… o všem, co vás zajímá

Po splnění všech úkolů dnešního dne přicházím domů. Zapínám internet. Na mých oblíbených stránkách www. sestricka.com visí NÁPIS hlásající „SOUTĚŽ.

batVítěz/ka získá finanční odměnu ve výši 3.000Kč. Jelikož v mé hlavě dřímají různé myšlenky, týkající se nápadů na zlepšení podmínek v mé profesi a také stejně jako i mnoho dalších zdravotníků mám lidově řečeno „hluboko do kapsy“. Zbystřím☺. Zase se ve mně probouzí malá hravá holka, co ráda soutěží ;-).

A tak to tu máme. Už nejsem pouze pasivním příjemcem a obdivovatelem článků mých kolegů zdravotníků a zdravotnic, jejichž články čtu a na něž jsem velmi hrdá, jak se dělí o své příběhy s ostatními. Stávám se aktivní!:-). Píšu článek☺. Kde začít? Pokud se mám vyjádřit k současné krizi ve zdravotnictví vezmu to pohledem svým a svých kolegů zdravotníků, které znám, konkrétní příběhy konkrétních lidí.

 

Kdysi dávno….když jsem byla malá holka, chtěla jsem pomáhat lidem….Nosila stařenkám tašky s nákupem, pomáhala příbuzným, bojovala proti šikaně, pekla perníčky na zájezdy seniorů….a myslela si, že svět je černobílý a když my budeme dělat dobro a přát dobro, tak se nám to vrátí. Ostatně ve všech pohádkách to tak je. Pak…..jsem vyrostla. Ani nevím jak rychle se to stalo a najednou mi byl můj dětský svět jaksi „malý“.

Jako v mé oblíbené písničce, kde se zpívá:

„Svět byl fajn, svět byl náš, léta prázdnin slunce pláž, pryč je smích školních tříd teď už musíš něčím být“. I já se ocitla před otázkou: „čím být“ nebo „kým být“?

Ale ne, přeci jen čím být. Kým být dávno vím a nemění se to. Chci být dobrým člověkem. Laskavým, hodným nesobeckým, mít ráda lidi kolem, pěstovat spokojené vztahy, dělat radost druhým…Ale čím tedy být? Jakou profesi si vybrat? Já už se rozhodla! Řekla jsem mamince jednoho dne. Budu zdravotní sestřičkou!:-). Mám hodné rodiče, kteří mi nebránili a tak jsem se vydala studovat své vysněné povolání. Dnes už zdravotnicí také skutečně jsem.

Ale……

Najednou vidím realitu víc a hlouběji než v době školních praxí. Vidím lidi s úžasnými ideály,podobnými, jako byl ten můj- pomáhat lidem a tito lidé jsou smutní, ba přímo nešťastní. Okolí si s nich dělá posměch. „Ty jsi workoholik“. „Měl/a sis najít lepší práci, podívej se na sebe“. „Ty jsi moc velký šetřílek“. „Už zase chceš pohlídat děti? Není to moc často?“. „Rovnou se do té práce odstěhuj“. Ale co když je to úplně jinak….co když nekonečné přesčasy a žádná naděje na zlepšení z nás jen dělají před ostatními workoholiky, tedy lidi chorobně závislé na práci. Co když milujeme svou práci a pomoc druhým, ale sotva zaplatíme nájem, jídlo a základní potřeby a zbude nám částka taková, že jsme rádi, že občas můžeme vyrazit na nějaký placený kurz celoživotního vzdělávání, nebo přilepšit dětem či koupit menší dárek svým blízkým. Co když jsme i přes veškerý nedostatek personálu tak kolegiální, že se také „vezeme“, mnohdy i na úkor našich rodin, protože zkrátka víme, že například kolegyně je na tom na rozdíl ode mne, ještě hůř a navíc jí ty děti opravdu tentokrát nemá kdo pohlídat a je ještě k tomu třeba i samoživitelka…..Moje milá kolegyně, která v den velkých oslav v jejich rodině vzala z hodiny na hodinu službu, protože bylo mnoho akutních příjmů…………. A další a další příběhy.

Přesto, ale jsou obyčejní a pro mnohé bezejmenní zdravotníci, kteří se samy osobně snaží.

Laskavost, úsměv, vlídné slovo, které přináší i přes své neutěšené podmínky v zaměstnání jsou pro mnohé nadějí. Kolik jen dostáváme ročně takových krásných poděkování!:-) ;-). Slova „sestřičko, Vy jste učiněný anděl“, „děkuji, pane doktore“, „tak dobře jako Vy se mnou ještě nikdo necvičil“…. Jako by zářila v temnotě mnohých bolestivých míst ve zdravotnictví a působila jako hojivý balzám na utrápená srdce zdravotníků, kteří se „ještě drží na nohou“.

Jsme také v situaci, kdy mnohé v naší profesi řídí lidé, kteří ve zdravotnictví nikdy samy nepracovali, nebo pracovali, ale již nejsou v přímém častém kontaktu s praxí. Mohou to být skutečně odborníci, možná mají na mysli i skutečné dobro řadových pracovníků zdravotnických zařízení….ale…..Co s tím?

Můj osobní postřeh je tento: Jak to ale dělal moudrý král v pohádkách? :-);-) Pokorně uznal, že neví všechno na světě a měl různé rádce odborníky v různých oblastech. A pokud byl opravdu hodně moudrý, tak se občas přestrojil za obyčejného „muže z lidu“ a šel mezi poddané, by s nimi, žil s nimi, naslouchal jejich starostem a problémům, každý návrh na změnu každého obyčejného člověka mu byl cenný.

Jednou……. jsme si s kolegy povídaly o tom, co by si ve své profesi přáli změnit. Odpovědi byly „lepší ocenění“ – znamenalo to často nejen finance, ale i uznání. Přestože nejsem ekonom finance jsou pro mě záhadou. Jak to, že v některých zemích to jde a v některých zdravotníci živoří? Mám zajímavý postřeh ze své praxe, na našem oddělení, byl hospitalizován člověk, který byl velmi spokojen s naší péčí. Byl dle svých slov „dobře finančně zabezpečen“ a tak se ptal po možnosti odkázat nám finanční dar. Byl odkázán na konto pro příspěvky pro celé zdravotnické zařízení. Jak příběh dopadl nevím. Když jsme se o tom, ale bavily je s podivem, že téměř každý zdravotník vylovil v paměti něco podobného.

Ano, často jsou zdravotnická zařízení příspěvkovými organizacemi, ale jak je možné, že pak personál který poskytuje tak kvalitní péči, že se někdo dokonce ptá na možnost, jak přispět z takovýchto věcí lidově řečeno „nic nemá“. Osobně už s osobami z jiných profesí o profesi své a poměrech ve zdravotnictví příliš nemluvím, lidé z jiných profesí přirozeně nechápou, jak je možné, že se moje kvalitní práce neprojeví na 99,9% nikdy na mém výdělku či pracovních podmínkách?

Inu, já to také trochu nechápu. Když mám rozbité auto a jdu za dobrým automechanikem, který jej spraví, doporučím jej i známým. On má pak více zákazníků a lepší výdělek. Je to na zamyšlení…….

Další věcí, co by si kolegové často přáli změnit, jsou pracovní podmínky. Jedná se o široké spektrum skutečností. Třeba taková kolegialita. Jednou jsem sama v práci navrhla, abychom si udělaly „pozitivní nástěnku“. Kdo jiný si může zpříjemnit prostředí než my samy že?:-).

Sama jsem navrhla, že něco takového vytvořím. Měla jsem na mysli místo, kam si budeme psát na bázi dobrovolnosti pouze pozitivní věci. Možná by „stačily“ i lístečky na skříňky. Mít možnost kolegovi bez ostychu napsat:

„Děkuji za dnešní šichtu, byla to výborná spolupráce.“

„Vážím si tvé profesionality a empatie“

…Můj návrh se okamžitě setkal s dotazy typu „co když mně někdo naštve, taky mu to mám psát?“ a podobně. Bylo mi smutno. Takto jsem to vůbec nemyslela. Zkrátka jsem cítila, že by náš kolektiv v určitém období potřeboval utužit, byly tam jedinci, kteří neustále vyhledávali na práci jiných chyby, jako kdyby oni samy vždy vše udělali na 100% a bylo vidět, že takto postižené to mrzí. Zdálo se to být jako bludný kruh. Chtěla jsem přinést do této situace něco nového. Jiný pohled na věc, nepřemýšlet primárně, co druhý neudělal, ale co udělal, umět se navzájem pochválit….Můj nápad senakonec neuskutečnil, přestože jsem více mezi kolegy zaznamenala slova jako „dík“.

Nějako dobu zpět jsem si všimla jedné velmi pozitivní věci: jsou to takzvané stipendijní programy. Slouží jednak studentům a jednak absolventům. To dnešním žáčkům „zdrávky“ přeji a tak trochu i závidím. Vzpomínám, že když my jsme chodily na sesterskou praxi, okolí si myslelo, že je to placená činnost a nikdo nám nechtěl věřit, že praxi vykonáváme zdarma.

Dnes je fajn, že se našly „první vlaštovky“ možnosti mít praxi či přípravu na budoucí povolání hrazenou a pak ihned jistotu pracovního místa. Toto ovšem není vůbec žádná novinka, v jiných oborech s nedostatkem personálu tento princip funguje již dávno. Velmi mě těší, že také některé školy nabízejí prospěchová stipendia, jelikož studium je dnes finančně i časově velmi náročné.

Další věc, na které jsme se s kolegy shodly, že práce nás vyčerpává především nedostatkem osobního volna. Tím myslím volna, které si lze naplánovat a využít je dle svých představ. Některé měsíce jsou takové, že volný den je pouze po noční, ale s tím, že další den vstáváme na denní. Pokud člověk nechce „jet nonstop“ a nějaký spánek si přece jen dopřát, tak se toho příliš stihnout nedá. Mnozí se pak potýkají s tím, že okolí ani jejich nejbližší nechápou. A popravdě se ani nedivím, že nechápou. Otázky typu „máš přece volný víkend ne?“, „byl přece státní svátek, jak je možné, že nestíháš?“. Výroky jako: „to bych svým dětem neudělala, abych na vánoce byla v práci“. A mnohé další….. Řádná dovolená se často řeší tak, že člověk místo ní dostane finanční ohodnocení, ale nemá nárok si vybrat, zda by raději chtěl pár korun nebo skutečné volno pro čas strávený se svými blízkými.

Některá zdravotnická zařízení dnes v krizi nabízejí garanci více volných dní za sebou i kvalitnější řešení dovolených. V zahraničí je běžný také trend zkrácených úvazků pro matky s dětmi.

Chci zakončit pozitivně. Možná by stálo za pokus, aby více obyčejných z nás „obyčejných“ zdravotníků navrhlo konkrétní změny. Zkusit klást otázky: Šlo by by abychom měli pevný počet odpracovávaných hodin měsíčně? Pevnou hranici, která nelze překročit? Šlo by opravdu vybrat si svoji dovolenou jako dny volna, kdy nechodím do práce a mám skutečnou „dovolenou“? Šlo by, aby nebylo povinné celoživotní vzdělávání tak finančně náročné? Šlo by udělat, aby více sester, které mají děti, měli možnost pracovat na zkrácený úvazek, či služby upravit dle jejich potřeb?…Šlo by…..Zkuste doplnit….jistě něco vymyslíte….teď mně ještě napadlo: Šlo by vést nějakou evidenci návrhů zdravotníků na zlepšení? – Například formou internetového portálu, kde by každý zdravotník mohl zavěsit svůj návrh a návrhy pak byly projednávány odborníky a hledány možnosti, jak je uskutečnit.

Mluví se o KRIZI. Už to slovo nám nahání strach. Já osobně věřím v naději na lepší zítřek, potřebujeme k jejímu naplnění ale pomoc těch „mocných“. Apeluji na Vás, kdo máte „moc“ věci měnit nenechejte nás v krizi samotné;-).

S láskou a úctou všem zdravotníkům a nadějí v lepší zítřky.

Jedna sestřička z mnoha 😉

 

Soutěž o nejlepší článek na téma- Zdravotní sestra (zdravotník) a krize ve zdravotnictví.

Více ZDE.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rate this post

Napsat komentář

forinel
facebook google forum_ikona
Kalendář akcí
<< Pro 2017 >>
PÚSČPSN
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
Nová akce
  • žádné události
Anketa

Jsou vhodné jednotné platové tabulky ve státních nemocnicích?

Loading ... Loading ...