… o všem, co vás zajímá

Odborné články

Odborné články

plet

Celoroční péče o pleť by měla být samozřejmostí, vždy ji ale musíme přizpůsobit aktuálním klimatickým podmínkám. V zimním období, které je pro pleť nejnáročnější, bychom jí měli věnovat zvýšenou pozornost. Mráz, prudký vítr, chlad, suchý vzduch, znečištěné ovzduší a také výkyvy teploty v podobě 

přechodů ze zimy do přetopených místností dává naší pleti zabrat, a když se o ni nebudeme řádně starat, velice rychle se to na ní projeví.

Hydratovat, hydratovat, hydratova

Základním předpokladem zdravé a krásné pokožky je hydratace. Mýtus o tom, že hydratační krémy se nesmí v chladném počasí používat, aby voda v pleti „nezamrzla,“ byl již vyvrácen. Držme se doporučení dermatologů a používejme v zimě krémy, které nám pomohou vodu v pokožce udržet, tedy ty mastnější. Pokud se jedná o kůži obličeje (pojem pleť je používán spíše jako kosmetický termín), je nutné při výběru správných ošetřujících přípravků přihlédnout k typu pleti. Zdravá pokožka obsahuje přibližně 72 % vody, ve které probíhají metabolické procesy. Při optimální hydrataci je kůže jemná, vláčná, elastická. Její povrch je krytý mírně kyselým povrchovým filmem, který zabraňuje nadměrnému odpařování vody. Proces, který se také podílí na udržování správného obsahu vody a zároveň tělesné teploty, je pocení.

K poruchám hydratace kůže dochází jak při změně teploty, tak při změně vlhkosti vzduchu. V zimním období je vzduch sušší nejen v domácím, ale i ve venkovním prostředí. Pokožka může být přesušená, zarudlá, napjatá, podrážděná, drsná, svědivá, objevují se i šupinky a praskliny, které mohou být vstupní branou patogenních mikroorganismů,” vysvětluje Alphega lékárnice Monika Vostřelová z lékárny v Jaroměři.

Při mrazivém počasí se snižuje průtok krve oblečením nechráněnými místy a zpomaluje se metabolismus kůže. Následným přechodem do tepla dojde k překrvení, stěna drobných kapilár hlavně v obličeji je namáhána a může dojít i k jejich popraskání.

Očista pleti a pokožky

Kromě hydratace je třeba dbát na správnou očistu pokožky. Obličejové partie ráno i večer očistíme pleťovým mlékem nebo čisticím gelem a proces dokončíme použitím pleťového tonika. Klasické mýdlo se pro použití na pleť obličeje nehodí. Nezbytná je také aplikace výživného krému s vitaminy. U suché a citlivé pleti volíme krémy mastnější, protože tento typ pleti je náchylnější ke ztrátě vody. U přirozeně mastné nebo aknózní pleti volíme krém hydratační. Smíšený typ pleti potřebuje hydratovat i chránit zároveň, nebraňme se proto kombinaci krémů. Přípravky s obsahem alkoholu bychom měli vyloučit, protože alkohol sám o sobě vysušuje.

Pozornost věnujte také samotnému mytí. Pokud budete obličej omývat pouze vodou, odstraníte jen nečistoty v ní rozpustné a voda sama (obzvláště tvrdá voda) může epidermální vrstvu narušit. Klasická tuhá mýdla mají zásadité pH, které narušuje přirozeně mírně kyselý ochranný film pokožky. Za vhodnější je považováno použití syndetů neboli bezmýdlových mýdel, v jejichž složení nejčastěji najdeme např. olej z pšeničných klíčků, aminokyseliny, lecithin, panthenol, vitaminy atd. Jejich pH je neutrální či mírně kyselé, při mytí příjemně pění a po omytí zanechávají na pokožce zvlhčující složky,” radí Monika Vostřelová z Alphega lékárny.

V zimních měsících nejsou vhodné dlouhé horké koupele. Pokud si je přesto nedokážete odpustit, vyměňte pěnu za olej. Po koupeli pokožku jen lehce osušte ručníkem, abyste zabránili setření vzniklého ochranného filmu.

Rty a ruce je třeba hýčkat

Zvláštní péči věnujte v zimě i pokožce rtů, která je velmi tenká, rychle vysychá a praská, časté olizování rtů pak situaci ještě zhoršuje. Několikrát denně přetřete rty balzámem s UV filtrem. Ve složení kvalitních tyčinek na rty by neměly chybět látky jako bambucké máslo, mandlový či olivový olej, vitaminy, panthenol atd.

Další problematickou partií v zimním období jsou ruce. Pečovat o ně vám pomohou jak kvalitní krémy, tak i nošení rukavic.

Nejen aplikace topických přípravků vám v zimě pomůže udržet pleť zdravou. Dodržujte pitný režim a zdravý jídelníček. Příjem vitaminů především z ovoce a zeleniny je k nezaplacení, největší roli pak hrají v souvislosti s pletí vitaminy A, C, E a antioxidanty. Dostatečný a pravidelný pohyb pokožku dobře prokrví, zrychlí látkovou výměnu v těle a odplaví odpadní látky z kůže. Dopřejte si rovněž dostatek kvalitního spánku, neboť napomáhá odstraňování odumřelých buněk.

srdíčko

O tom, jak si zachovat zdravé srdce a cévní systém, už byly popsány stohy papíru. Když si do internetového vyhledávače zadáte heslo „zdravé srdce“, nalezne vám 1 940 000 odkazů. Na slovo „cholesterol“ se jich objeví dokonce 66 400 000. Přesto ale ve světě denně umírají tisíce lidí na následky kardiovaskulárních onemocnění.

Podle Světové zdravotnické organizace jsou kardiovaskulární onemocnění nejčastější příčinou úmrtí v civilizovaném světě. Přitom až čtyřem z pěti z nich se dá předejít.

I když jsme natolik civilizovaní, že víme, že přejídání, kouření a nedostatek pohybu není zdravé, velká část z nás to přesto dělá. Zdravotnictví máme na tak dobré úrovni, že se již tolik nebojíme. Ještě před 30 lety se na následky infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody umíralo poměrně často. Dnes si starší pánové běžně povídají o tom, kolik mají bypassů, a tyto zákroky považují za zcela běžnou záležitost. Medicína ovšem není všemocná a nedokáže vyřešit všechno za nás. Čím více budeme spoléhat jen na ni bez toho, abychom se zaměřili na svůj životní styl, tím více můžeme být překvapeni – samozřejmě nemile.

V posledních letech neustále slýcháváme, jak se náš věk prodlužuje. Dokážeme si ale „prodloužený život“ náležitě a hlavně ve zdraví užít? Dožít se vysokého věku bez toho, abychom se o své zdraví starali, se poštěstí jen málokomu.

Co neovlivníme?

Existují rizikové faktory, se kterými bohužel nic nenaděláme. Patří mezi ně rasa, pohlaví, věk, poruchy srážlivosti krve a naše genetické dispozice. Riziko onemocnění se zvyšuje s rostoucím věkem, přičemž vyšší je u mužů. Ženy jsou do nástupu menopauzy, tzn. přibližně do padesáti let, chráněny hormonálně. V klimakteriu tato ochrana mizí a riziko onemocnění postupně vzrůstá, až je stejné jako u mužů.

Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby ženy po přechodu, které doposud neměly žádné zdravotní potíže, nezanedbávaly pravidelné preventivní prohlídky u praktického lékaře. To samozřejmě platí i pro ty, jejichž rodič či oba rodiče trpěli nějakým srdečním či cévním onemocněním nebo v jeho důsledku dokonce zemřeli. Pacienti s poruchami srážlivosti krve musejí pečlivě dodržovat doporučení lékaře, užívat předepsané léky a neexperimentovat s jinými léky, protože se mohou navzájem ovlivňovat.

Některá rizika jsou jen v našich rukách

Vysoký krevní tlak, kouření, obezita, vysoká hladina cholesterolu a triglyceridů, dlouhodobý stres, deprese, úzkost. To vše jsou rizikové faktory, se kterými můžeme pracovat, a ovlivnit jejich výskyt.

Čím více zmíněných rizikových faktorů ve svém životě máme, tím více se zvyšuje pravděpodobnost, že onemocníme, nebo dokonce zemřeme na následky chorob srdce či cév. Velice často potkávám pacienty, u kterých přibývá jedno riziko za druhým a kteří trpí i řadou jiných chorob. Užívají mnoho léků, mají mnohá zdravotní omezení a velmi malou motivaci změnit svůj životní styl. Diví se tomu, že byli „celý život zdraví a teď najednou…,“ říká Leona Štěpková,
Alphega lékárnice z Hostomic nad Bílinou.
„Tito lidé nevnímají zdravotní problémy jako důsledek svého životního stylu, ale jako „nějaký zásah vyšší moci“, jako smůlu nebo jako dědičnou nutnost. Přetnout tento začarovaný kruh je velmi obtížné a mnoha lidem se to nepodaří,“ dodává lékárnice.

Nejdůležitější je prevence

Důležité je rizikům předcházet. Mnohonásobně obtížnější než nepřibrat je zhubnout. Přestat kouřit je velice těžké na rozdíl od toho začít. Mnohem jednodušší než snížit vysokou hladinu cholesterolu v krvi je se k ní „neprojíst“. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Prevence je přitom tak jednoduchá, účinná a levná. Všichni víme, že kouření škodí zdraví v jakémkoliv věku, přesto mnoho z nás kouří. Všichni víme, že bychom se měli více hýbat, přesto to neděláme. A taky známe rčení „jez do polosyta, pij do polopita“, ale kdo z nás se ho drží?

Není pravda, co se říká o dlouhodobých kuřácích – že jsou na to zvyklí a že pro ně není dobré přestávat. Naopak, přestat kouřit je dobré kdykoliv a vždy budou ze zdravotního hlediska převažovat pozitiva nad eventuálními negativy.

Pravidelný pohyb je přínosný hned z několika důvodů. Pomáhá udržet váhu, eventuálně ji snižovat, podporuje správnou funkci svalstva a předchází jeho úbytku, zlepšuje mozkovou aktivitu a má obrovský význam pro psychickou pohodu a duševní zdraví. Tím ovlivňuje, ať přímo či nepřímo, hned několik rizikových faktorů kardiovaskulárních chorob.

A na konec zdravé stravování. S ohledem na své cévy bychom měli jíst dostatek zeleniny a ovoce. Měli bychom méně solit a omezit příjem tuků obsahujících nasycené mastné kyseliny. Do svého jídelníčku bychom měli pravidelně zařazovat ryby, ideálně dvakrát týdně. Pokud ryby nejíte, je dobré užívat potravinové doplňky s obsahem omega-3-nenasycených mastných kyselin, které je mohou částečně nahradit. Měli bychom se vyhýbat „tvrdému“ alkoholu, tučnému masu, tučným mléčným výrobkům, uzeninám a smaženým pokrmům. Mnoho polotovarů, cukrovinek, oříšků, lahůdek a uzenin obsahuje vysoké množství soli a nasycených mastných kyselin, které jsou pro pacienty s kardiovaskulárním onemocněním vyloženě nevhodné. Ti, kteří nestudují složení potravin na etiketách, by měli nakupovat jednoduché známé suroviny. Vyhnou se pak tomu, že nevědomky sní vysoké množství škodlivých složek.

Pozornost věnujme také tukům

Obzvlášť dobrý pozor je třeba si dávat na obsah tuků v potravinách. Platí to jak o jejich kvantitě, tak o jejich kvalitě. Jinými slovy: kolik jich tam je a jaké jsou. Je to důležité s ohledem na jeden z rizikových faktorů srdečně-cévních onemocnění, a to zvýšenou hladinu cholesterolu, respektive tuků v krvi. Bez těchto látek se sice naše tělo neobejde, ale máme-li jich moc, výrazně nás poškozují. Dlouhodobě vysoká hladina tuků v krvi způsobí, že se začnou ukládat. A ukládají se i do cévní stěny, která tím ztrácí svou pružnost a částečně svou funkci. Můžeme si ji představit jako zanesenou a zpuchřelou starou zahradní hadici. Co se asi stane, když do ní pod tlakem pustíte vodu?

Největší nebezpečí vysoké hladiny cholesterolu a tuků v krvi je, že nebolí ani nijak jinak neznepříjemňuje život, dokud už to není opravdu vážné. Možná proto bere řada lidí jeho zvýšenou hladinu na lehkou váhu a zamyslí se nad jejím snížením, až když nastane problém. Pozastavme se proto nad naším způsobem života a začněme se lépe starat o naše srdce a cévy.

obvodní lékař Aby člověk mohl strávit tučné jídlo, potřebuje k tomu na pomoc žluč, která jídlo, zejména tučné, rozkládá. V zásadě ale člověk může bez žlučníku klidně žít. To samé platí třeba o slezině nebo štítné žláze. Podívejte se, jak to všechno funguje.

Lenochod ho nemá, žirafa také ne a k životu ho nepotřebuje ani tapír. Řeč je o žlučníku. Člověk ho ovšem má dodnes. „Skladuje“ játry produkovanou žluč, která je nutná pro trávení tuků ve střevech.
Tato „rezervní“ funkce žlučníku je pozůstatkem z dřívějších dob. Ne vždy byl lov úspěšný, a pokud ano, tak prehistorický člověk snědl naráz velkou porci masa. A aby ho mohl dobře strávit a vstřebat, potřeboval mnoho žluči naráz.
V dnešní době je však pravidelná strava dostatečně rozmanitá a k jejímu trávení bohatě stačí žluč, kterou přímo vyprodukují játra, zásoba tudíž není potřeba.

Slezina je potřebná, ale ne životně důležitá

Pokud jde o slezinu, je to orgán, který není k životu bezpodmínečně nutný a její odstranění – například při vnitřním krvácení – nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Je potřebná pro tvorbu krvinek u dětí, později tuto funkci přebírají játra, kostní dřeň a lymfatické tkáně. Slezina také filtruje krev a hraje důležitou roli pro imunitní obranu. Je sice potřebná, ale u dospělých v žádném případě životně důležitá. Pokud je pacientovi odstraněna, je pravda, že je jeho imunitní systém méně odolný, snadněji se nakazí bakteriemi nebo viry a hůř reaguje na očkovací látky, ale základní funkci sleziny přejmou jiné orgány.

Štítná žláza

Člověk přežije i bez štítné žlázy, ale pozor! Hormony, které produkuje a jsou tolik potřebné pro život, musí člověk nahradit léky. Pokud člověk nemá štítnou žlázu a má správně nasazenou a dávkovanou léčbu, může vést život bez omezení.

Štítná žláza se podílí na regulaci metabolismu produkcí thyrodních hormonů trijodthyroninu a thyroxinu. Tyto hormony ovlivňují spotřebu kyslíku, rychlost látkové výměny, růst a vývoj. Hormony štítné žlázy jsou důležité pro zrání mozku a ovlivňují mimo jiné nervový systém a psychiku.

Transplantace orgánů

V současné době je možné transplantovat srdce, ledviny, játra, plíce a slinivku břišní. Z tkání se transplantují i kosti, šlachy, rohovka, srdeční chlopně, cévy a kůže. Celosvětově nejčastějšími jsou transplantace ledvin (cca 25 000 ročně), jater (5000 ročně), srdcí (cca 4000 ročně) a rohovky.

Zdroj: mediafax.cz/Jana Hanousková
Mozek Zajímat se o něj je jako číst napínavý román. O počítači v naší hlavě bylo řečeno mnohé, spousta informací zůstává neznámá, některé se přehodnocují. Každopádně kdyby se mohl transplantovat, už bychom to nebyli my…

Nejlepší počítače světa proti němu působí dojmem směšných hraček. A právě proto nám toho v souvislosti s mozkem stále hodně uniká.

Stačí se podívat na čísla, která jej charakterizují. Docent Jakub Hort, jeden z expertů Mezinárodního centra klinického výzkumu (pod Fakultní nemocnicí u svaté Anny v Brně) a předseda Sekce kognitivní neurologie České neurologické společnosti říká: „V mozku je přibližně sto miliard nervových buněk a každá z nich má v průměru tisíc spojů (synapsí) s ostatními buňkami. Již tento fakt nabízí obrovské množství kombinací a kapacity. Navíc výběžky nervových buněk mohou měnit svůj tvar a metabolismus, čímž se možnost zpracovávat informace mnohonásobně zvyšuje.“

Máme rezervy?

Orgán, který váží asi dvě procenta naší celkové tělesné hmotnosti, zůstane nejspíš vždy zahalen rouškou tajemství. Těžko ho někdy probádáme úplně celý a naprosto přesně pochopíme, jak funguje. Navíc lze jen těžko říci, kolik jsme se toho o něm doposud dozvěděli.

„Nevím totiž, kolik toho o lidském mozku nevíme,“ uvedl známý neuropatolog František Koukolík. Je to jednoduché – když neznáme přesný cíl cesty, těžko můžeme určit, jakou část už jsme z ní ušli.

Věda nedokáže odpovědět ani na otázku, jak velkou kapacitu mozku v současné době využíváme. Desetiprocentní údaj, jenž se sem tam objevuje na internetu, není ničím podložený. „Převládá však názor, že kapacita mozku není plně využita,“ říká Jakub Hort.

Záhadná paměť

V čem experti nejvíc tápou? „Relativně málo je prozkoumána čelní část mozku a potom paměťové mechanismy. Paměť se ukládá ve spánkovém laloku mozku, ale neexistuje shoda v tom, kde je pak uchovávána a jakou formou,“ přiznává Jakub Hort, který však zároveň považuje poznatky o tvorbě paměťové stopy za nejvýznamnější objev posledních let.

Vědci mimo jiné zjistili, že v takzvaném hipokampu, který má na starosti právě vytváření paměťové stopy, probíhá v průběhu celého života tvorba nových nervových buněk. „Dřív se předpokládalo, že když se člověk narodí, tak jich má konečný počet, a jak stárne, jenom mu odumírají,“ prohlásil profesor Milan Brázdil z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Paměť se dá trénovat, existují dokonce experti, kteří se na tuto činnost zaměřují. „Mozek je sval, který je funkční jenom tehdy, když ho řádně procvičujeme,“ shrnuje Dana Steinová, předsedkyně České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging. Technik je mnoho a trénovat se dá v každém věku – hlavně senioři jsou v tomto směru často aktivní.

Choroby s otazníky

Otazníky jsou stále typické i pro onemocnění mozku. Vezměme například Alzheimerovu chorobu – „neurodegenerativní onemocnění mozku, při kterém dochází k postupné demenci“, píše encyklopedie Wikipedia. Většinou se projevuje po šedesátce, před rokem jí trpělo deset procent lidí mezi 80 a 85 lety. Víme, že jak populace stárne, bude „alzheimer“ čím dál častější. Ovšem vyléčit ani dlouhodobě zmírnit chorobu neumíme. „Jsme stále relativně bezradní nejen v léčbě, ale i v diagnostice,“ přiznává Jakub Hort, který se na tuto nemoc specializuje, a dodává: „Dosud nezpochybňovaná teorie o beta-amyloidu jako hlavní příčině zániku nervových buněk utrpěla trhliny.“

Nejasnosti se pojí rovněž s epilepsií, která je doprovázena záchvaty a provází člověka vlastně od počátku jeho existence. Parkinsonovou nemocí trpí hlavně muži a ženy starší padesáti, ovšem není to pravidlem. Budoucí výskyt choroby se nedá předpovědět, příčiny jsou stále nejednoznačné, léčba neexistuje.

Kolik váží duše?

Naděje na zlepšení ovšem přišla před rokem, kdy vědci prezentovali nový poznatek: onemocnění nezačíná v mozkových centrech řízení pohybu, ale v nervových buňkách, které zajišťují čich. „To může jednoho dne otevřít možnost diagnostikovat tuto nemoc mnohem dříve a předejít jejímu dalšímu rozvoji,“ uvedl profesor Heinz Reichmann, Evropské neurologické společnosti.

V číslech
– Mozek váží asi dvě procenta celkové tělesné hmotnosti.
– Využívá 20 procent veškerého kyslíku a kalorií v těle.
– Po dosažení pětatřiceti let ztrácí člověk každý den přibližně
– 7000 nervových buněk.
– Mužský mozek je asi o 20 gramů těžší; ten Einsteinův však měl jen podpůrměrných 1230 gramů, zato o 15 procent větší část zodpovědnou za matematické myšlení.

Existují teorie, které tvrdí, že člověk nemá svobodnou vůli. Například že přítomnost vnímá s jistým – samozřejmě velmi malým – zpožděním; na tomhle principu byl založený známý experiment Benjamina Libeta ze 70. let minulého století. Pokud bychom přijali zmíněnou tezi, byli bychom vlastně svědky, nikoliv hybateli vlastního osudu.

„Svobodná vůle není iluzí. Správně položená otázka zní: Kolik svobodné vůle máme? tvrdí však František Koukolík. A jak na „správně položený“ dotaz reaguje Jakub Hort? „To je otázka, kterou si také kladu. S odpovědí by snad kromě lékařů a biologů mohli pomoci sociologové, filozofové nebo teologové. Neočekával bych však, že se shodnou,“ naznačuje odborník, o jak složitou, nejasnou a ideologicky podbarvenou problematiku se jedná.

Vášně vyvolává i parapsychologie, jež zahrnuje například schopnost číst myšlenky (telepatie), předjímat budoucnost či vzdálenou skutečnost (telegnoze) nebo pohybovat předměty (telekineze). „Nejsme zatím v situaci, kdy by se s poctivě, přísně a seriózně dělanou vědou potkávala,“ tvrdí Jakub Hort.

„Existují informace o tom, že snad lze na gramy změřit lidskou duši, ale podle mých informací se tyto experimenty nepodařilo zopakovat, tedy ověřit a potvrdit,“ doplňuje.

Problém s duší spočívá i v tom, že představy o významu toho slova jsou značně odlišné. „Chápeme-li duši v teologickém slova smyslu, pak nepochybně existuje,“ říká František Koukolík.

Ženský a mužský

Kromě otazníků můžeme v souvislosti s mozkem mluvit i o vykřičnících, tedy informacích, které o něm víme, ale o nichž se moc nemluví. Mezi takové patří i skutečnost, že mužský a ženský mozek se liší. Zvlášť „kontroverzně“ působí fakt, že mužský je asi o 20 gramů těžší. Je však dokázáno, že na hmotnosti nezáleží.

„Spojení dvou polokoulí mozku je u žen silnější, a proto činnost obou zřejmě neprobíhá tak odděleně jako u mužů. Levá polokoule je spíše racionální, pravá spíše emoční, prostorová,“ popisuje Jakub Hort další rozdíl.

„Snad z tohoto důvodu ženy hůře oddělují rozum od citů, snad proto se v jejich společnosti cítí muži dobře a možná i proto významní matematici nebo hudební skladatelé byli muži. Snad proto politika nebo společnost s nedostatečným zastoupením žen je méně soucitná, více agresivní a expanzivní,“ zamýšlí se neurolog.

Po přečtení tohoto článku vás možná napadá více otázek a méně odpovědí než před četbou, podobně jako autora. Anebo uvažujete úplně jinak, což je naprosto logické. Mozek každého člověka je totiž jedinečný.

„Většinu orgánů lze již nahradit či transplantovat. Dokonce i srdce. Mozek však nikoliv. Nebyli bychom to již my…,“ shrnuje Jakub Hort.

Zdroj: Jáchym Novák, http://www.denik.cz/aktuality/tajemny-mozek-co-o-nem-nevime-20130831.html

Mozek……smog mu škodí, pohádky chrání!

mozek

Smog škodí mozku a ve své podstatě předčasně způsobuje Alzheimera. Takové jsou závěry studie. Zatím to odborníci považovali spíš za nepravděpodobné, protože mozek je přece jen velmi dobře chráněný těsnou bariérou buněk, takže by ho neměly ohrozit částice, které se dostanou ze vzduchu do krevního oběhu.

Bylo ale zjištěno, že ona zmíněná bariéra není tak nepropustná, jak se zdálo.

Jako z Alzheimera

Ve studii byli zkoumané dvě skupiny dětí: jedna část bydlela v Mexico City, druhá byla z nedalekého Polotitlánu, kde je vzduch daleko čistější. Na začátku výzkumu byly zaznamenány kognitivní dovednosti dětí, po dvou letech se provedly testy znovu. Výsledky byly šokující- jak děti z velkého a znečištěného města jsou pozadu. Zejména v testech analyzujících schopnost učení a paměť. Děti se kromě testů podrobili také magnetické rezonanci a i tady byl výsledek překvapivý: zhruba v polovině případů vyšetření v mozcích dětí objevilo léze podobné těm, kterými trpí pacienti s Alzheimerovou chorobou!

„Lidé žijící ve velkých městech mají bariéru v mozku porušenou. Nalezené léze jsou vlastně otvory v této bariéře,“ shrnuje výsledky studie. Ta také zjistila, že velmi znečištěné ovzduší v místě, kde žijeme, může způsobit otok mozku a poškodit šedou kůru mozkovou.                                     

Deprese u myší

Jiný vědecký tým zkoumal, zda znečištěné ovzduší působí na rozvoj deprese. A u myší se tato hypotéza potvrdila. Zvířata byla vystavena stejnému znečištění, v jakém se běžně pohybujeme my: myši dýchaly výpary z aut, kouř z továren, prach.

Ty, které v takových podmínkách žily deset měsíců, pak měly problém při laboratorních testech paměti.Trvalo jim déle, než jejich „kolegyním“ pohybujícím se v čistém prostředí, než našly cestu k lepšímu pelíšku. A při opakovaných testech ji častěji zapomínaly, byť v této disciplíně myši obvykle neselhávají. V dalším testu pak vykazovaly známky deprese a úzkosti.

Používat!

Dobrou zprávou je, že aby jste zachránili svůj mozek, není třeba se hned stěhovat z města na venkov. Jen je třeba vědět, že se o něj musíte dobře starat. I o ten dětský.

„ Mozek je velmi dobře přizpůsobivý. Dítě, kterému rosiče čtou, na tom bude podstatně lépe než dítě, které je zanecháno celý den samo před televizí,“ tvrdí výzkumy. Podstatné je, aby stále vznikala nová spojení v mozku, tedy aby nezahálel.

Při četbě pohádek si děti živě představují děj ve své hlavě a vlastně je to výborná přípravka jejich paměti do školy. Ve studii bylo dokázáno, že premianti si výklad učitele přetváří ve své hlavě, což jim pak pomáhá si učivo lépe vybavit.

 

zena-notebook Zrak je jedním ze základních organických smyslů. Zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu našeho života, mělo by nám tedy záležet na jeho dobré kondici. Obecně tradovaná doporučení, varující před čtením vleže nebo při světle baterky, které může „kazit oči“, už pomalu ztrácejí na aktuálnosti.

Podstatně častěji dnes řešíme spíše to, do jaké míry může zrak zhoršit každodenní práce s počítačem nebo časté používání elektronické čtečky knih či tabletu. „Když vám řeknu, že celý den máte hledět do rozsvícené žárovky, pomyslíte si, že jsem blázen. Jenže když se díváte celý den do zářícího monitoru, je to asi stejně nezdravé. Výsledek je, že se zužuje zornička a je přesvětlená sítnice,“ vysvětluje oftalmolog Petr Novák z Refrakčního centra Praha.

Oko tedy není přímo v ohrožení, ale zvýšenou námahou se brzy unaví, což se může projevit například pocitem suchých očí, bolestí hlavy, rozmazaným viděním nebo zhoršeným viděním na dálku.

Pro snížení zrakové námahy při dlouhodobé práci s počítačem je proto třeba dodržovat několik opatření, například pracovat při vhodném osvětlení, dbát na správné umístění stolu a monitoru, zamezit oslnění nebo odleskům monitoru.

Dejte jim pauzu

Důležité také je dopřát očím odpočinek, občas je můžete osvěžit pohledem z okna nebo střídavým zaostřováním na vzdálenější a bližší předměty.

Petr Novák upozorňuje i na výhody spojené s používáním moderních technologií: „Programy, které jsou určeny pro tento účel, umožňují zvolit pozitiv nebo negativ, to znamená černé na bílém nebo bílé na černém odstínu. Pro oko je mnohem přirozenější, když podklad písmen je tmavý a písmena světlejší. MUDr.Petr Novák

Tyto vymoženosti už dlouho oceňují také slabozrací pacienti nebo zrakově postižení. Ať už jsou to mobilní telefony se speciálním programem, čtecí zařízení nebo různé touch pady, obsahují programy, které například dokážou zvětšit běžný text do požadované velikosti.“

REFRAKČNÍCENTRUMPRAHAs.r.o.

TZ

sestřička

játra

Játra jsou orgánem, který má nezastupitelnou úlohu v trávícím systému a hraje velkou roli při tvorbě bílkovin a dalších důležitých látek, které potřebuje náš organismus ke správnému fungování. Podílejí se na energetickém metabolismu a pomáhají udržet stálou koncentraci glukózy v krvi. Jejich základní funkce je ale detoxikační, likvidují totiž celou řadu škodlivin, které se v organismu hromadí.

Játra jsou jedním z nejvýznamnějších a největších orgánů v našem těle. Jjsou umístěná v břišní dutině, vpravo pod bránicí, váží až 1,5 kg.  I když jako jediná mají schopnost své poškozené části obnovovat a znovu drůstat – vzpomeňme na pověst o Prométheovi – nemůžeme se na to tak úplně spoléhat. Tato čistička je v provozu nepřetržitě po celý náš život a s naším špatným životním stylem si nemusí vždy poradit. Pokud neposloucháme varovné signály, můžeme časem dospět až k cirhóze. Cestu k ní mají otevřenou zejména ti, kdo holdují alkoholu.

Onemocnění?

I pouhých 20 % celého orgánu je schopno plnit základní funkce jater pro dostatečné pokrytí potřeb zbytku těla. Mají tedy významnou funkční rezervu a kromě ní i nezanedbatelnou schopnost regenerace. To znamená, že umí nahradit své poškozené buňky zdravými. V případě zvýšené zátěže je tento orgán schopen se do jisté míry přizpůsobit. Pokud však dojde k překročení únosné míry, buněčné pochody začnou selhávat.

K nejznámějším jaterním onemocněním patří žloutenka a cirhóza – tvrdnutí jater.

Často se ale vyskytují tzv. metabolické poruchy a také onemocnění, které souvisí s obezitou – ztukovatění jater.

Příznaky?

Hlavním a jedním z prvních příznaků postižení jater (nejen u žloutenky) je únava. Ta se dostaví náhle, nebo přijde pomalu a zůstává. Vůlí proti ní nic nezmůžeme. Postižený bojuje s únavou, ale v první řadě má myslet na přezkoumání funkce jater. I zapřisáhlí příznivci alternativní medicíny – nechť mi prominou – by si měli nechat udělat klasické jaterní testy u „normálního doktora“. Ne, že by se tím všechno řešilo, ale o prokazatelné poruše jaterní funkce by se každopádně mělo vědět. V případě, že jaterní testy jsou negativní a únava přetrvává, je na místě užití následujících postupů, už jako „neškodný pokus naslepo“. Za únavou stojí v naprosté většině případů lehce snížená a laboratorně (často) neprokazatelná, zhoršená očistná funkce jater. Její zlepšení přinese i to, čemu říkáme výkonnost a radost ze života. Už proto stojí za to se o játra a jejich odlehčení starat. Mezi další příznaky onemocnění jater se obecně řadí únava, úbytek hmotnosti, nevolnost, plynatost, zadržování tekutin, zvýšená krvácivost, změny na kůži, změny mozkových funkcí a další. V důsledku zadržování tekutin dochází k rozvoji otoků dolních končetin a k nahromadění tekutiny v břišní dutině, odborně ascitu.

Typy jaterního onemocnění?

Nemoci jater mohou být akutní či chronické. Akutní onemocnění často zmizí spontánně během několika dnů, ale nevýhodou je, že se zřídka objeví klinické příznaky, které by na onemocnění upozornily. Proto se ve většině případů jaterní onemocnění diagnostikuje až v chronických, závažnějších, stádiích.

Virové hepatitidy

Virová hepatitida je různými viry způsobené zánětlivé onemocnění jater. Rozlišujeme virovou hepatitidu typu A až G, ale nejčastějšími typy jsou hepatitidy A, B a C. Jejich výskyt je celosvětově velice vysoký.

  • Virová hepatitida A je nejméně závažným typem zánětu jater, jelikož probíhá pouze akutně a téměř vždy se spontánně vyléčí. Přenáší se špinavýma rukama, kontaminovanou potravou a vodou. V rámci léčby je potřeba dodržovat dietu, vyvarovat se alkoholu a tělesné aktivitě.
  • Virová hepatitidy B je závažnějším onemocněním, která může probíhat akutně i chronicky. Přenáší se krví, pohlavním stykem, slinami a kontaminovanými jehlami. Proto jsou ohroženou skupinou narkomani. Virová hepatitida typu B často vzniká přechodem z neléčené akutní formy a její nebezpečí tkví v tom, že přechází v jaterní cirhózu, na jejímž terénu často vzniká zhoubný nádor jater.
  • Virová hepatitida C se přenáší krví, pohlavním stykem a přenosem z matky na plod. Může probíhat v akutní, bezpříznakové formě, ale udává se, že až 85 % případů je ve formě chronické. Často přechází v jaterní cirhózu a karcinom jater.

Cirhóza jater

K rozvoji jaterní cirhózy dochází po dlouhodobém poškozování jejich tkáně, nejčastěji buď vlivem přítomnosti právě výše zmíněných virů, nebo dlouhotrvající nepřiměřenou konzumací alkoholu. Vzniku cirhózy většinou předchází „ztukovatění“ jater, které má za příčinu poruchu metabolismu jaterní buňky. Tento stav je oproti cirhóze ještě vratný. Cirhóza jater znamená přestavbu jaterní tkáně, kdy odumírají jaterní buňky a jsou nahrazovány vazivem, které neumí nahradit funkci buněk jater. Tak dochází k postupnému selhávání funkcí jater. Na terénu jaterní cirhózy často vzniká i zhoubný nádor jater.

Dědičné onemocnění jater 

Některé dědičně podmíněné onemocnění jater, při nichž je porušen metabolismus bilirubinu uvnitř jaterních buněk, vedou ke skutečně výraznému zvýšení hladiny této látky v krvi. Jejich závažnost je však velice rozdílná. Patří sem např. Gilbertův, Criglerův-Najjarův či Dubinův-Johnsonův syndrom. Nepříliš dobrou prognózu mají onemocnění střádavá, jako je hemochromatóza a Wilsonova choroba. V prvním případě je ve tkáních těla, a samozřejmě i v játrech, ukládáno nadměrné množství železa, v případě druhém se hromadí měď. Tyto látky mají nepříznivý vliv na jaterní funkce, jelikož jsou pro játra škodlivé.

Nádory jater

Nádory jater nejsou bohužel nijak výjimečné. Zhoubné, maligní, nádory dokonce obsazují páté místo mezi všemi malignitami na celém světě. Zhoubný nádor jater, odborně hepatocelulární karcinom, vzniká až z 80 % na podkladě jaterní cirhózy. V jaterních buňkách dochází ke změnám genetické informace a tím i ke změnám jejich chování. Nádorové buňky se začnou nekontrolovatelně množit a růst, a tím zabíjí buňky zdravé. Bohužel se na něj příjde až při příznacích jaterního selhání, ascitu, žloutenky či anémie (chudokrevnosti). Prognóza tohoto onemocnění je velice špatná, udává se přežití řadově několik měsíců.

Léčba?

Velká většina jaterních onemocnění se dá léčit a některým se dá i předcházet. Patří sem například právě žloutenka, proti které existuje účinné očkování a dodržování preventivních hygienických opatření.

V poslední době věda pokročila i v oblasti zhoubných nádorů jater a v některých případech vážných onemocnění pomůže transplantace.

I když je velká část jaterních chorob léčitelná, jedná se vždy o velmi náročnou, dlouhodobou a drahou léčbu, která odčerpává ze zdravotního systému značné prostředky. Neplatí také vždy to, že se onemocnění podaří vyléčit. V celosvětovém měřítku je hepatocelulární karcinom třetí nejčastější příčinou úmrtí u nádorových chorob.

Prognoza?

Nejzávažnějším problémem, ve který mohou nemoci jater vyústit, je jaterní selhání. To je chorobný stav, při němž dochází k významnému snížení jaterních funkcí, především pak tvorby krevních bílkovin, srážecích faktorů a odstraňování jedovatých látek z organismu. V některých případech může selhání vzniknout velice rychle, kdežto jindy je jeho rozvoj spíše pozvolný. Všechna jaterní onemocnění je tedy potřeba velice důsledně léčit již od samého počátku a snažit se tak selhání předejít. Léčba totiž ani v dnešní době nemusí být vždy úspěšná. Nejhorší prognózu má zhoubný nádor jater.

To je také důvodem, proč bychom měli být na svá játra opatrní a neměli bychom je přetěžovat špatnými stravovacími návyky a hlavně alkoholem. Je i tak dost příčin, kvůli kterým se nám do těla dostávají toxiny a které nemůžeme tolik ovlivnit.

Játra jsou chemickou továrnou našeho těla, která by měla mít dobrý management a neměla by nikdy zkrachovat.

Citrony a pomeranče jsou díky vysokému obsahu vitamínu C výbornou zimní výbavou proti bacilům. Ovšem zdá se, že „céčko“ má mnohem větší potenciál. Když se ve vysoké dávce dostane přímo do krve, pomůže s léčbou rakoviny, působí proti onemocnění srdce a cév. Jistě si všichni z hodin dějepisu pamatujeme odstrašující příklad bezzubých námořníků, kteří přišli o zuby právě kvůli nedostatku vitamínu C. Kurděje jsou známkou extrémně (a taky dlouhodobě) nízké hladiny „céčka“ v těle. Například u pacientů na JIP a u nemocných s nádorem dosahuje hladina plazmatické koncentrace vitaminu C téměř hladiny jako u kurdějí.

http://www.dreamstime.com/-image23821380

Stále se zkoumá, zda pomůže užívat vitamín C v umělé formě. Nejnovější poznatek je, že nástupu viróz nezabrání, ale délka a průběh nemoci jsou díky pravidelnému přísunu „céčka“ méně dramatické.

 

Vědci se také zabývají tím, co s tělem udělá, když s hladina vitamínu nárazově zvedne pořádně. A zdá se, že to umí hotové zázraky. Vědci vycházejí z toho, že v krvi nemocného je hladina „céčka“ snížená a zkoumaný vitamín je velmi účinný antioxidant.

V nemoci až patnáctinásobek!

Všichni tušíme, že antioxidanty mají v organismu rozhodně pozitivní roli, jaká ale je? Základním termínem je oxidativní (někdy též oxidační) stres. Je to stav, kdy náš organismus nezvládá odstraňovat všechny škodlivé produkty metabolismu, nazývané volné kyslíkové radikály. Je třeba vědět, že ty vznikají a budou vznikat vždycky, ovšem funguje-li tělo jak má, jeho rovnovážné mechanismy se zvládnou kyslíkových radikálů zbavit. Když ne, nastane onen oxidativní stres. Po delší době může tělu ubližovat, vede k chronickému zánětu, a ten má za následek snad všechny nemoci dnešní doby, co jen vás napadnou: od rakoviny, nemocí srdce a cév, cukrovky až po Parkinsonovu chorobu. Mluví se také o jeho vlivu na rozvoj alergie, osteoporózy nebo deprese.

I proto je důležité dbát na dostatečný příjem vitaminu C- právě on je velký a silný antioxidant, který dokáže s volnými kyslíkovými radikály zatočit. Relativně zdravý člověk by měl denně do sebe dostat 100mg „céčka,“ doporučovaných pět porcí ovoce a zeleniny by potřebnou rovnováhu mělo udržet.

Až na vyjímky není možné se tímto vitamínem předávkovat! Přebytek se vyloučí močí. Nicméně pokud vlivem nemoci hladina vitaminu C klesne, zmiňovaná dávka zřejmě nestačí. Tělo potřebuje větší „dardu.“ Němečtí vědci, kteří to zkoumali tvrdí, že 10 – 15krát větší, aby se průběh nemoci zvrátil.

Přímo do žíly

infuze vitaminu C

Tak velké množství samozřejmě není možné přijmout jen prostřednictvím ovoce a zeleniny (navíc větší množství se z trávicího ústrojí ani nevstřebá), proto se nabízí možnost aplikovat „céčko“ přímo do žíly pomocí infuze.

Při podání ústy lze v krvi dosáhnout jen nízké koncentrace vitaminu C, která postačuje k zajištění pouze běžných, nikoli však preventivních a léčivých účinků, tedy protizánětlivých, protiinfekčních, protinádorových. Pro dosažení léčivých efektů je nutné vytvořit v krvi téměř patnáctkrát vyšší koncentraci, což je možné pouze při nitrožilním podání. U nás je to zatím horká novinka, mezi českými lékaři  ne úplně rozšířená. U nás tento druh léčby proslavila renomovaná společnost Edukafarm, která se zabývá školením lékařů a farmaceutů. Léčba pomocí vysokých dávek vitamínu C má obrovský potenciál a přitom není drahá.

Lék však nehradí zdravotní pojišťovny. „Do deseti infuzí vitaminu C vyjde jedna aplikace včetně všech doprovodných věcí na 1500 korun. Cena při celkovém počtu minimálně deseti infuzí je 1300 za jednu.

embryo

Jelikož ženy stále častěji odsouvají své těhotenství do pozdějšího věku, lékaři radí zvážit možnost mražení (kryalizaci) vlastních vajíček:

„Pokud žena odsouvá své těhotenství do pozdějšího věku, považuji za vhodné zvážit kryalizaci svých vlastních oocytů (vajíček).  Nedostatek vajíček je ve vyšším věku zásadním limitujícím faktorem pro možnost otěhotnění„, dodává MUDr. Šulc.

Již desítky let funguje program mrazení a skladování embryí. V poslední době se navíc objevil trend tzv. „zálohování“ pohlavních buněk, především vajíček, které mohou být použity v případě potřeby později. Uchování buněk či tkání umožňuje speciální proces, tzv. kryokonzervace, tedy zmrazení a následné uskladnění po prakticky neomezenou dobu v kapalném dusíku. Za nejúspěšnější metodu zmrazování nyní lékaři považují vitrifikaci, která nejlépe zachovává vlastnosti čerstvé buňky.

„V poslední době opravdu zaznamenáváme nárůst zájmu o kryokonzervaci. Souvisí to jednak se stále se zvyšujícím počtem párů, které řeší problém s neplodností, ale také se stále úspěšnějšími metodikami. V roce 2012 se na našem pracovišti ve srovnání
s rokem 2010 zvýšila úspěšnost programu kryalizovaných embryí o více než 10 %, především díky využívání moderní metody mrazení – tzv. vitrifikace.“ říká MUDr. Jan Šulc, vedoucí lékař Centra reprodukční medicíny GEST.

Co to je vitrifikace?
Vitrifikace je metoda mražení embryí a vajíček nahrazující dosud běžně užívaný způsob tzv. „pomalého mražení“. Zásadní výhodnou je eliminování vzniku ledových krystalů, které mohou mít negativní vliv na buňky během jiných metod mražení. V současné době již tato metoda umožňuje dosahovat výsledků, které se blíží úspěšnosti při transferu embryí čerstvých.

Pro koho je vitrifikace vhodná a kdo ji využívá?
Metoda vitrifikace nachází široké uplatnění v rámci IVF programu při uchování embryí, která nebyla pro daný cyklus použita. Zmražená embrya se mohou následně použít v případě neúspěchu léčby nebo si je žena může uchovat na pozdější dobu pro další těhotenství.

V případě vajíček lze vitrifikaci využít u vajíček vlastních i u vajíček získaných od dobrovolné dárkyně.

„Pokud žena odsouvá své těhotenství do pozdějšího věku, považuji za vhodné zvážit kryalizaci svých vlastních oocytů (vajíček). Nedostatek vajíček je ve vyšším věku zásadním limitujícím faktorem pro možnost otěhotnění“, dodává MUDr. Šulc.

Pro více informací se obraťte na www.gest.cz

TZ

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Pro 2018 >>
PÚSČPSN
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...