… o všem, co vás zajímá

Příznaky

Při hypertrofii zbytní svalovina, v tomto případě pravé srdeční komory. V důsledku toho má menší objem a dokáže se velmi silně stáhnout.

280px-Hypertrofie_PK

Výskyt hypertrofie pravé srdeční komory

U srdce rozlišujeme dvě síně a dvě komory. Do pravé síně přichází žilní (odkysličená) krev z celého těla a pokračuje do pravé komory, kde je vypuzena do plicní tepny, aby se krev okysličila v plicích. Okysličená krev přichází plicními žilami

do levé síně a pokračuje do levé komory. Odtud je pumpována přes aortu do celého těla. Hypertrofie srdeční komory je častou reakcí na přetížení dané časti srdce. V případě hypertrofie pravé komory je obvyklou příčinou plicní onemocnění, hovoří se pak o tzv. plicním srdci (cor pulmonale). Dalšími příčinami hypertrofie může být levostranné selhávání srdce, mitrální stenóza či vrozená srdeční vada, kdy srdce kompenzuje tyto vady zvýšením aktivity pravé komory, jejíž svalovina tak zbytní. V těchto případech se pak nehovoří o cor pulmonale. Méně častým důvodem vzniku hypertrofie pravé komory je pak hypertrofická kardiomyopatie.

Rizikové faktory vzniku hypertrofie pravé srdeční komory

Mezi rizikové faktory jistě patří již zmíněnáplicní onemocnění, tedy chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN – velmi častá u kuřáků), silikóza (poškození plic vdechováním oxidu křemičitého) nebo bronchiektázie (rozšíření průdušek vlivem infekce nebo vdechnutím cizího tělesa) a další. Pokud by se nejednalo o cor pulmonale, je rizikovým faktorem téměř jakákoliv srdeční vada.

Hypertrofická kardiomyopatie je dědičné onemocnění, kdy dochází ke špatné srdeční funkci bez zjevné příčiny. Chromozom nesoucí zmutovaný gen má dominantní charakter, což znamená 50% riziko přenosu na potomky. Kardiomyopatie se projevuje dušností, bolestí na hrudi, avšak velmi často je bez příznaků. Dochází při ní k hypertrofii levé komory, ale vzácně i pravé, proto je zde tato choroba zmíněna.

Diagnostika hypertrofie pravé srdeční komory

Pro diagnostiku hypertrofie pravé komory se používají následující metody:

  • EKG
  • Echokardiografie
  • Magnetická rezonance
  • Zátěžový test

Stěžejním diagnostickým vyšetřením je EKG. Při sklonu srdeční osy doprava se jedná o dominanci pravého srdce, což naznačuje hypertrofii pravé komory.

Pro dokreslení diagnózy se používá echokardiografie. Pomocí ultrazvuku lze vidět míru hypertrofie a někdy i příčinu jejího vzniku (srdeční vady, mitrální stenóza a další).

Magnetická rezonance dokáže zobrazit velikost, tvar a funkci jednotlivých oddílů.

Zátěžový test spočívá v pozorování EKG křivky a změn krevního tlaku při stupňující a přesně dávkované zátěži.

Léčba hypertrofie pravé srdeční komory

Většina nemocných pacientů nemusí být podrobena žádné léčbě. Hypertrofie pravé srdeční komory je obvykle bez příznaků a lékaři ji objeví náhodně. Pokud se objeví dušnost či vážná změna srdeční funkce, spočívá většinou léčba jen v podávání léků ze skupiny beta-blokátorů. U většiny pacientů obtíže poté pominou. Nebylo ani prokázáno, že se lidé s hypertrofií pravé srdeční komory dožívají menšího věku.

Ilustrační foto- zdroj: www.wikiskripta.eu

fibrilace srdce Fibrilace může být život ohrožující stav, kdy srdeční rytmus je neefektivní, chaotický, nepravidelný a rychlý (tep 300-600/min). Rozlišujeme fibrilaci síní a fibrilaci komor.

Příčiny

Převodní systém srdeční zajišťuje srdeční automacii. Jedná se o specializované buňky srdeční svaloviny, které jsou schopny aktivně tvořit elektrický vzruch, který se pak jejich prostřednictvím dále šíří po celém srdci. Skládá se ze sinoatriálního uzlu, který vytvoří vzruch v pravé síni. Vzruch se pak dále šíří do atrioventrikulárního uzlu, který vzruch ze síní pozdrží, aby se komory mohly naplnit krví. Následuje Hisův svazek, který prostupuje nevodivým srdečním septem a umožňuje tak přenos vzruchu na komory, kdy pomocí Tawarových ramének a jejich konečných větví, tzv. Purkyňových vláken, dokončí převod vzruchu a dochází k systole (stahu) komor. Pokud však nedochází ke správnému a pravidelnému tvoření vzruchu v sinoatriálním uzlu, nebo se tvoří na jiných místech a rychleji, přichází pak elektrická vlna do atrioventrikulárního uzlu z různých úhlů a v různých směrech. Uzel však propouští jen některé vzruchy a výsledkem je pak nepravidelná akce komor.

Fibrilace síní se vyskytuje běžně u starých lidí a označuje se jako idiopatická, tedy nemoc vznikající bez známé příčiny. Avšak velmi často dochází k fibrilaci síní po prodělaném infarktu myokardu, u stenóz mitrální chlopně (zúžení průsvitu chlopně mezi levou síní a levou komorou) či při hypertyreóze u starších lidí (zvýšená aktivita štítné žlázy) a u hypertoniků (pacienti s vysokým krevním tlakem). Fibrilace síní neohrožuje na životě a významně neovlivňuje funkci srdce. To, co dělá tuto nemoc rizikovou, jsou její komplikace, a to zvýšený výskyt cévních mozkových příhod a srdečních selhání, vlivem zvýšeného rizika tvorby sraženin.

Fibrilace komor je naopak závažná srdeční porucha. Vzniká při špatné synchronizaci převodního systému srdečního, kdy dochází k nekontrolovatelnému stahu srdeční svaloviny a srdce ztrácí svou funkci, jakožto krevní pumpa. Pokud tento stav není včas řešen pomocí defibrilátoru, jedinec umírá. Nejčastější příčinou fibrilace komor je akutní infarkt myokardu. Dále jsou to pak ischemická choroba srdeční, kardiomyopatie, syndrom dlouhého QT intervalu či Brugadův syndrom a mnoho dalších onemocnění. Může však vznikat i bez známých důvodů.

Příznaky

Fibrilace síní bývá často asymptomatická (bez příznaků) a odhalí se většinou až náhodně při vyšetření z jiného důvodu. Může se však projevit dušností nebo subjektivním pocitem bušení srdce. Později ji provázejí komplikace v podobě zvýšené tvorbě sraženin vlivem zpomaleného průtoku krve v síních. Tromby (sraženiny) mohou ucpat plicní tepny a způsobit tak plicní embolii, nebo uzavřou tepny zásobující mozek, což má za následek cévní mozkovou příhodu.

Fibrilace komor se naproti tomu projevuje ztrátou vědomí, nehmatným pulzem, neslyšitelnými srdečními ozvami a nezměřitelným krevním tlakem.  Děje se tak kvůli zástavě krevního oběhu.

Diagnostika

Nejspolehlivější diagnostika fibrilace srdce se provádí pomocí EKG. Fibrilace síní se na EKG křivce rozpozná díky chybějící vlně P se zcela nepravidelnými komplexy QRS kmitů normálního tvaru. Není tomu tak při fibrilaci komor, kdy celá EKG křivka je nepravidelného tvaru a nelze na ní rozpoznat QRS komplex, ani vlny P a T. Zkušený lékař by však dokázal rozpoznat fibrilaci síní i pomocí poslechu srdečních ozev, pohmatu pulzací tepen a změřením krevního tlaku. Dnes je ale nejčastější metodou právě EKG.

Léčba

Léčba fibrilace síní je velmi individuální záležitostí. Lékař posuzuje věk pacienta a jeho další onemocnění. Jako první alternativou je podávání antiarytmik, např. propefanon, flekainid, amiodaron, tedy léků upravující srdeční rytmus. Tyto léky však časem ztrácejí na své účinnosti a mají mnoho vedlejších účinků, tudíž je časem nutná tzv. katetrizační ablace. Do cév v tříslech nebo na krku se zavádí katetry (ohebné nástroje), pomocí nichž se aplikuje vysokofrekvenční elektrický proud, který zničí část tkáně v síních. Tím dochází k obnovení srdečního rytmu. Až u jedné třetiny případů se musí tento složitý zákrok již po několika letech opakovat. V dnešní době ho lze operovat i roboticky.

U většiny pacientů se využívá i kardioverze, což je přerušení arytmie síní pomocí léků (medikamentózní kardioverze) nebo elektrickým výbojem (elektrická kardioverze). Při medikamentózní kardioverzi je pacientovi za stálého monitorování EKG podáván lékdo žil a sleduje se, zda dochází k nápravě srdeční arytmie. Pokud má pacient dlouhodobou arytmii a špatně ji snáší, provádí se elektrická kardioverze. Je nutná celková anestezie, aby jedinec nepociťoval bolest při elektrických výbojích. Vše se děje opět za stálého monitorování EKG. U starších osob je fibrilace síní běžnou záležitostí a obvykle ji pacienti ani nevnímají. V těchto případech se vše kontroluje léky, zvláště pro snížení srážlivosti krve (warfarin, aspirin) a není snaha arytmii napravovat. Jedincům mohou být také voperovány pod kůži na hrudníku tzv. implantabilní záznamníky EKG, které dovolují monitorování srdeční aktivity až po dobu 3 let.

Fibrilace komor se řeší pomocí defibrilátoru, který svým intenzivním elektrickým výbojem dokáže obnovit správnou činnost srdce. Rizikovým pacientům, kteří jsou ohrožení komorovou tachykardií nebo fibrilací komor, lze implantovat do levé prsní krajiny kardioverter, což je zmenšená verze defibrilátoru. Celý přístroj je pod kůží a jeho elektrody se umístí do srdce, kde snímají jeho elektrickou aktivitu. Při arytmii pak dokáže přístroj vyvolat výboj a tím obnovit srdeční rytmus. Životnost kardioverteru je až 5 let, kdy je nutné přístroj zkontrolovat a vyměnit baterie.

Vitamin D Pod pojmem „vitamin D“ se skrývá několik sloučenin, které si jsou podobné chemickým složením. V lidském těle se vyskytuje vitamin D3 neboli cholekalciferol a např. D2 se využívá v léčbě hypovitaminózy. Funkce vitaminu D je úzce spjatá s metabolismem vápníku. Společně s A, E, K patří mezi vitaminy rozpustné v tucích.

Jak vzniká vitamín D v těle?

V těle savců vzniká hlavně působením slunečního záření na kůži. Paprsky UV záření přeměňují látku zvanou 7-dehydrocholesterol  na provitamin D3, který poté přechází na samotný vitamin D3 – cholekalciferol. Ten ale ještě není aktivní. Pomocí speciálních D vázajících proteinů (DBP – D binding proteins) je přenášen krví do dalších orgánů. Prvním z nich jsou játra, ve kterých je přeměněn na kalcidiol (25-hydroxycholekalciferol). Druhým ledviny, v nichž probíhá poslední reakce a vzniká kacitriol (1,25-dihyroxycholekalciferol). Ten již je účinnou látkou.

Působení a nedostatek vitamínu D

Vitamin D3 může být také přijímán v potravě. Nachází se především v rybím tuku a mase, v játrech, mléku a vejcích.  Účinná forma tohoto vitamínu, kalcitriol, působí především na střevo, kde zvyšuje vstřebávání vápenatých kationtů. Dále zamezuje jejich vylučování v ledvinách. Tím zvyšuje plazmatickou koncentraci vápníku a usnadňuje mineralizaci kostí. Kalcitriol se tedy vytváří při nedostatku vápníku v krvi. Pokud je vápníku moc, tělo vyrábí jen málo účinné formy.

V případě hypovitaminózy (nedostatek vit. D) se vstřebává málo vápenatých iontů ze střeva a to může vzniknout problém hlavně v období dětství a dospívání, kdy jsou zvýšené nároky na příjem vápníku kvůli růstu. Nově vytvořené části kostí se nemineralizují a vzniká křivice (rachitis). Jejími příznaky jsou měkké kosti, které neunesou zátěž a křiví se. Děti postižené touto chorobou mívají „nohy do O“ a častější zlomeniny než ostatní vrstevníci.

Pokud nastane nedostatek vitaminu D v dospělosti, vede k nemoci zvané osteomalacie, která se vyznačuje měknutím kostí v důsledku jejich demineralizace. Stejně jako u dětí s křivicí dochází k častým zlomeninám.

K nedostatku vitaminu D může dojít nejen špatným vstřebáváním, ale také nedostatkem UV záření nebo poruchou přeměn na aktivní formu v jednotlivých orgánech, např. insuficience ledvin.

Diagnostika nedostatku vitamínu D

Klinicky může být hypovitaminóza tohoto vitaminu odhalena díky krevním testům na hladinu vitaminu D, vápníku a alkalické fosfatázy v krvi. Hodnota vit. D a vápníku je snížená, zatímco množství alkalické fosfatázy, která odpovídá kostní přestavbě, je zvýšené.

Léčba nedostatku vitamínu D

Hypovitaminóza se léčí podáváním vitaminu D perorálně ve formě tablet. Ty obsahují buď D3 izolovaný ze zvířat anebo rostlinný D2 (ergokalciferol). Vzhledem k tomu, že je to vitamin rozpustný v tucích, je třeba dát pozor na předávkování a následnou hypervitaminózu. Při ní se vápník ukládá nejen v kostech, ale také v cévách nebo v ledvinách a mohou vznikat ledvinové kameny.

vitaminC Vitamin C patří mezi vitaminy rozpustné ve vodě. Sloučenina představující tuto látku se nazývá kyselina askorbová. Většina zvířat je schopna si ji vyrábět sama, ale člověk a některé další druhy ji musí přijímat v potravě. Nachází se zejména v citrusových plodech, rakytníku, šípku nebo také v listové zelenině. Podobný obsah vitaminu C jako je v pomeranči má například zelí, v růžičkové kapustě a brokolici se ho nachází dokonce ještě více. Při tepelné úpravě může dojít ke zničení až 60% celkového množství vitaminu.

Účinek vitaminu C

Kyselina askorbová má v metabolismu člověka velmi mnoho funkcí. Funguje jako antioxidant, protože dokáže ničit kyslíkové radikály napadající buňky, napomáhá detoxikaci cizích látek a tím zlepšuje účinnost imunitního systému. Dále se účastní přeměn některých aminokyselin, zejména hydroxylace prolinu a lysinu, která je potřebná pro vytvoření kolagenu. Tím se přímo účastní na syntéze pojivových tkání, jako je vazivo, chrupavka nebo kost. Dostatek vitaminu C je proto důležitý i pro správný růst. Mezi další účinky patří podpora vstřebávání železa nebo vliv na β-oxidaci mastných kyselin.

Vstřebávání vitaminu C

Pokud je vitamin C přijat v potravě, putuje až do ilea, kde je vstřebáván symportem se sodnými ionty (buňky vstřebávají po koncentračním gradientu sodné ionty a tak se vyváří energie pro vstřebávání vitaminu C). Doporučená denní dávka pro dospělé je 100mg.

Nedostatek a nadbytek vitaminu C

Rozlišuje se mírný a extrémní nedostatek vitaminu C. Při mírné hypovitaminóze jsou lidé unavení, snadněji se nakazí infekčními chorobami, hůře se jim hojí rány, trpí vyšší kazivostí zubů. Extrémních případy nedostatku způsobují kurděje neboli skorbut. Projevuje se také únavou a špatným hojením ran, dále otoky, krvácením z nosu nebo dásní, anémií nebo ztrátou zubů. Hypovitaminóza se léčí podáním vitaminu C ve formě tablet nebo změnou stravy (zařazení většího množství ovoce a zeleniny). Zdravá strava je velice účinnou formou prevence.

Hypervitaminóza se téměř nevyskytuje, neboť se jedná o vitamin rozpustný ve vodě a jeho nadbytek je z těla vyloučen v moči. Zásoby si tělo nevytváří.

Ilustrační foto- zdroj: www.zdravieprevas.sk

vitamin-a Vitamin A představuje skupina látek, z nichž nejdůležitější je retinol. Vitamin je nerozpustný ve vodě a dokáže se ukládat v játrech do zásoby. Lidské tělo ho umí získat z provitaminů – např. karotenoidů – vyskytujících se v potravě. Denní doporučená dávka pro dospělé je 750μg za den, což je přibližně 50g čerstvé mrkve.

Proč je vitamin A pro tělo důležitý?

Vitamin A má široké spektrum blahodárných účinků. Jeho nejvýznamnější úlohou je součást v metabolismu rhodopsinu. Rhodopsin, též zvaný zrakový purpur, je zrakový pigment citlivý na světlo, které tak dokáže vyvolat nervový impuls. Tento proces pak představuje molekulární princip vidění. Derivát vitaminu A je nezbytnou součástí rhodopsinu a umožňuje jeho stálou regeneraci.

Vitamin A podporuje růst buněk sliznic a jejich správnou funkci. Tím zabraňuje jejich vysychání. Udržuje zdravou pleť a zpomaluje její stárnutí. Pomáhá v léčbě akné, záněty dásní a zabraňuje vzniku stařeckých skvrn. Je také významným antioxidantem a předpokládají se u něj protinádorové účinky. Působí preventivně proti vzniku infekcí postihující dýchací ústrojí.

Mimo to vitamin A ovlivňuje správný růst vajíček, spermií a samotného plodu. Zvyšuje aktivitu imunitního systému. Je tedy nutná zvýšená dávka v těhotenství a pro kojící ženy.

Projevy nedostatku vitaminu A

Při nedostatku vitaminu A se především zpomaluje proces nového tvoření rhodopsinu, což má za následek šeroslepost (tzv. noční slepota), v extrémních případech až slepotu. Ta je nejčastější komplikací nedostatku vitaminu A v zemích třetího světa. Nemoc se nazývá xeroftalmie. Spojivky se stávají suché a vytvářejí se na nich oválné a trojúhelníkovité skvrny – tzv. Bitôtovy skvrny. Rohovka je měkkou a zamlženou – keratomalacie. Tuto nemoc je možné léčit pouhou dietou se zvýšeným příjmem vitaminu A. Dnes je xeroftalmie i označením pro vysychání oka vlivem nadměrného koukání do monitorů, delší pobyt v suchých místnostech nebo při očních anomáliích, zánětech oka či slzného kanálku. Je proto nutné dbát na správnou péči o oči a vyhýbat se tak dlouhé práci s počítačem.

Dalšími projevy je ztráta chuti či obranyschopnosti. Časté jsou také kožní problémy – loupání kůže vlivem jejího vysychání. Při extrémním nedostatku mohou nastat nervové poruchy, zástava růstu či porucha stavby kosti. Vše pak ve vzácných případech může vyvrcholit smrtí.

Potraviny bohaté na vitamin A

Zdrojem vitaminu A jsou hlavně potraviny, ať už živočišného, nebo rostlinného původu. V rostlinách je ve formě provitaminů, nejčastěji karotenoidů, které způsobují žluté až červené zabarvení.Potraviny bohaté na vitamin A jsou:

  • Játra hovězí
  • Rybí olej
  • Játra vepřová
  • Máslo a margarín
  • Mrkev
  • Tvrdý sýr
  • Vejce – konkrétně žloutek
  • Žluté ovoce
  • Rybí maso
  • Žlutá a listová zelenina

Nejvíce obsahu vitaminu A mají samozřejmě játra, mrkev a rybí tuk. Potravou získaný vitamin A lze samozřejmě nahradit formou doplňků stravy v tabletách. Na závěr je nutné dodat, že nic se nemá přehánět, což platí dvojnásob u vitaminu A. Hypervitaminóza je velmi nebezpečná v průběhu těhotenství a kojení. U dospělých může způsobit nevolnost a zvracení, krvácení, bolesti kloubů, apatii či poruchy vidění. U konzumace karotenoidů však předávkování nehrozí, pouze se projeví oranžovým zabarevním kůže.

 

Ilustrační foto- zdroj: alternativashop.cz

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Pro 2018 >>
PÚSČPSN
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...