… o všem, co vás zajímá

Aktuality

Přinášíme vám nejnovější aktuality z oblasti zdravotnictví.

revmaNejméně o kilometr navíc k současným třem si hodlá sedmdesátiletá Marie Stařičná navýšit svou denní dávku chůze. A to od 12. října. Důvod? Zapojila se do nové výzvy Revma v pohybu, kterou vyhlašuje pacientská organizace Revma Liga ČR ve Světový den artritidy. Revmatici si sami určí, kolik by daný měsíc chtěli ujít, a s pomocí krokoměrů nebo aplikací na mobilních telefonech vysledují, zda cíle dosáhli a jakou vzdálenost reálně urazili. Výsledky průběžně zaznamenají do vlastního profilu na stránkách Revma Liga ČR.

Když se pacientovi podaří splnit svůj vytyčený cíl alespoň na 80 %, zařadí se do slosování o ceny, které dostanou každý měsíc tři pacienti. Mohou se těšit na knihy, trička či krokoměry.

Zároveň mohou posílat Revma Lize ČR fotografie, jak se jim daří, „postovat“ je na sociálních sítích a navzájem se povzbuzovat.

„Cílem akce je motivovat pacienty s revmatickým onemocněním k pravidelnému pohybu a současně zvýšit jejich povědomí o důležitosti fyzické aktivity pro zlepšení zdravotního stavu. Už nyní je jasné, že se do akce zapojí minimálně 300 lidí, časem více,“ říká předsedkyně Revma Ligy ČR Edita Müllerová. Nejaktivnější pacienti se mohou těšit na společná setkání a ceny. 

S revmatoidní artritidou (RA) se u nás potýká přibližně 69 000 nemocných. Podle fyzioterapeutky Mgr. Maji Špiritović, Ph.D. z pražského Revmatologického ústavu je pohyb pro revmatiky naprosto zásadní.

„Pro dobrou kontrolu nad nemocí musí být v souladu duše i tělo a k tomu je pohyb vhodným prostředkem. Navíc u pacientů s revmatickými onemocněními fyzická aktivita zlepšuje rozsah pohybu v kloubech, snižuje bolesti, zlepšuje spánek, koordinaci těla, rovnováhu, motivaci, funkční stabilitu kloubů a je také schopna snížit postižení. Je vynikající protistresovou strategií,“ říká Maja Špiritović. Artritida poškozuje klouby, takže mnoho lidí se bojí, že cvičení jejich stav zhorší. A naopak, když jsou pacienti unavení a bolest jim ztěžuje pohyb, cvičení se vyhnou. „Existuje však řada cvičení, která jsou vhodná pro lidi s RA a příliš nezatěžují klouby. Dobrá je například chůze, lehké posilovací cviky, jízda na kole, plavání, tanec, vodní aerobik nebo tai chi,“ doplňuje Špiritović.

Projekt Revma v pohybu je primárně určen lidem, kteří s touto nemocí bojují, ale do budoucna počítá Revma Liga ČR se zapojením příbuzných a známých. „Postupně přidáme další pohybové aktivity a bude na každém účastníkovi, jaká forma cvičení mu bude nejvíce vyhovovat,” uzavírá Müllerová.

O nemoci

Revmatická onemocnění (revma) postihují pohybový aparát (klouby, kosti, páteř, ale i svaly, vazy, šlachové úpony), mnohdy i některé jiné orgány. Rozdělují se do několika základních skupin: revmatická onemocnění zánětlivá (revmatoidní artritida, tzv. systémové nemoci a další), degenerativní revmatické nemoci (artróza), infekční artritidy, metabolické a endokrinní choroby spojené s revmatickými stavy (dna) a mimokloubní revmatismus. Mezi nejčastější a nejznámější patří zejména revmatoidní artritida, Bechtěrevova nemoc a dna.

O Revma Lize ČR

Revma Liga ČR je společnost lidí s revmatismem, jejich rodinných příslušníků a přátel. Cílem společnosti je již více než 27 let zvyšovat povědomí o revmatických chorobách a pomáhat nemocným. Její členové bojují za plnohodnotný a rovnoprávný život zdravotně postižených a vytvářejí pro ně regionální kluby po celé České republice. Revma Liga ČR spolupracuje s mezinárodními organizacemi stejného zaměření, je vyhledávaným a rovnocenným partnerem pro pacienty, lékaře, zdravotníky i státní správu. Svou činností motivuje pacienty a ukazuje zdravé populaci svět očima revmatiků. Heslem ligy je: Revma si nevybírá, ale spolu to zvládneme. Více informací na www.revmaliga.cz.

 

TZ

 

oko

Ztrátou zraku jsou v České republice ohroženy tisíce lidí, a to kvůli nemocem, které i přes pokroky v medicíně zatím nelze vyléčit. Oproti minulosti je velkým problémem, že velká část lidí se slepotou ztrácí i přístup k počítači, na který byli celý život zvyklí. Přestože řada pacientů o tom, že v brzké době přestane vidět, ví, nemůže se předem připravit.

Například na to, jak bude dále platit svoje účty online či komunikovat prostřednictvím internetu. Velká část zrakově postižených lidí je odkázána na pomoc příbuzných a známých. Na stav upozorňuje Nadační fond FriendlyVox.

Podle lékařů je častou příčinou slepoty u lidí v produktivním věku diabetická retinopatie a věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD). „VPMD je nejčastější příčinou závažného poškození zraku a významného poklesu vidění, kdy dochází k výpadku centrálního vidění a zůstává pouze periferní,“ říká doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka oční kliniky Neovize.

Odborníci odhadují, že v Česku nově postihne VPMD asi 1000 lidí ročně. Počet nemocných s VPMD se podle odhadů lékařů v následujících 25 letech až ztrojnásobí. Ve světě trpí VPMD přibližně 30 milionů lidí. Další nemocí, která je chronickou komplikací cukrovky, je diabetická retinopatie. Jedná se o onemocnění očí, které vzniká jako tzv. sekundární komplikace diabetu. Ve své nejzávažnější podobě vede až ke ztrátě zraku. Podle lékařů se počet diabetiků žijících v ČR šplhá na 850 tisíc.

V roce 2013 žilo v ČR 100 000 nevidomých a slabozrakých – říkají data Českého statistického úřadu. Přitom je zřejmé, že ve srovnání s šetřením ČSÚ z roku 2007 přibývá zrakově postižených osob ve vyšším věku, a je také patrný celkový nárůst počtu těchto osob. Podle odborníků počet nevidomých v následujících letech dále vzroste – lidé se dožívají vyššího věku, a tedy i chorob, které ke ztrátě zraku vedou.

Většina pak musí řešit tyto vážné problémy, teprve až nastanou.

„Často se na mě obracejí lidé, vesměs stárnoucí osoby s progresívní oční vadou. Dosud byli zvyklí si každý den přečíst noviny, často pracovali i s počítačem, s jehož pomocí si vyřizovali poštu, řešili finanční záležitosti atd. Na tiskoviny jim zrak však už vůbec nestačí a běžný počítač využívají jen velice omezeně, protože je i při nastavení velkého fontu písma po chvíli rozbolí hlava. Na přiznání příspěvku od Úřadu práce na nepoměrně nákladnější mluvící počítač, však nárok ještě nemají, protože zatím „moc vidí.“ To znamená, že musejí ještě nějaký měsíc či rok počkat na to, až se jejich zrak zhorší natolik, aby zapadli do kolonky „nevidomý.“ Proto často své potřeby zcela zbytečně drasticky omezují,“ říká Josef Konečný, nevidomý konzultant pro odstraňování bariér ze života.

Také podle Marie Hauserové z brněnské pobočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ztrácí většina lidí zrak ve vyšším věku, kdy je adaptibilita na novou situaci nižší a pravděpodobnost, že se takový člověk naučí pracovat se složitou a nákladnou pomůckou, jakou představuje mluvící počítač, je mizivá. „Jsme rádi, že zrakově postižení lidé mohou díky internetovému portálu FriendlyVox nastartovat využívání počítače,“ doplňuje Hauserová.

FriendlyVox je ozvučený webový portál navržený speciálně pro potřeby uživatelů, kteří nemohou při práci s počítačem používat obrazovku a myš. Portál je tak jednoduchý, že jej po chvíli ovládnou i lidé, kteří s počítačem běžně nepracují. Nemusejí si pořizovat speciální mluvící počítač, stačí jim instalovat internetový prohlížeč Google Chrome. Služba je pro koncové uživatele zdarma.

Jak říká Robert Štěrba z Nadačního fondu FriendlyVox, aktuální systém pomoci lidem se zrakovým postižením prakticky neumožňuje se na ztrátu zraku připravit s předstihem.

„Přesto, že v nové situaci by například internet mohl být pro tyto osoby neocenitelným pomocníkem, zákon je v této oblasti tvrdý a nekompromisní. Pokud jde o tzv. ozvučené počítače, jejichž cena často překračuje 100 000 korun, nezná bratra. Systém pomoci nevidomým lidem však bohužel nenabízí ani žádné alternativní řešení, což považujeme za tristní. Než bychom čekali na to, až se úřední šiml pohne, začali jsme situaci řešit sami. Náš portál se osvědčil a pomáhá stovkám lidí, které státní systém ponechává na holičkách. Naše aktivity financujeme především ze zdrojů zřizovatele, tedy společnosti TurboConsult. Velkou pomocí je pro nás ale také dar hlavního partnera Nadace Agrofert. Obecně je možné říci, že prostředky na řešení problému, který nikdo nechce vidět, není vůbec snadné sehnat. Vítáme proto jakoukoli pomocnou ruku,” říká Robert Štěrba.

Poukazuje také na to, že příspěvky na techniku pro zrakově postižené rok od roku klesají. Loni dostali těžce zrakově postižení lidé na technické pomůcky, které jim usnadňují život, přesně o 3 637 000 korun, tedy o více než 10 % méně, ve srovnání s rokem předchozím.

 

tz

Ilustrační foto- zdroj: Blesk pro ženy.cz

 

ilustrace sestraSedím na sesterně. V mezidobí, kdy zapisuji do ošetřovatelské dokumentace pacienta údaje o poskytované ošetřovatelské péči a jeho potřebách, slyším pláč v povzdálí. Vykouknu ze dveří sesterny. Na opačné straně chodby pozoruji paní v civilním oděvu, která právě vychází z pokoje pacienta nacházejícího se v terminálním stádiu nemoci. Blíží se směrem k sesterně. Pomalu přichází. Slyšitelné jsou pouze dopady podpatků na povrch okolní podlahy. Krok, za kterým následuje další a další. Žena se ztrápeným výrazem na tváři otírá kapesníkem poslední slzu skrze řasenkou zmazanou tvář. Stojí přede mnou. Představuje se jako manželka pacienta XY, jehož prognózu lékaři zhodnotili jako infaustní. Najednou se ocitám v situaci, kdy běžně kladené otázky snadno zodpověditelnými zcela nejsou, zda vůbec jsou. „Myslíte, že lékaři opravdu nenaleznou způsob, jak manželovi pomoci? Trápí se bolestí? Proč zrovna on?“ Tato situace, ve které se nacházím mi opět připomíná pouze to, že jsem stále obyčejným člověkem, a že sebevětší odborné znalosti mi nyní nemusí pomoci zodpovědět. Otázkou je, zda pohled na ztrápenou tvář této ženy dokážu zapomenout v okamžiku, kdy opustí prostředí sesterny, či zda ve mě výraz její zchvácené tváře zanechá stopu, která dovede ovlivnit mé budoucí jednání.

S pojmem emoční neutralita se zajisté během výkonu profese setkal každý z odborníků v oboru. Mnohé výklady přednášejících profesorů na školách bychom mohli shrnout do věty: „Udržujte si emoční odstup, ale současně si zachovejte i svou lidskou stránku.“ Věta, která jako celek může popisovat smysluplné jednání a profesionální přístup, avšak rovněž věta, jejíž jednotlivé části nemusejí jít vždy „ruku v ruce“.

Emoční odstup je v mnohé odborné literatuře definován jako tzv. odosobněný postoj. Budeme-li se však chovat „odosobněně“, kde se bude nacházet právě zmiňovaná lidská stránka? Bude i nadále součástí tohoto profesionálního postoje, či zmizí do neznáma kam, a před pacientem zůstane stát na pohled empatický, ale prázdný obal?

Co je myšleno tzv. lidskou stránkou? Odpověď nemusí být vždy zcela jednoznačná. Individuální rozdíly můžeme nalézt i mezi námi odborníky. Lidskost může v očích každého z nás představovat odlišnou hodnotu, stejně tak může mít rozdílnou podobu, např. podobu empatie zapuzující lhostejnost vůči druhým prostřednictvím určitého vhledu do pacientova vědomí aj. Obecně lze říci, že při výkonu profese nelze opomíjet fakt, že i zdravotničtí pracovníci jsou pouze lidé, neboť lidskost dovede být největším bohatstvím, o které se lze při práci podělit, jelikož mnohdy může být tím jediným, co můžeme pacientovi při své práci nabídnout.

Staré a moudré přísloví praví: „Všeho moc škodí.“

Emoční nákaza je definována jako proces, v rámci kterého jedinec nebo skupina ať už vědomě, nebo nevědomě ovlivňuje emoce nebo chování jiné osoby nebo skupiny tím, že na ně přenáší emoční stavy nebo chování. (Poláčková, 2018)

Nákaza, pojem který v nás probouzí pochmurné emoce. Pravdou je, že nelze na sebe samého přenášet veškeré životní sváry druhých jedinců, poněvadž jaký by byl přínos? Přínos pro sestru, či přínos pro pacienta? Stal by se ošetřovatelský proces efektivním? To je otázka, na kterou si musí odpovědět každý z nás sám.

Závěrem

Emoce provází život již od narození. Obohacují náš život zkušenostmi, či poukazují pouze na to, co se uvnitř nás skutečně skrývá. Při výkonu profese nelze opomíjet i tuto oblast naší osobnosti, neboť právě díky ní nejsme pouze stroji plnými racionálních informací a odborných vědomostí, zkrátka „prázdnými obaly“. Dělají nás tím, kým doopravdy jsme. Tato nesnadná práce učí nás samotné pracovat nejen s emocemi, ale i na sobě samém.

„Emoce zapalují jiskru, jež uvádí do chodu mašinerii rozumu; z té pak vychází záře potřebná k utváření předpokladů i racionálních hypotéz.“ (Santiago Ramón y Cajal)

Autor:

Lucie Mészárosová, DiS.

Všeobecná sestra chirurgického oddělení, Nemocnice s poliklinikou Havířov, p.o.

___________________________________________________________________________

Bibliografie:

POLÁČKOVÁ ŠOLCOVÁ, Iva. Emoce: regulace a vývoj v průběhu života : funkce a zákonitosti emocí, sociální a kulturní souvislosti, měření emocí. Praha: Grada, 2018. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-5128-3.

Dnes se nacházíme v době, kdy nás média a tisk zahlcují informacemi o nedostatku zdravotnického personálu, ať už se jedná o lékaře, všeobecné sestry, či další nepostradatelné členy týmu. Kde nastala chyba? Proč i navzdory tomu, že absolventi SZŠ, VOŠ, či VŠ vyráží „s kůží na trh“, je nás v praxi stále nedostatek?

ilustrace sestraOsobně často slýchávám názor od přátel laiků, že už je nebaví v médiích stále sledovat a poslouchat, že je zdravotnických pracovníků v ČR málo, či jaká jsou jejich platová ohodnocení. Vždy říkám, že lehce se někomu hovoří, dokud je zdráv a není odkázán na tuto péči poskytovanou právě jimi. Pravda je totiž taková, že to, co se skrývá v pozadí tohoto problému, se může jednou týkat každého z nás.

Je-li nedostatek zdravotnických pracovníků, přijímají zdravotnická zařízení tomu příslušná opatření, např. snižují se kapacity lůžek na jednotlivých pracovištích, slučují se nemocnice, jsou přijímání zdravotničtí pracovníci ze zahraničí, uzavírají se některá pracoviště, v horším případě celé nemocnice, či podobná zařízení lůžkového typu. To, co ale mnozí laici nevidí, je určitá míra tlaku, pod kterým stávající zaměstnanci nadále pracují proto, aby poskytovaná péče zůstala i nadále kvalitní.

Říká se, že „za peníze si štěstí nekoupíme“, a tak to funguje i s naším zdravím. Představme si extrémní scénář, kdy má být pacientovi proveden akutní operační výkon např. pro střevní neprůchodnost, ale nebudou k dispozici sestry, které by pacienta k výkonu připravily včas, sanitáři či ošetřovatelky, které by jej transportovali na operační sál, či lékař, který by operační výkon realizoval. Kdo bude v tomto případě zodpovědný za život tohoto pacienta?

Mnohdy je až úsměvné, co vše musí nastat proto, aby byly navýšeny mzdy těchto pracovníků. Osobně oceňuji zvýšení mzdy, kterého bylo za poslední období dosaženo, avšak za „úsměvné“ považuji, co vše mu muselo ve skutečnosti předcházet. Dnes se nacházíme v době, kdy ceny potravin narůstají a současně stoupají výdaje za běžné spotřební zboží. Prohlubující se nedostatek zdravotnických pracovníků úzce souvisí se zvýšenou pracovní vytížeností personálu, přičemž změna systému vzdělávání NLZP pracujících bez odborného dohledu klade na sestry vyšší nároky stran úrovně vzdělávání, proto mnozí z nás by mohli vnímat úpravu platového ohodnocení za samozřejmost. Omyl. Osobně  vzdávám úctu a pomyslně se klaním, nejen všem sestrám, ale i lékařům, ošetřovatelkám, či dalším kolegům, v neposlední řadě laikům a dalším, kteří za toto zvýšení mzdy pomyslně bojovali, např. tím, že místo času stráveného s rodinou, který je do značné míry limitován prací přesčas, hledali způsob, „jak dát o sobě znát“, ať už se jednalo o řadu stávek, rozhovory v médiích aj.

Není to tak dávno, kdy sestry absolventky po škole vykonávaly svou profesi za mzdu podobnou, či v některých případech dokonce nižší, než je tomu u některých profesí, které lze vykonávat pouze s dosaženým základním vzděláním, které je u nás ze zákona povinné, a co teprve sestry s dlouholetou praxí. Mnohým z nás jako dětem rodiče říkali „Uč se, jinak budeš …“, proto záměrně neuvádím jako příklad konkrétní profesi, neboť nepohrdám žádnou z varianty možností, které lze uvést jako příklad, jelikož si uvědomuji, že každá z nich je pro nás nepostradatelná, poněvadž nebýt i …, žili bychom např. obklopeni odpadky. Chci však poukázat na fakt, že je zapotřebí si uvědomit zodpovědnost, která je na tyto pracovníky kladena a měla by být přímo úměrná jejich platovému ohodnocení.

Dosavadní zvýšení tzv. příplatku za směnnost vedlo ve výsledku u NLZP pracujících bez odborného dohledu ke zvýšení mzdy, ale zároveň vyústilo v další „nepokoje“ u NLZP pracujících pod odborným dohledem, kterým tento příplatek poskytnut nebyl, přestože noční práci vykonávají rovněž jako my. Stejně jako lékaři potřebují „k rukám“ sestry, aby byly jejich ordinace plněny, stejně tak i my potřebujeme ošetřovatelky či sanitáře, kterým můžeme svěřit nemalou „část práce“, kterou mají rovněž kompetenci vykonávat. Nastane-li situace, že i tito pracovníci začnou opouštět obor, může se také stát, že Vám v budoucnu léky na noční směně přijde podat sestra, která v jedné ruce bude mít kelímek s léky určenými Vám, v druhé však v rukavici znečištěnou plenu od pacienta z vedlejšího pokoje, protože zůstane na směně sloužit sama bez dalšího personálu, s kterým by si mohla práci rozdělit.

Nedostatek sester dle mého názoru souvisí i se stávajícím systémem vzdělávání, který se neustále za poslední léta mění. Pacient, který se v tomto systému vzdělávání neorientuje, nemusí ani tušit, že o něj v některých zařízeních, která se takto „brání“ omezení provozu na pracovišti, pečuje praktická sestra, která z důvodu nedostatku plnohodnotně vzdělaných všeobecných sester supluje její práci, i navzdory odlišným kompetencím. Paradoxně donedávna byly tyto absolventky SZŠ vnímány jako „lepší, pro zaměstnavatele drahé ošetřovatelky“, které měly problém se na trhu práce uplatnit. V současné době oceňuji, alespoň částečnou úpravu kompetencí a změnu názvu profese těchto absolventek ze zdravotnického asistenta na praktické sestry, neboť v našich očích sestrami jsou. Faktem však zůstává to, že i navzdory tomu, že my je můžeme vnímat jako téměř rovnocenné kolegyně, ale ač bychom chtěli, zcela rovnocennými s ohledem na platnou legislativu nejsou. Kde naleznou zastání, dopustí-li se chyby?

Nedílnou součástí toho, co dělá zdravotníky takovými, jací jsou, je i kolektiv, ve kterém se pohybují. Veškeré výše uvedené aspekty, přestože si to občas odmítáme přiznat, zasahují i do našich vzájemných vztahů, ale zároveň dovedou být i těmi, co nás dokážou stmelit. Buďme na sebe pyšní, že svou práci odvádíme zodpovědně, i navzdory tomu, že je nás nedostatek. Važme si jeden druhého, respektujme se, vždyť co je víc?

A nakonec. Milí pacienti, nevěřte všemu, co vidíte v televizních seriálech, které naši práci značně zkreslují a snižují. Na podpadcích v práci neběháme, některé z nás v nich neumí ani chodit, kávu často „srkáme“ cestou na WC, kam se dostaneme mnohdy po několika hodinách, protože zodpovědnost za Vaše zdraví má pro nás v ten moment větší hodnotu.

S úctou,

Lucie Mészárosová, DiS.

Všeobecná sestra chirurgického oddělení, Nemocnice s poliklinikou Havířov, p.o.

Vysvětlivky

NLZP – nelékařský zdravotnický pracovník

německo

České zdravotní sestry velmi často odcházejí do Německa za prací. Láká je tam nejen kratší pracovní doba a moderní vybavení nemocnic, ale také mnohonásobně vyšší platy. Opravdu se českým zdravotním sestrám vyplatí odejít za prací do Německa? A co všechno to obnáší?

 

“Po škole jsem nastoupila do krajské nemocnice. Tehdy jsem byla motivovaná a za takovou práci jsem byla vděčná. Po dvou letech jsem ale začala být unavená z dlouhých směn, neprofesionálnosti některých kolegů, a hlavně nedostatečným finančním ohodnocením,” říká Anna Zajíčková, zdravotní sestra, která pracuje již více než tři roky v německém Norimberku.

S demotivací zaměstnanců se české zdravotnictví potýká velmi často. Zdravotní sestry dosahují vysokého vzdělání, intenzivně se připravují na své budoucí povolání a po nástupu do zaměstnání velmi často přichází zklamání a záhy také únava.

Německé zdravotnictví patří mezi nejlepší v Evropě díky moderním přístrojům a vybavení klinik i nemocnic. Zdravotním sestrám to výrazně usnadňuje práci a více je to motivuje k dalšímu vzdělávání.

“Začala jsem hledat v různých diskuzích názory na práci v Německu. Co jsem se tam dočetla, mě povzbudilo v tom, abych to zkusila sama,” vzpomíná Anna. Hledat práci v Německu ale není vůbec jednoduché. “Věděla jsem, že to sama nezvládnu, tak jsem si našla společnost, která mi se vším pomohla,” vzpomíná zdravotní sestřička na své velké rozhodnutí.

“Našla jsem si web Zdravotní sestra v Německu a zeptala jsem se jich na pár dotazů. Potom se věci daly už rychle do pohybu,” říká Anna. Po necelém měsíci jí společnost smluvila tři pohovory v Německu a Anna se už jen rozhodla, do které kliniky chce nastoupit.

“Pracuji 20 hodin týdně a můj plat je dvakrát vyšší, než jsem měla v České republice,” pochvaluje si Anna a vzpomíná také na papírování, které tomu předcházelo: “Kdybych si nenašla společnost, která za mě všechno vyřídila, asi bych se v těch všech potvrzeních, formulářích a dokladech ještě teď nezorientovala.”

Anna není jedinou zdravotní sestrou, která za prací odešla do Německa. “Ročně se nám ozve kolem 100 českých zdravotních sester, které by chtěly pracovat v Německu. Úspěšně získat práci jim pomůžeme v 90 % případů,” hodnotí zájem o práci v Německu HR specialista z webu zdravotnisestranemecko.cz.

České zdravotnictví finančně podhodnocuje zdravotní sestry, pomocný personál i lékaře. Zájem o práce v zahraničí proto velmi roste a každoročně přichází Česká republika o stovky vysoce školených pracovníků. “Dokud mi v Čechách nenabídnout obdobný plat, jako mám teď v Německu, určitě se nevrátím,” uzavírá svoji životní zkušenost Anna Zajíčková.

Více na:  www.pflege24.cz 

 

lékař

Na území hl. m. Prahy se stále častěji vyskytují problémy s dodržováním ordinační doby lékařů v ambulantní sféře. Dochází k nim častěji v období kolem svátků a v pátečních odpoledních hodinách, kdy ambulantní lékaři nejsou v ordinacích a pouze informují pacienty o možnosti využít lékařské pohotovostní služby (LPS) nebo je nasměrují do nejbližší nemocnice, aniž by nemocnici předem informovali. V lůžkových zařízeních se pak hromadí pacienti s banálními zdravotními problémy, musejí na ošetření neúměrně dlouho čekat a zdravotníci v lůžkových zařízeních jsou neadekvátně zatěžováni ošetřováním pacientů, kteří by správně měli být ošetřeni v ambulancích.

Magistrát hlavního města Prahy vyhlašuje výběrová řízení podle zákona 48/1997 O veřejném zdravotním pojištění na poskytovatele zdravotních služeb, kteří chtějí poskytovat zdravotní služby hrazené ze zdravotního pojištění. Magistrát vyhlašuje tato výběrová řízení, zřizuje komisi pro tato výběrová řízení a jednání těchto komisí se aktivně účastní. Členy výběrových komisí jsou vedle zástupců magistrátu zástupci příslušné komory, zástupci zdravotní pojišťovny a odborníci – nejčastěji z příslušné odborné společnosti.

Proto byla usnesením Rady hl. města ze dne 15. 8. 2017 schválena nová závazná metodika výběrových řízení, podle které je nyní dodržování ordinačních hodin jednou z podmínek dle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., jež musí poskytovatel zdravotních služeb, který chce poskytovat své služby v rámci všeobecného zdravotního pojištění, splnit. Souhlasné stanovisko zástupců magistrátu je v rámci této metodiky podmíněno tím, že bude posouzeno také hledisko dodržování ordinačních hodin.

Na základě opakovaného jednání s vedením Regionálního pracoviště VZP pro Prahu a Středočeský kraj bylo dohodnuto, že v období kolem svátků (např. Velikonoce, vánoční svátky) udělá VZP ČR vše pro zajištění maximalizace dostupnosti ambulantních služeb ve svých smluvních zařízeních, které budou zajišťovat akutní ambulantní služby v době řádné ordinační doby. Lékaři, kteří budou chtít čerpat v tomto období dovolenou, budou pacienty informovat, na kterou blízkou ambulantní ordinaci se mohou obrátit, a nebudou odkazovat pacienty do nejbližších nemocnic.

“Spolu s VZP ČR předpokládáme, že tato opatření zlepší situaci v dodržování ordinačních hodin ambulantních lékařů na území hlavního města, přispějí ke zlepšení provozních podmínek pražských lůžkových zařízení a povedou k větší spokojenosti pražských občanů ve vztahu k dostupnosti zdravotní péče,” uvedl předkladatel návrhu, radní hl. m. Prahy pro oblast zdravotnictví a bydlení Radek Lacko.

 

tz

doktor-prohlidka Lékař je lékem sám o sobě – musí se umět dávkovat a znát svoje nežádoucí účinky. Toto bude jedna z vět, kterou uslyší 1500 lékařů a sester na Kongresu primární péče od psychiatra Radkina Honzáka. V rámci své přednášky Psychopati mezi námi a Humor a smích v životě a v medicíně, zkusí praktické lékaře přimět k využívání humoru. Na dvoudenní akci se do Prahy sjedou lékaři pro dospělé, děti a dorost a zdravotní sestry z celé republiky už tento pátek. Kongres jim nabídne znalosti ze světa kardiologie, akutní medicíny, neurologie a řady dalších oborů.

Akci odstartuje vášnivá debata u kulatého stolu, kam se kromě zástupců praktických lékařů pro dospělé a pro děti a dorost posadí zástupce vedení ministerstva zdravotnictví a ředitelé VZP a Svazu zdravotních pojišťoven. Cílem diskuze je shodnout se na podobě praktického lékařství v nejbližších 15ti letech. „Problémy primární péče připomínají zauzlovanou šňůru, kterou je třeba začít rozplétat ze správného konce. To, co na kulatém stolu zazní, by se mělo stát podkladem pro pracovní skupinu pro změny v primární péči při ministerstvu zdravotnictví, která začala fungovat v únoru tohoto roku a má připravit změny ve financování primární péče, posílit její roli a rozšíření kompetencí praktických lékařů. Oceňujeme, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vyslyšel naše volání a zabývá se vážně problémy primární péče a jejím postavením v českém zdravotnictví.,“ říká předseda Sdružení praktických lékařů MUDr. Petr Šonka. Na kulatý stůl plynule naváží desítky přednášek.

Psychiatr MUDr. Radkin Honzák, CSc. upozorní na léčebný efekt smíchu. „Desetiminutový hurónský smích vyvolá dvouhodinový protibolestivý efekt, povzbudí zažívání, aktivuje krevní oběh, působí jako prevence infarktu, podporuje imunitu. Lékař, který umí zvládnout humor, má v rukou mocný nástroj, který mu pomůže s léčbou. Kromě toho smysl pro humor lékaře v očích pacienta zlidšťuje a usnadňuje komunikaci, jež je podstatnou a, bohužel, podceňovanou součástí každé terapie,“ prozrazuje část přednášky psychiatr. Čeští lékaři si podle něj dosud zakládají více na svém umění léčit než na vřelosti. „Přitom právě to druhé pacienti nejvíce vnímají a oceňují, zájem okolí člověka pozvedá a pomáhá v uzdravení,“ doplňuje MUDr. Honzák. Ve druhé části své přednášky se zaměří na rozeznání psychopatů v ordinaci lékařů a nastíní, jak s takovými lidmi jednat.

Další z aktuálních témat – Role praktického lékaře v péči o pacienty s demencí – otevře uznávaná gerontoložka doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. „Lidí s různými formami demence přibývá a praktičtí lékaři jsou první, kteří mohou odhalit počínající příznaky choroby u svých pacientů,“ říká doc. Holmerová. „Přibližně třetina lidí se tuto diagnózu dozví se zpožděním. Někdy má okolí i lékař tendence u mladších seniorů přisuzovat občasnou zmatenost stresu, u starších zase věku. Existuje řada testů, jak počínající demenci odhalit. Tím nejjednodušším je nechat nakreslit pacienta hodiny a zakreslit konkrétní čas. Tak lze odhalit kognitivní poruchu, například počínající Alzheimerovu nemoc,“ říká doc. Holmerová. V rámci této přednášky se účastníci dozvědí, co je a není demence, a jaké příznaky by neměli u svých pacientů podceňovat. „Praktický lékař by měl částečně řešit i sociální aspekty, poradit příbuzným, co dál. Měl by také vědět, kam se obrátit pro radu – například do specializované ordinace či poradny, kontaktního místa České alzheimerovské společnosti,“ dodává doc. Holmerová. Demence se většinou projevuje u starších lidí a těch neustále přibývá. Odhady hovoří o 10 % populace starších 80ti let do poloviny tohoto století.

V části věnované kazuistikám, tedy konkrétním příkladům z praxe, čeká lékaře dokonce herecké vystoupení. Ke své kazuistice s názvem Je nějak divnej … si je objednala MUDr. Leonora Gregorová. „My lékaři, obzvláště pak pediatři, máme pocit, že musíme své malé pacienty léčit za každou cenu a odhalovat příčiny obtíží. A pořád se trápíme, když se nám pacient nezdá v normě. Někdy je nutné se zamyslet i nad tím, zda naše pomoc život pacienta zlepší anebo jestli je lépe ho nechat žít tak, jak je, šťastně a spokojeně. Mně moc pomohl v mém trápení Oskar – hlavní hrdina novely Erica Schmitta Oskar a růžová paní, který svému lékaři uštědřil lekci pokory. O tento zážitek se podělím s kolegy s pomocí Vladimíra Hausera herce Divadla Husa na provázku,“ říká lékařka.

 

Kongres primární péče končí v sobotu odpoledne. Více informací je na http://ahou.cz/kongres/.

 

TZ

 

Sedavé zaměstnání výrazně oslabuje erekci a sexuální kondici. Jak si pomoct?

PR článekSpousta lidí je nucena kvůli výkonu zaměstnání sedět. To nepřispívá tělesné ani duševní pohodě. U každého se dříve nebo později ozve tělo samo a volá o pomoc, protože něco děláme špatně. Toto volání se v čase promění na zdravotní problém.

Pro někoho “vysněná” práce za počítačem není vůbec tak příjemná a bezproblémová, jako by se mohlo zdát

Sedavé zaměstnání a špatná strava oslabují erekci

Muži se sedavým způsobem práce hazardují i se svým sexuálním zdravím. Mohou u nich nastat velmi vážné problémy s erekcí. Sexuologové zkoumali stovky mužů pracujících v kancelářských firmách.

Zjistili, že za zhoršenou erekcí stojí nejen velké množství hodin na židli, ale také nevyhovující stravovací návyky. Muži do sebe cpou velké množství rafinovaných sacharidů v nevhodnou dobu. Přes oběd téměř nic nejedí a večer to dohání masivním množstvím jídla. Po celodenním půstu je to absolutní nesmysl.

Tyto nezdravé návyky ovlivňují zdraví mužů. Zejména oběhový systém, který úzce souvisí s fungujícím penisem a dobrou erekcí.

Dlouhé sezení zvyšuje míru stresu a celkové nepohodlí. Tyto faktory hrají významnou roli ve správném fungování erekce. Ohroženi jsou všichni pracovníci, kteří během výkonu své činnost tráví většinu času v sedě. Do této skupiny spadají například:

  • pracovníci v kancelářích
  • řidiči
  • lidé na vrátnicích
  • pracovníci na jeřábech
  • piloti mezinárodních letů
  • plavčíci
  • a všichni ti, které práce přikovala k židli

Dlouhodobé sezení se podepíše na erekci a celkovém zdraví

Pevná erekce vždy závisí od důkladného prokrvení penisu a okolí. Dlouhodobé sezení přiškrcuje cévy a snižuje jejich průchodnost.

Časem se krev nedostává do všech tkání penisu a výsledkem je ochablá a “měkká” erekce. Čím více let na židli strávíte, tím rychleji pevnost erekce zmizí.

Kvůli sezení trpí i varlata, prostata a další orgány. Můžete si tak zadělat na:

  • poruchu produkce spermií
  • záněty a bolesti varlat
  • zvětšení a záněty prostaty
  • hemoroidy

TIP: Jako velice vhodná a příjemná prevence funguje masáž prostaty. Klikněte a naučte se ji.

Kromě erekce utrpí i záda

Dlouhé sezení má vliv nejen na erekci. Dopady jsou podobné jako při kouření. Poškozením trpí nejen přímo postižený sedací aparát a páteř, ale celý organismus.

U dlouhodobě sedících se zvyšuje se výskyt kardiovaskulárních onemocnění. Těmi jsou infarkt myokardu, nebo mozková příhoda.

Tráví li člověk sezením více jak 15 hodin denně, hrozí mu i předčasná smrt. Dle WHO je nečinnost čtvrtým největším zabijákem dospělých.

Pasivní poloha narušuje oběh lipázy. Ta pomáhá štěpit tuky v těle. Sezení tedy výrazně přispívá ke vzniku obezity a nabírání váhy. Mimochodem. Víte jak na sex při nadváze?

Vliv sezení a nečinnosti na svaly a páteř

Dlouhodobé sezení v jedné poloze vede k únavě kosterního svalstva. To má na starost správnou pozici páteře. Postiženy jsou i břišní svaly, které se zkracují. Dochází k atrofii hlubokých zádových svalů. Hrozí tak bolavá záda a další deformace.

V jaké kondici máte svá záda, zjistíte například pomocí Thomayerova testu pružnosti páteře. Čím lépe testování dopadne, tím lépe pro vaše zdraví i sexuální výkonnost.

Jídelníček pro sedavé zaměstnání

To co do svého těla dostáváme, velmi výrazně ovlivňuje celkovou kondici organismu. To se týká i zdraví vašeho penisu. Jaké jídlo tedy pro sedavé zaměstnání zvolit?

1.Ořechy

Jsou bohaté na omega 3 mastné kyseliny. Ty pomáhají bojovat se záněty. Navíc obsahují mononenasycené tuky, které pomáhají udržet váhu a brání vzniku pivního pupku.

2.Bobule

Maliny, ostružiny, borůvky, brusinky a další. Jsou považovány za superpotraviny. Obsahují flavonoidy, které pomáhají odhánět záněty a bojují proti volným radikálům. Jsou nabité vitamíny a minerály, které vytíženým lidem chybí.

3.Olivový olej

Konzumace velkého množství tohoto tuku je skvělý způsob ochrany zdraví. Brání vzniku srdeční choroby, které je se při sezení zvyšuje. Stejně jako ořechy je olivový olej bohatý na mononenasycené mastné kyseliny. Ty chrání srdce a zvyšují šance na dlouhý život. Také redukují záněty.

4. Česnek

Obsahuje účinnou látku zvanou alicin. Je to antioxidant, který působí proti vzniku srdeční choroby, snižuje cholesterol, bojuje se záněty a dokonce zlepšuje stav kostí

5. Avokádo

Nejen že je zdravé, ale také extrémně výživné. Obsahuje kyseliny bojující se záněty. Spolu se správnými tuky pomáhají udržovat zdravou váhu a udržet vás pas štíhlý a bez tuku.

Cvičení při sedavém zaměstnání

Ideální jsou cviky na posílení středu těla, která jsou skvělé pro zlepšení kondice svalů kosterního svalstva a získání celkové pohody. Pokud se bude muže ve svém těle dobře cítit, je daleko větší šance, že bez problému dosáhne erekce a spokojeného sexu. Mimoto bude mít v posteli daleko lepší kondici a vydrží déle. Dobrou inspirací na posílení středu těla lze najít v různých cvičebních programech (Pilates, workouty pro muže).

VIDEO: Posílení středu těla

Cviky na posílení pánevního dna

Fyzické cvičení je pouze jedním z faktorů pro lepší funkci erekce a penisu. Pokud je muž vystaven sedavému zaměstnání, ochabují také svaly pánevního dna. Ty mají na svědomí správnou funkci ejakulace, prožívání orgasmu také kvalitu erekce.

ČTĚTE TAKÉ: Podrobný návod Kegelova cvičení pro silné svaly pánevního dna.

Posila pevné erekce i u sedavé práce

Uvedené tipy jednoznačně pomohou podpořit správnou erekci. Nesejde na tom, zda má muž sedavou práci či nikoliv. Pro pojištění a záruku skvělé erekce je dobré kromě správné stravy zařadit i vhodné doplňky, aby penisu a varlatům nic důležité nechybělo.

Ty nejsilnější najdete v seznamu TOP 10 nejsilnějších prášku na erekci, kde se umístil i nový český doplněk PROERECTA.

 

ilustrace sestra

Jednoho dne jsem se objevila v roli ležící pacientky na nemocničním lůžku. No a proč ne? Věk na to mám, chorobu také. Vtip je v tom, že jsem vždy stála na té druhé straně. Moje povolání je zdravotní sestra. Být pacientkou se teprve učím. Co čert nechtěl, přihodila se mi opravdu nepříjemná nehoda, kterou nehodlám rozebírat.

 

Slyším: “ Babi, no to snad není pravda,vy si myslíte,že tady mám jenom vás?“

Ježíšmarjá, to už fakt tak špatně vypadám? Nu asi ano. Kus odrostlých šedivějících vlasů prosvítá pod barvenými . Moje tvář je bledá, unavená. Make-up se sem nehodí, nehty jsem odlakovala. Nevzdám se však mé oblíbené, jemné avonové vůně. Omlouvám se, omlouvám, a přitom přemýšlím, zda mne obsluhuje pomocný personál, nebo je to DIS, nebo snad Bc, anebo snad dokonce je to Mgr?

Nevím, již ani nezjistím, protože začínám upadat do příjemného snění po aplikaci intramuskulární injekce. Najednou mám v hlavě kolotoč útržků z mého života, objevují se lidé, na které jsem dávno zapomněla. Třeba paní profesorka, která nám již v prvním ročníku kladla na srdce, že nesmíme oslovovat pacienty- babi, dědo. Nejsme přece jejich vnoučata a pro nás má být každý člověk osobnost.

Maturita, kdy pro nás bylo nejdůležitější dobře odmaturovat a neméně důležité získat dobré místo. Zlatá šedesátá, jak se o nich stále mluví. V Americe zvolen John Fitzgerald Kennedy, mladý třiačtyřicetiletý muž, který vnáší do politiky nový vítr.Je objeven laser, vynalezena počítačová myš, počítače se zdokonalují. U nás milujeme Sovětský svaz, který je náš vzor i s prvním kosmonautem J. Gagarinem, jemuž se podařilo obletět zeměkouli. O pár let později stanul na Měsíci americký kosmonaut Neil Armstrong, ale u nás se této události příliš pozornosti nevěnovalo. Přichází Miloš Forman se svými filmy, Jiří Suchý s divadlem Semafor, milujeme Bardotku a Belmonda, ale největší bombou je anglická skupina Beatles. Věra Čáslavská přiváží zlaté medaile ve sportovní gymnastice a nová móda minisukní, natupírovaných vlasů i černých očních linek je nepřehlédnutelná.

Doba byla typická tím, že se nikdy nic neponechalo náhodě. Člověk se nemohl příliš sám rozhodovat a všechno bylo naplánované. Do třídy s osmadvaceti absolventkami, přišel i stejný počet umístěnek. Ano. Zbývalo se jen domluvit, která chce kam nastoupit. O práci ve fakultní nemocnici bylo zájemkyň více než dost. Nakonec se vše řešilo pomocí prospěchu a já to místo dostala. Je to tak. Učit se někdy i vyplatí.

V červenci jsem už s čerstvým diplomem zdravotní sestry seděla ve vlaku ujíždějícím do krajského města. Po cestě jsme přibrali mou věrnou spolužačku Inku a ve svých devatenácti letech jeli vstříc novému životu a velkému světu.

Přidělili nás na chirurgický pavilon. Inku na oddělení klasické chirurgie, mě na oddělení urologie. První dny jsem byla trochu vyplašená. Znamenalo to mít oči otevřené, nasávat do sebe nové informace a poznávat běh oddělení v průběhu dvaceti čtyř hodin. Pracovala jsem stále pod dohledem a po čase mi byla svěřena první samostatná noční služba. Tam už člověk musí spoléhat jen sám na sebe. Mít na starost několik desítek lidí, většinou po operacích, je velká zodpovědnost. Základní povinnosti jsem znala. Vyplnit, doplnit, zapsat. Napsat hlášení, jak proběhla moje služba a zda se přihodilo něco mimořádného. O půlnoci se některým pacientům podávají antibiotika, měří krevní tlak a spousta jiných úkonů po celou noc. I tak jsem chodila nakukovat do pokojů, jestli pacienti dýchají a jsou v pořádku. Stále dokola jsem leštila dózy, rovnala léky ve skříni podle abecedy, aby mi nikdo nemohl nic vytknout. Jedním uchem jsem naslouchala, jestli neslyším pod okny sanitku nebo vozík na chodbě. Pokud by to byl akutní případ, třeba pacient s ledvinovou kolikou, musela bych okamžitě volat lékaře, pacienta uložit, uklidnit jeho i příbuzné a rychle přichystat injekce, o kterých jsem věděla, že se budou aplikovat.

Na první noční službu se prostě nezapomíná. Člověk si na všechno velmi rychle zvykne. Pokud dělá práci, která ho i baví, no tak to je úplná paráda. Nemohla a nesměla jsem stydlivě klopit oči při výměně obvazů pacientovi, a ne starému, po urologické operaci. Prostřikovat katétry, které vedou z intimních míst a raději se bavit o počasí, to byla nejlepší varianta. Chovat se profesionálně a přitom lidsky. Tak, jak nás to učili v psychologii.

Bydlely jsme s Inkou v hezkém dvoupokojovém bytě nemocničního internátu a na tehdejší dobu opravdu na úrovni. Která z nás měla volno nebo po noční službě, uvařila večeři.

Každá začínající sestra mohla tenkrát samostatně pracovat, ale přesto nad ní z povzdálí bdělo oko starší zkušené sestry. Tomuto ročnímu období se říkalo- nástupní praxe. Plnily se úkoly a následovaly zkoušky a pohovory před komisí. Byla to taková druhá maturita. Jednou z povinností mimo jiné bylo, udělat pro pacienty přednášku, osvětu. Já měla ještě ze školy zpracované téma: „Škodlivost kouření a jak se tohoto zlozvyku zbavit“. Trochu jsem je oprášila a jednoho dne na pokoji u ležících pacientů se sešli i „choďáci“, a já začala. Najednou se otevřely dveře a vešla vrchní sestra našeho oddělení. V závěsu za ní hlavní sestra celé fakultní nemocnice. Na moji přednášku. No nazdar! Pozorně poslouchaly a musím říci, že to dopadlo velmi dobře. Tak moc jsem tenkrát ohromila hlavní sestru svým výkonem, že již při odchodu prohlásila: „Tato sestra má nástupní praxi hotovou“. Možná zapracovala moje herecká průprava nebo paní Hlavní byla kuřačka a po mé přednášce se rozhodla s tím seknout, nevím, ale prostě se jednou zadařilo.

Čas strašně rychle běží. Někdy osud dokáže zasadit i krutou ránu v okamžiku, kdy se to nejméně čeká. Moje milá přítelkyně Inka umírá v tom nejkrásnějším středním věku. Byla již tehdy staniční sestrou chirurgie, zapálená pro svou práci. Slzy v očích mám vždy, když si vzpomenu.

Pracovat „u lůžka“ ve třísměnném provozu se nedá dlouho. Skloubit tuto práci s rodinou je velmi obtížné a vždycky je to na úkor něčeho. V naší nemocnici se zřizovalo oddělení nukleární medicíny a já neváhala ani chviličku. Když se mi pak dostala do rukou učebnice radiologické fyziky, trochu mi zatrnulo. Zvládnu to? Učit se tolik nových věcí! Jenomže, když se chce, všechno jde, říká staré dobré přísloví. A já chtěla.

V sedmdesátých letech, kdy u nás nikdo nevěděl ,co to je CT, ba ani ultrazvuk to byla úplná bomba. Naše oddělení bylo tehdy vybaveno špičkovými přístroji. Prováděly se statické scintigrafie a funkční vyšetření jednotlivých orgánů. Nejvíce jsme se však chlubili vyhodnocovacím systémem Clincom od firmy Nuclear Chicago. Tam bylo možné provádět i dynamické studie. Celý vyšetřovací postup se nahrával do paměti přístroje a poté vyhodnocoval v různých projekcích a řezech zpětným přehráváním na obrazovku přístroje.

My se museli stále vzdělávat, učit se nové vyšetřovací metody, znát základy dozimetrie, radiační ochrany i likvidace radioaktivního odpadu. Existovala velmi přísná opatření a pracovat s otevřenými zářiči vyžadovalo velkou zodpovědnost. Na lékařské fakultě se konaly krajské semináře. Všichni, lékaři, inženýři, magistři farmacie, kteří v laboratoři připravovali radiofarmaka k aplikaci, sestry, laborantky, jsme se navzájem znali a hrdě si říkali „nukleárčíci“.

Z dřímoty mě vytrhává a z dálky zaznívá směsice hlasů. Kde to jsem? Jdu po horách a pořád nemohu dojít nahoru, jezdím výtahem vzhůru dolů, bloudím krásnými velkými domy a nikdo mne nevidí Sny, které se mi rády opakují.

Ne, ne, jsem tady a teď. Sklání se nade mnou obličej a usmívající se šedé oči s drobnými vějířky vrásek kolem. Když uslyším milý hlas a cítím v něm opravdovost, vstřícnost a empatii, hned bych skočila do pohorek a vyběhla si hodně vysoko. A myslím si, že to co nejdříve udělám. Ještě nějakou chviličku se tady pozdržím, a pak hurá na to.

Libuše MÜNSTEROVÁ

Ilustrační foto- zdroj: Thinkstockphotos

Jste zdravotní sestra, zdravotnický pracovník nebo pečovatel, hodláte pracovat v Německu a rádi byste se informovali na Vaše kariérní možnosti?

Doctors and NursesPak jste srdeční zváni na naši akci s jedinečným konceptem a atmosférou. Přijďte se zeptat na vše, co Vás o práci v Německu zajímá. Žádné otázky nezůstanou bez odpovědi.

Vedení zastoupených nemocnic Vás dokáže pro práci v zahraničí nadchnout. Kromě atraktivního platu se zájemci o práci v Německu mohou těšit na celou řadu dalších výhod:

– rozpis služeb, který si můžete v rámci týmu sestavit sami, nebo práce v takzvaném „flexibilním poolu“ (práce na různých stanicích, podle potřeby buď ranní nebo pozdní směny)

– pracovní poměr na dobu neurčitou na hlavní nebo částečný poměr s pracovní dobou přizpůsobenou potřebám rodinného života

– podnikové penzijní připojištění se spoluúčastí zaměstnavatele

– nepeněžitá plnění zaměstnavatele

– moderně vybavené pracoviště

– odměna podle pozice a kvalifikace plus příplatky

– široká nabídka kurzů dalšího vzdělávání

– minimálně 28 dní dovolené za kalendářní rok

– příspěvek nad rámec tarifu ve výši 200 € až 450 € měsíčně

– individuální zaškolení s asistencí mentora

– dětská školka v areálu nemocnice

– asistence s hledáním bydlení

Na job days se samozřejmě můžete dostavit v doprovodu Vašeho přítele, přítelkyně, manžela či manželky, neboť rozhodnutí o budoucí kariéře bývá dobré činit společně.

Další informace naleznete na facebooku Lékařství a zdraví

Pořadatel:

Agentura RTK International Praha

www.agentura-rtk.cz

Místo konání:

Hotel NH Prague City

Mozartova 261/1

150 00 – Praha 5

Stanice metra: Anděl
Otevírací doba:

Pátek: 20.10.2017

10.30 – 18.00 hodin

Sobota: 21.10.2017

10.00 – 16.00 hodin

Vstup zdarma !

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Říj 2018 >>
PÚSČPSN
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...