl doktorovi pomstít. Zkolabuje proto, že chudý zdravý pacient neexistuje – ani v životě, ani v encyklopedii. Pravda je taková, že ten, kdo chce být zdravý, musí být bohatý.
Doktor je taky jenom člověk. Není proto možné mu zazlívat, že i on chce být zdravý. A protože je doktorem, ví, že na to potřebuje být bohatým. Dokonce ví i víc – že tam, kde nic není, ani smrt nebere. To je důvod, proč si jen zanedbatelné procento doktorů otevřelo ordinaci v kontejneru na odpadky a ordinuje pro bezdomovce. Ti ostatní se snaží uchytit tam, kde jsou penízky.
Nezáviďme jim však, nemají to chudáci až tak lehké.
- Když si horkotěžko vybudujete ordinaci ve čtvrti boháčů, zjistíte, že všichni už mají svého rodinného lékaře.
Po osmdesátem devátem jsme úspěšně zrušili rovnostářství – zlé jazyky dokonce tvrdí, že to je jediný úspěch, kterého jsme od té doby dosáhli. Projevilo se to i mezi doktory. Nejenže jsou mezi nimi bohatí a ještě bohatší, ale mají, tak jako v cikánské kapele, i svého primáše. Neříkají mu ale primáš, nýbrž primář. Dlouho se nevědělo, na co vlastně primář je. Pak přišel Murphy a bylo vše jasné – primář je tady namísto vrby. Hučí do něho zdola i shora, zleva i zprava, a on nic, jen pokyvuje hlavou.
- Když je na vizitě primář, všichni pacienti si začnou stěžovat na špatnou péči.
- Když máte pohotovost, nedaleko vaší nemocnice se srazí dva osobní vlaky.
- Když u pacienta, který vám omdlel v ordinaci, diagnostikujete akutní zápal slepého střeva, na operačním stole zjistíte, že ho už nemá.
- Když operujete, vypnou proud v okamžiku, když jste v polovině operace.
- Když mluvíte čtyřmi jazyky, tak pacient, kterého přivezou po bouračce v kritickém stavu, mluví pátým.
- Pacient, kterému naordinujete injekce, dostává záchvaty, jen co uvidí sestřičku s jehlou. Pacient, kterému jste předepsali tablety, není schopen polknout ani tu nejmenší pilulku.
- Když pacientovi třikrát vysvětlíte, jak má užívat lék, za dvě hodiny ho předávkovaného přiveze pohotovost.
- Pacient se při rentgenu rozkašle vždy v okamžiku, kdy mu přikážete, aby nedýchal.
- Poté, co zrentgenujete pacienta od hlavy k patě, se ukáže, že to je údržbář, který přišel opravit kapající kohoutek.
Proto radíme: berte cokoliv, jen ne volné místo lékaře!
(Kolektiv autorů, MURPHYHO ZRNKA vážně i nevážně, vydavatelství PORADCE, s.r.o., 2002)
Než jdete k lékaři, vykoupejte se, prosím. Žít „přírodně“ neznamená nemýt se. Pacient, který páchne, nemůže počítat s tím, že ho lékař prohlédne s největší pečlivostí. |
Chci, aby mě operoval primář! Mezi námi: kde máte jistotu, že zrovna on je tu nejlepší lékař? Dejte na nás, my máme zkušenosti, známe procento pooperačních komplikací. Vidíme totiž doktorům pod ruce. Pokud získáte naše sympatie, poradíme vám, kdo je skutečně nejlepší operatér.
Na recepci ambulance vás nejen zaregistrujeme, ale zodpovíme i dotazy, které se léčby přímo netýkají. Třeba kde je toaleta nebo zastávka autobusu. Nebojte se, nás to neobtěžuje. Radši vás totiž nasměrujeme, než abyste se nám motali po chodbách nemocnice a zdržovali provoz.
Malou pozornost neodmítneme. Nemusíte se stydět přinést nám kávu. Ještě radši máme ale dobrý kvalitní čaj nebo čokoládu. A nejlepší je čerstvé ovoce!
My za poplatky nemůžeme. Chápeme vaši nechuť platit registrační poplatky, ale my jsme si to nevymysleli. Nevylévejte si na nás vztek. My to také neděláme.
Volejte až po poledni. Pokud voláte do nemocnice kvůli výsledkům, nedělejte to mezi půl osmou a jedenáctou hodinou dopoledne. To máme největší fofr s vizitami, příjmy a propouštěním.
Pokud lékař požaduje doplňková vyšetření, nemůžeme vám jen tak u dveří sdělovat výsledky. Zhodnotit je může jen pan doktor. Na dotazy „Sestři, je to se mnou zlé?“ zásadně odpovídáme úsměvem a mlčením.
Lékař z kartičky pojišťovny nepozná, v jakém jste přišli stavu. To my mu dáváme zprávu, co se děje v čekárně a kdo má před kým přednost. Ano, jsme jen lidé a můžeme zapomenout. Nebojte se slušně se připomenout. Pokud na nás ale budete sprostě řvát, necháme vás v čekárně vydusit ještě další půlhodinu.
Takových, co věří, že jim na onom světě bude lépe, je hodně. Ale takových, kteří kvůli tomu na onen svět pospíchají, je jako šafránu, ba ještě méně. Naopak, jen co člověka něco i jen trochu ofoukne, už vyděšeně utíká za doktorem, aby ho zachránil. V takové situaci se i ta nejskoupější držgrešle, jindy ochotná nechat si vrtat kvůli koruně koleno, mění v marnotratníka. Zatímco chudák doktor se na smrt vyčerpán odmítáním pozorností odebere do své kanceláře, pacienta se ujme sestřička.
Řekli jsme už, že laická veřejnost si sestřičku představuje jako vílu. Naneštěstí pro sestřičky, i vedení nemocnic je skálopevně přesvědčeno, že těmi vílami opravdu jsou, a tak nepotřebují plat. Vždyť kdo kdy viděl vílu s nacpanou prkenicí? A tak sestřičky, pokud se nechtějí časem proměnit v průzračné víly,musí dělat přesčasy. Ale obvykle to dopadne takto:
- Když si potřebuješ přivydělat, tak ti vrchní sestra škrtne noční služby. Zato hned, když tě přítel pozve na víkendové lyžování, objeví se tvoje jméno na seznamu víkendových služeb.
- V momentě, kdy máš ruce v rukavicích zababrané pacientovými tekutinami, pocítíš neodkladnou potřebu utřít si nos.
- Absurdita komentářů při vizitě se zvyšuje úměrně se vzdáleností dotyčného od pacienta.
- Jakmile skončíš komplikované obvazování pacienta, vejde do pokoje lékař s tím, že se chce ještě jednou podívat na ránu.
- Existují dva druhy náplasti. Ta, která nejde zalepit a ta, která nejde odlepit.
- Chorobopis nejtěžšího pacienta je napsaný vždy lékařem, který má nejméně čitelný rukopis.
- V noci vždy nejvíc zvoní pacient, který leží na nejvzdálenějším konci chodby.
- Tvoje kolegyně, které ještě před minutou četly časopisy, se vypaří v téže chvíli, kdy se rozezvučí poplašný zvonek.
- Když má pacient předepsané čtyři pilulky, tak v tubě máš vždycky jenom tři.
- Pacient, který celou noc umíral, se nakonec odebere na věčnost jen pět minut předtím, než ti končí služba.
- Jakmile pacienta odpojíš od infuze a uklidíš přístroje, přijde lékař a předepíše ještě jednu infuzi.
- Každý stopadesátikilový pacient je imobilní a potřebuje úplnou péči, zatímco šedesátikilový pacient přijde do ordinace vždy jen s pořezaným prstem.
- Pacient, který ráno vejde první do ambulance, nikdy není vážně nemocný. Nejtěžší případ se objeví vždy až pět minut před koncem ordinační doby.
- Doktor se tě zeptá, jak se jmenuješ, jen tehdy, když se stav tvého pacienta zhoršuje.
- Když máš tolik práce, že nevíš, co dřív a co později, jsi motovidlo, které si neumí zorganizovat práci a určit priority. Když máš všechno zorganizované a věci v pohodě stíháš, jsi lenoch, kterému je třeba přidat práci.
(Kolektiv autorů – MURPHYHO ZRNKA vesele i vážně, vydavatelství PORADCE, s.r.o., 2002)