… o všem, co vás zajímá

Ošetřovatelství

Ošetřovatelství je samostatná vědecká disciplína zaměřená na aktivní vyhledávání a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb nemocného a zdravého člověka v péči o jeho zdraví.

slangPodle mého názoru je slang nedílnou součástí každé profesni skupiny, nevyjímaje zdravotníků. Možná je dokonce nutností. Jeho používání by však mělo podléhat některým pravidlům, především tedy pravidlům slušného chování, a etickým kodexům.

Při práci s pacienty je zdravotnický personál vystaven mnoha zátěžovým situacím. Slangismy mohou v mnoha případech sloužit jako ventil.

Slang ve zdravotnictví je nesmírně bohatý. Posuďte sami:

A

Abdominálka- břišní operace

Achilovka– Achillova šlacha

Alchajmr– Alzheimerova choroba

Alkáč– abuzus alkoholu

Ambulant– ambulantně léčený pacient

Amenťák– amentní stav (amence= porucha vědomí projevující se neschopností orientovat se)

Anča– anatomie

Anča– panna, která se používá k tréninku resuscitace, též Andula

Anděl– oblečení pro pacienty na zapínání vzadu (připomíná křídla)

Anestezio– anesteziologicko- resuscitační oddělení, též ares, áro, oživovačka,    reska, uspávačka

Anťáče– antibiotika, též antiblbika, antíky, biotika, tika, svinstvo

Apenďour– appendix, též apendisk

Árař– lékař z anesteziologicko- resuscitačního odd.

Artérka– arteriální katetr

Artérka– arterie, tepna

B

Babičkytýda (dědečkytýda)- gerontologické změny, zdravotní obtíže vyplývající z věku

Bacit- dát elektrický šok

Balonky- elektrody, které se připevňují při vyšetření EKG na hrudník

Bandaska– drenážní sběrná lahev, nádoba na moč

BANK- Boradrenalinové nosní kapky

Bažant– nádoba na moč viz též bažík, žabant

Běhna –obíhající sestra na operačním sále

Bércák– bércový vřed

Biochemka– biochemie

Blicí miska– emitní miska

Boss- vrchní sestra, též vrchna, vrchňa, vrchnice, vrchnost, vrchol, vychna

Brachiálka– pažní tepna

Braunila– kanyla od firmy Braun

Brebery– pohlavní choroba

Brko– intravenózní kanyla

Bunina– buničina

C

Cáknout– dezinfikovat před vpichem

Céčko– hepatitida typu C

Centrál– centrální žilní katetr

Cétéčko– vyšetření CT

Céva– permanentní močový katetr (cévka) viz též cévina, cíva, cívka, hadice, hadička, pytlíček, pytlík ropovod, roura, rourka, trubka, vodovod

Cétégé– kardiotokografie

Cukrář– diabetik

Cytolka– cytologie (vyšetřovací metoda)

Č

Čudlík– zátka na infuze, též špunt

Čůrárna– urologie

Čůrodoktor– urolog

D

Dát pacienta na mašinu– napojit na umělou ledvinu

Dejchačka– dýchací maska

Dejchák– ventilátor

Dejchátko– pomůcka pro astmatiky

Depka– deprese

Destilka– destilovaná voda

Dezi– dezinfekce

Díra– terapeutická izolace

Dlaždičky– krevní destičky

Dolití- aplikace infuze

Dostat raka– trpět karcinomem

Dřevo– špachtle určená k vyšetření hrdla

Dusit pacienta– provádět anestezii plynem

Džbán– nádoba na moč sloužící k vyšetření, též džbánek, chcačka. chcankoše, chcavec, močka, močovka,šampuska, špičatka, válec

E

Elasťák– elastické obinadlo

Eldéenka– léčebna dlouhodobě nemocných

Embolka– embolie

Emitka– emitní miska, též emitnice, ledvina, odpaďák, orgán

Empír– operační plášť, který se zavazuje vzadu

Exit– smrt (exitus)

Exnout- zemřít

Ezmarch– Ezmarchovo škrtidlo

F

Fáče– bandáže

Fakultka– fakultní nemocnice

Farmačka- farmakologie

Febrilky– febrilní křeče

Femorálka– arteria femoralis, stehenní tepna

Fenouš– fenylketonurie (metabolická vada), též fenouše

Feťák– pacient závislý na drogách, viz též fetka, fetman

Flastr- náplast

Fleška- infuze

Flusíky- hleny, mucin

Fofrklacky– francouzské hole, též francky, klacky.

Fofrkola– invalidní vozík, též fofrkřeslo, kára, kriplkára

Fonďák– fonendoskop, též fonenďák, Fonendiho skop, uši

Fraxáč– fraxiparin, též fraxík

Fýzák– fyziologický roztok, též fyziológ

Fyziolka– fyziologie

G

Gastro- gastroskopie

Glycka– glykemie (hodnota hladiny krevního cukru, vyšetření), též glymča

Gumovky– rukavice

Gynda– gynekologické oddělení

Gyps- sádra

H

Hácoš– Hartmannův roztok, též hároš, hartmann

Havran- patolog, též hrobka, mrtvolog, paťáč, paťák, pitvák, pitval, pitvař, pitvatel, rakolog, řezník,

Hekárna– místnost pro druhou dobu porodní

Hematolka– hematologie (oddělení)

Hepka– hepatitida

Histolka– histologie (vyš. metoda)

Hnoják– abces, hnisavý proces

Hrazdička– úchytka na lůžku pro méně pohyblivé

Hrot– jehla

CH

Chemikárna– laboratoř , též labka, labina, laborka

Chíra– chirurgické oddělení, chirurgie, též chirda

Chobot– nasogastrická sonda

Choďáci– pokoj se soběstačnými pacienty

Chocholouš– cholesterol

Chorák- chorobopis, též choráč, chorobák, noty, papíry

I

Ibáč– ibalgin

Infuzák– infuzní roztok

Intenzivka– jednotka intenzivní péče, též jipina, jipka, jipkovna, jipna, jupík

Intramuskulárka– nitrosvalová injekce

Intravenózka– nitrožilní injekce

Inzulínka– inzulinová jehla

Ívéčka– intravenózní léky

J

Játráky– jaterní testy

Jednorázovka– jednorázová podložka

Jogurťáky– velmi silné brýle (skla připomínají dno lahve od jogurtu)

K

Kačer– koš na prádlo

Kalhoty– náplast na přelepení flexily

Kapačka– infuze, též kapavka

Karpál- vyšetření karpálního tunelu

Klíšťovka– klíšťová encefalitida

Kojeňák– kojenecký ústav

Koktejl– infuzní roztok, lék podávaný v infuzi

Kolík– intubace dle Cola

Koronárka- koronární jednotka

Kožař- kožní lékař, dermatolog

Krčař– lékař na ORL

Krevňák- krevní obraz viz též krvák

Křidélko– kanyla na odebírání krve

Křečák– varix

Kuřárna– sestrerský pokoj, též zašívačka

Kysat– hnisat

L

Lahváč– LAVH (laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie)

Lapiduch– sanitář

Lego– pacient po polytraumatu (mnohočetný úraz), též puzzle

Lejt– silně krvácet, též lejt jako Dunaj

Lékařák– lékařský pokoj

Lékovka– dózička na léky

Ležáci– pokoj s imobilními pacienty

Ležák– imobilní pacient

Lineomatka- lineární injektomat

Lokál– místní znecitlivění

Lumbálka– lumbální punkce, též rumpálka

M

Magneťák– nukleární magnetická rezonance

Mastňák– mastný tyl

Mašina– umělá plicní ventilace

Mašle- nitroděložní antikoncepční prostředky

Mikračka– mikrobiologie

Mikrák- mikroskop

Močák– močový měchýř

Močka– vyšetření moč+ sedimentace

Muskulárka– nitrosvalová injekce

N

Nabrat nemocného– provést odběr krve

Nabrat sedimku– provést odběr krve na sedimentaci

Neurolka– neurologie

Noráč– noradrenalin

O

Outůčko– kyslík, též O2

Oblbovačka– premedikace

Očař– oční lékař, oftalmolog, též okař, okoun, okulár, slepouš

Odběrák– odběrový vozík (kde mají sestry připravené pomůcky pro odběry)

Odcházet– stav životního ohrožení při operaci

Odchcávačka– odsávačka

Oheska– okresní hygienicko- epidemiologická stanice

Ondulace– EEG vyšetření, při vyšetření se na hlavu pacienta umístí helma, která připomíná kadeřnickou pomůcku

Operák– operační sál

Oška– ošetřovatelka

Oxýk– oxytocin

P

Para– paravenózně

Parkinzon– Parkinsonova choroba

Pásák– pásový opar

Péčko– náběr odběrů při příjmu

Pemprsky– pleny pro dospělé inkontinentní pacienty

Peňáček– penicilin, též peňák, peňouš

Pepka– mrtvice

Perforačka- perforace (protržení, proděravění)

Periferka– periferní žilní katetr

Pistole– teploměr

Pneu– pneumonie, zápal plic, též pneumonka

Podávky– podávkové nástroje

Pokrejt antibiotiky– léčit nemocného ATB5

Pooperák– pooperační pokoj

Primča– primář

Prodejchnout– rozdýchat pacienta viz též profunět

Provokačka– umělé vyvolání porodu

Průjmovat– mít průjem

Přelitej– pacient, který dostal příliš mnoho infuzního roztoku

Převazák– převazový vozík

Připravit sklíčko– připravit krevní nátěr k vyšetření krve

Přišpendlit pacienta– nařídit režim na lůžku

Pulzák– pulzní oxymetr

R

Rajčák– rajský plyn

Rehabka- rehabilitační oddělení

Rektálka-rektální rourka

Robert– mrtvý plod čekající v lednici na pitvu

Rohlík– polohovací válec

Růže– erysipel

Růžovka– růžová jehla určená pro ředění roztoků

Ř

Řezák– skalpel

S

Saďárna– velmi bolestivý výkon

Sálovka– sestra na operačním sále

Sestřák– mužský protějšek zdravotní sestry

Schis(z)ka– schizofrenie, též schíza

Slepák– appendix

Smrkáčci– pacienti s rýmou

Spirka– spirometrie

Srdcař– kardiolog, pacient s onemocněním srdce

Standa– ST-analyzátor

Strepťák– streptomycin

Stříkajda– injekční stříkačka

Sak– subarachnoidální krvácení

Subkutálka- podkožní injekce

Sušení- tampony při operaci

Š

Šestinedělka– pacientka, kterou považuje lékař za hloupou (neumí dělit šesti)

Šiška– stolice, též trus

Šití– materiál pro šití rány

Špátle– ústní lžička

Šutry– žlučníkové či ledvinové kameny

Šváb– sterilní vatový tampon na výtěry

T

Tepka– totální endoprotéza

Teplotka– teplotní tabulka

Teplouš– teploměr

Terminátor– terminální stadium nemoci

Tlakáč– tlakoměr

Topit– mít horečku

Totálka– operace, kdy se odstraňuje celý orgán, totální endoprotéza

Transfúzka– transfúzní oddělení

Traumačka- traumatologie

Trouba– inkubátor

Tubera– tuberkulóza

U

UDOP– ultrazvukové ozvy plodu

Uchošťour– vatová tyčinka

Úklidovka- úklidová místnost

Umrlčák– úmrtní list, též úmrťák

Uspávač– lékař aro na sále

V

Včelička– injekce

Višňák– Višňovského emulze

Vlk– opruzenina

Vole– truma

Vyexovat– přerušit (vysadit lék)

Vypsat sportku– vyplnit porodní hlášení

W

Wertheim– operace dle Wertheim- Meigse

Z

Zaflastrovat– zalepit náplastí

Zastavit se– mít srdeční zástavu

Zaškrtit pacienta– přiložit škrtidlo

Zátěžák– zátěžový test

Zavěsit na flašku– podat infuzi

Zbulit– patologická změna na žíle, vyboulení při prasknutí

Ž

Žaneta– Janettova stříkačka

Žákyňka– studentka střední zdravotnické školy na praxi

Žlučník– pacient trpící chorobou žlučníku

Žluťák– pacient s jaterní cirhózou (popř. hepatitidou)

jg

sestřička Evička1. Denně před začátkem pracovní doby důkladně zamésti ordinaci, vybrati popele z kamen a utříti prach.  Denně před začátkem pracovní doby důkladně zamésti ordinaci, vybrati popele z kamen a utříti prach. Sestry zodpovídají dále za to, že ordinace bude vždy řádně vytopena. Potřebné palivo obstarají na svůj náklad. Soukromé rozhovory jsou v pracovní době nežádoucí. Řádná pracovní doba jest 12 hodin denně. V případě potřeby musí každá sestra pracovati bez vyzvání přesčas.
2. Sestry se nesmějí v práci mýliti. Kdo se při své práci dopouští častých chyb, bude propuštěn. Sestry nechť mají stále na mysli, že tisíce jiných osob jsou ochotny okamžitě nastoupit na jejich místa.
3. Povinností každé sestry je péče o zdraví. V případě nemoci není nárok na mzdu. Každá sestra, která má pocit odpovědnosti, by si měla proto pravidelně odkládati ze své mzdy přiměřenou částku pro případ nemoci či jiné nepředvídané potřeby.
4. Jakákoliv politická činnost sester má za následek okamžité propuštění (v kouření a požívání lihovin se očekává od sester zdrženlivost).
5. Jako četba se doporučuje bible. Není námitek proti jiným knihám, pokud jsou tyto mravně nezávadné.
6. Sestry jsou povinny vésti zbožný a cudný život.
7. K dámám a výše postaveným osobám se sestra chová slušně. Sestry nesmějí nikdy zapomenouti, že jsou svému principálovi povinny vděčností, neboť je jejich živitelem. Kdo odporuje vedoucímu, dokazuje tímto, že před ním nechová potřebné úcty. Z této skutečnosti se vyvodí důsledky.

Pracovní náplň zdravotní sestry dnes…což je rozdíl 145 let

1. Plní pracovní povinnosti v souladu s platným pracovním řádem a organizačním řádem nemocnice a Vyhl. 55/2011 Sb., o činnostech nelékařských zdravotnických pracovníků.
2. Respektuje práva nemocných. Vede sesterskou dokumentaci- minimálně na třech různých místech, aktuální informace o nemocném zapisuje do dokumentace, průběžně doplňuje anamnestické údaje od nemocného a jeho příbuzných.
3. Respektuje práva nemocných. Vede sesterskou dokumentaci, aktuální informace o nemocném, zapisuje dokumentace, průběžně doplňuje anamnestické údaje od nemocného a jeho příbuzných.
4. Vytváří a udržuje v rámci své kompetence kontakt s okolím nemocného a jeho příbuznými. Využívá těchto styků k získání informací o nemocném, jeho návycích, sociálním profilu a je-li potřeba, přes ně působí na nemocného.
5. Samostudiem, účastí na seminářích a jiných formách dalšího vzdělávání si doplňuje, rozšiřuje a inovuje potřebné odborné znalosti z oblasti kliniky, ošetřovatelství, psychologie, hygieny a epidemiologie, etiky a morálky. Dbá o rozvoj své osobnosti.
6. V celém procesu a při výkonu své práce uplatňují zásady duševní hygieny jako předpoklad vyšší kvality a efektivity pracovních činností.
7. Plní další úkoly uložené jí staniční a vrchní sestrou, lékařem případně jiným nadřízeným pracovníkem.

Převzato z práce na téma etiky a náplně práce sestry v historii a dnes. Autorka je Mgr. Libuše Kalvodová, klinický psycholog.  Etika

 

Anatomické postavení zaujímá tělo stojící ve stoji spatném se vzpřímenou hlavou a končetinami Tistspuštěnými podél těla a dlaně jsou obráceny dopředu.

1. Roviny těla

· Rovina podélná, rozdělující dělo na dvě zrcadlové poloviny – rovina mediánní
· Roviny souběžné s mediánní ( jdou zepředu dozadu) – roviny sagitální
· Roviny procházející tělem napříč k podélné ose – roviny transversální
· Roviny jdoucí zleva doprava (souběžně s čelem) – roviny frontální
2. Směry – directio
  • směr k hlavě – cranialis, superior
  • směr k dolnímu konci trupu – caudalis, inferior
  • dozadu – dorsalis, posterior
  • dopředu – ventralis, anterior
  • směr k mediánní rovině – medialis
  • směr zevně – lateralis
  • doprava – dexter
  • doleva – sinister

směry na končetinách:

· směr k trupu – proximalis
· směr k prstům – distalis
· palcový okraj na horní končetině – radialis
· malíkový okraj na horní končetině – ulnaris
· dlaňová strana ruky – palmaris
· hřbetní strana ruky – dorsalis
· palcový okraj na dolní končetině – tibialis ( medialis)
· malíkový okraj na dolní končetině – fibularis ( lateralis)
· hřbetní strana nohy – dorsalis
· ploska nohy – plantaris

hloubka:

· povrchový – superficialis
· hluboký – profundus
· zevní – externus
· vnitřní – internus

3. Pohyby

· přitažení – addukce
· odtažení – abdukce
· pokrčení – flexe
· natažení – extenze
· předpažení, přednožení – ventrální flexe
· zapažení, zanožení – dorsální flexe
· předklon anteflexe
· záklon – retroflexe
· úklon – lateroflexe
· otáčení, rotace – torse
· pohyby v loketní kloubu, palec jde směrem dolů – pronace
· pohyby v loketním kloubu, palec jde směrem nahoru – supinace

Slovo uniforma je francouzského původu a znamená to samé, co v češtině slovo stejnokroj. V době národního obrození se uniforma nazývala Rovnošat. Dle Reisenauera (1983) je „uniforma jednotný oděv stanovený zpravidla předpisem platným pro určitou skupinu lidí“. Takovou skupinou byly do nedávné doby i zdravotní sestry, jejichž uniformu si pamatujeme dodnes.

uniformyA protože nic nevzniká jen tak samo od sebe, prošla i uniforma sester dlouhým vývojem. Ve středověku používaly jednotný oděv pouze církve. Uniformy v pravém slova smyslu se začaly užívat až v 17. století. V roce 1670 zavedl král Ludvík XIV. pro své vojáky povinnost prezentovat se při generálních přehlídkách ve stejnokrojích. Pomocí vojenských uniforem se vojáci odlišovali od civilního obyvatelstva a zároveň mezi sebou. Ke konci 17. století se začínají objevovat i jiné druhy uniforem, například řemeslníků, úředníků apod.

U zdravotních sester se jednotné oblečení objevilo už během krymské války (1853–1856). Ruský chirurg Nikolaj Ivanovič Pigorov s sebou přivedl na frontu 32 pečlivě vyškolených a vybraných ošetřovatelek, které ruská velkovévodkyně Jelena Pavlovna vybavila stejným oblečením. Skládalo se z dlouhých hnědých šatů, přes které měly oblečenou bílou zástěru, která šaty chránila. Na krku nosily stříbrný kříž zavěšený na modré stuze. Jednotně však byly oblečeny i sestry na druhé straně barikády – na straně Anglie, kam přišla Florence Nightingale s dalšími 38 vyškolenými ošetřovatelkami. Všechny byly oblečeny do tmavých šatů s dlouhými rukávy, které si při práci částečně chránily bílou zástěrou. Na hlavě nosily bílý čepec, který byl nedílnou součástí tehdejšího běžného civilního oděvu. Uniformu v podobě šedých šatů s dlouhými rukávy a se sukněmi až ke kotníkům, bílým čepcem a zástěrou zavedla Florence Nightingale později jako oděv pro posluchačky školy, kterou založila v Londýně u nemocnice sv. Tomáše. Sestry se oblékaly stejně nejen proto, aby chránily svoje civilní oblečení, ale také aby vyjádřily svou stavovskou hrdost a příslušnost k ošetřovatelské profesi.

Sestry byly na své uniformy hrdé

První diplomované sestry nosily uniformu s velkou hrdostí, byly velmi pyšné na svou profesi, velice ji milovaly a hrdě se k ní hlásily. Pečlivý, střízlivý stavovský vzhled pokládaly vedle svého vzdělání za velmi důležité kritérium své důvěryhodnosti. Trvale usilovaly o zlepšení svých pracovních podmínek, o zvyšování kvality vzdělání a samozřejmě ošetřovatelské péče. V tomto úsilí byly díky své kultivovanosti, svému zápalu a vytrvalosti velice úspěšné a získaly vysokou společenskou prestiž. V českých zemích začaly sestry nosit uniformu až na začátku 20. století. V rozmezí let 1902–1910 nosily opatrovnice ve Všeobecné nemocnici v Praze šaty s dlouhými rukávy a zapínáním vzadu. Tento oděv musely nosit od ranní vizity až do doby, než šly spát. Chránily si tak své civilní šaty, které měly vespod.

35v1Na praxi nosily pracovní uniformu, kterou tvořily bleděmodré šaty až ke kotníkům, s dlouhými rukávy a s vysokou manžetou, která se musela při práci vyhrnout. K uniformě patřila také bílá zástěra s kapsou, bílý skládaný čepec, černé punčochy, černé boty a každá diplomovaná sestra nosila odznak. Vrchní sestra a řádová sestra představená měly ještě tzv. slavnostní (vycházkovou) uniformu, která se na počátku 20. století podobala oblečení řádových sester. Tvořily ji tmavomodré šaty s krátkou pláštěnkou, čepec s bílým okrajem a tmavomodrým mušelínovým závojem. Později se od tohoto oblečení ustoupilo a bylo vyměněno za střízlivé šaty s kulatým bílým límečkem a čepcem, který se shodoval s čepcem pracovní uniformy.

Třetím typem uniformy, kterou nosily české sestry, byla uniforma pro návštěvní službu. Skládala se z šatů šedé barvy, u nichž nesměl chybět bílý límeček, manžety na dlouhých rukávech a odznak. Šaty byly doplněny dlouhou pláštěnkou, čepec byl nahrazen tmavočerveným baretem a jako svrchní oblečení nosívaly sestry složitý tmavý hubertus. Na své oblečení byly sestry vždy hrdé, svému oblečení věnovaly velkou pozornost a postavení diplomované sestry bylo po dvacetiletém trvání ošetřovatelské školy velmi vysoké. Získaly velkou prestiž v očích veřejnosti, mimo jiné i za svou zcela samostatnou práci v terénu – zejména v ošetřovatelské a zdravotní službě v rodinách, v poradnách pro matky a děti, v organizacích ligy proti tuberkulóze apod.

Šaty se zkrátily a čepec nahradilo „téčko“

Po únoru 1948, když byly zrušeny ošetřovatelské školy a vznikly zdravotnické školy, byla zrušena i tmavá slavnostní uniforma a pláštěnka. V 50. letech 20. století bylo povinností nosit při práci v nemocnici úplný sesterský stejnokroj. Pracovní uniforma se zjednodušila. V délce šatů a zástěr se začal držet krok s módou. Uniformu tvořily bleděmodré šaty s kulatým, později špičatým naškrobeným límečkem, který se hladce vyžehlený připínal k šatům. Pod něj se připínal odznak s nápisem „Sloužím lidu“. Uniformu dále tvořil bílý čepec, který kryl vlasy, a bílá plátěná zástěra, která musela být do poloviny lýtek nebo delší. Zapínala se propínacími knoflíky vzadu v pase. Zpočátku patřily ke stejnokroji i černé punčochy, ale ty později nahradily bílé ponožky v bílých nebo černých botách na zvýšeném podpatku. V zimě mohly sestry nosit bleděmodrý nebo bílý flanelový kabátek nebo svetr téže barvy. Při přecházení z budovy do budovy nosily tmavomodrou pláštěnku z vlněné látky, která byla těžká a nepraktická. Stejnokroje praly, žehlily a zašívaly pracovnice ústavních prádelen. Nároky na udržování zevnějšku byly vysoké. Pomocné sestry a elévky nosily šaty s úzkým modrobílým proužkem. Na počátku 60. let odložily sestry skládací čepec a po krátkém období „pekařských sítěk“ přišla téčka, z nichž se skládal čepec, který sestry povinně nosily až do roku 1990.

Už jako malé holčičce se mi moc líbil sesterský stejnokroj, který se skládal z modrých šatů, bílé zástěry a bílého čepce. Mnozí si na něj jistě pamatují, československé sestry jej nosily od poloviny 70. let až do začátku 90. let. Osobně jsem tuto uniformu nosila na počátku 90. let jako studentka střední zdravotnické školy na praktický výcvik v nemocnici. Musím poznamenat, že v té době už nebylo nošení uniformy tak přísně sledované. Už nebylo například povinné nosit čepec, o jehož údržbě, zejména žehlení, kolovaly mezi kolegyněmi legendy. Šaty nemusely být u krku pevně sepnuté sesterským odznakem, ale byla povolena mírná rozhalenka a odznak mohl být připnutý na zástěře. Délka zástěry ani šatů nebyla striktně stanovena, byla však vyžadována taková, jež umožňovala práci a nedovolovala nechtěné odhalení spodního prádla.

Doba, kdy po chodbě důstojně procházela sestra v naškrobeném čepci a šustící bílé zástěře délky pod kolena, je nenávratně pryč. Ačkoli byl tento stejnokroj na pohled opravdu hezký, měl samozřejmě i své nedostatky. Mít na sobě šaty a zástěru v parném létě, kdy v československých nemocnicích neexistovala klimatizace, a kvalitně pracovat bylo opravdu náročné. Ještě obtížnější to bylo v situacích, kdy bylo nutné obléct si ještě sterilní empír. Proto některé kolegyně zástěry odkládaly a nosily pouze šaty, které však samostatně vypadaly jako noční košile, nikoli jako oděv pro reprezentantky ošetřovatelské profese. Možná i to byl jeden z důvodů, proč u nás došlo po revoluci v roce 1989 k postupné proměně sesterského oblečení.

Vystřídaly je šaty pastelových barev, později i slušivé kalhotové komplety, někdy s lemy odlišné barvy, jindy jen bílé, k nerozeznání od lékařů. V chladnějších obdobích bývá oděv doplněn různými svetříky, mikinami či plášti krátkými i dlouhými. O jednotnosti oblečení, tedy o stejnokroji, nelze již v dnešní době mluvit na jednom klinickém oddělení nebo ve zdravotnickém zařízení, natož u profese jako celku.

bez názvu

Při nedávné návštěvě nemocnice jsem na jednom úseku klinického oddělení viděla u tří sester tři různé typy sesterských šatů – různých střihů i barevného provedení. Zatímco v minulých letech, v době jednotné sesterské uniformy se vrchní a hlavní sestry často odlišovaly od ostatních nošením čistě bílých šatů, v dnešní době tomu tak není. Z jednotné pracovní uniformy se postupem času stal pracovní oděv, který se v současné době řídí vyhláškou č. 306/2012 Sb. Ve výše popsaném případě se jednalo o sestry na stejné úrovni hierarchie ošetřovatelského týmu, všechny byly sestry u lůžka ve směnném provozu.

Na krásné sesterské uniformy můžeme již dnes jen s nostalgií vzpomínat. Jejich doba pominula. Co by však nemělo pominout je účel, pro který je sestry nosily.

  1. Sestra si váží jednotlivce bez ohledu na pohlaví, etnockou skupinu, rasu, kulturu, víru nebo ekonomického postavení.
  2. Sestra pomáhá jednotlivcům, rodinám i jiným skupinám udržovat optimální zdraví.
  3. Sestra podporuje prostředí bez nebezpečí, aby bylo možno dosáhnout vysoké úrovně spokojenosti a zdraví.
  4. Sestra využívá vědecké poznatky jako základ pro svou ošetřovatelskou péči.
  5. Sestra vykonává vhodné zákroky a léčebné úkony, aby ulehčila přežití období v nemosnici, zotavení a přispěla k důstojnému umírání.
  6. Sestra hodnotí účinnost poskytnuté péče na základě subjektivního a objektivního stavu pacienta.
  7. Sestra pomáhá klientům dosahovat a udržovat rovnováhu mezi potřebami osobního růstu a optimáními funkcemi – učí nemocného zručnosti v sebeobsluze, aby se pacient o sebe dokázal postarat, učí ho odhalovat změny v jeho zdravotním stavu.
  8. Sestra odhaluje odchylky od optimálního vývoje.
  9. Sestra je ovinná soustavně se vzdělávat a zvyšovat svoji profesionální úroveň.
  10. POVINNOST MLČENLIVOSTI !
  1. Nebuďte anonymní – jmenovka, představit se.
  2. Oslovujte pacienty příjimením, pouze po dohodě můžete použít jiné oslovení; oslovujte nemocné často a mluvte s nimi, oni to od Vás očekávají.
  3. Dospělým vykejte.
  4. Chovejte se kultivovaně; nepokřikujte, nebučte vulgární.
  5. Dbejte na Vaši neverbální komunikaci – postoj, gestika, mimika, proxemika, haptika; nezapomínejte na úsměv.
  6. Vaší vizitkou jsou ruce – upraven, dobře ošetřované, čisté, vhodně nalakované.
  7. Ve službě bučte vždy vhodně upravená – délka šatů, vyloučit svetry, trika a pantofle.
  8. Jen lehké nalíčení Vás zkrášlí a vyvolá pocit důvěry.
  9. Dbejte na přiměřenost a vhodnost šperků.
  10. Před nástupem do služby se podívejte do zrcadla; po službě si položte otázku, zda vypadáte a zda jste se chovala tak, že i Vy byste byla spokojený pacient.
  1. Opravdu poslouchejte, co říkám.
  2. Ptejte se mě, co si myslím.
  3. Nepodceňujte mé problémy.
  4. Nejednejte se mnou jako s diagnózou, ale jako s člověkem.
  5. Mluvte se mnou, ne ke mně.
  6. Respektujte mé soukromí.
  7. Nenechávejte mne čekat.
  8. Neříkejte mi, co mám dělat, aniž byste mi řekla, jak to mám dělat.
  9. Starejte se, abych byl náležitě informován.
  10. Pamatujte, kdo jsem byl dříve.
  11. Dejte mi najevo, že o mne máte zájem.

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Pro 2018 >>
PÚSČPSN
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...